zvláštní poděkování
Volný.cz

Aleš Bílik: Patřím k hercům, který je otevřený k druhým lidem

Aleš Bílik v inscenaci Tančírna

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Herec Aleš Bílik má za sebou ostravské angažmá, podobně jako jedna herecká generace kolem Jana Kačera. Nakolik působení v Ostravě ovlivnilo jeho herecké zkušenosti? S Alešem jsme odtajnili nejednu jeho životní křižovatku. Z herecké práce je třeba zmínit inscenaci Idiot, v níž ztvárnil postavu knížete Myškina, za dveřmi je premiéra další inscenace Tančírna v režii Pavla Kheka, se kterým v Městských divadlech pražských většinou pracuje… A ještě jednu náhodu musím zmínit: Vystupuji z metra Na můstku, kde mimo jiné visel bilboard na zmíněnou inscenaci Idiot. Míjím skupinku děvčat… A jedna zareaguje: „Jejda, Aleš. S ním jsem ve škole seděla v lavici…“ Tento rozhovor patří i této nejmenované spolužačce.

  • Hned po studiích jste se vypravil do angažmá Národního divadla moravsko-slezského, kde jste sbíral životní i herecké zkušenosti...
    Ostrava byla pro mě terno. Herecké řemeslo je tam hodně zakořeněné, berou to dost vážně a poctivě. Herci tam nemají moc jiných příležitostí, divadlo je jejich život.
  • Můžete přiblížit, jaký divadelní život jste měl na DAMU?
    Škola vás bezesporu naučí spoustu věcí, které k vám postupně nějak doléhají. I když se zkouší jen na zkušebně, v úplně jiném režimu než na divadle, prostě je to škola. Jakmile oběma nohama skočíte do divadelního provozu, najednou vás veškeré to dění učí samo. Musíte se starat nejen o sebe, ale i o jiné povinnosti. Působíte v nějakém týmu lidí, kde je nějaká sounáležitost. Nejdůležitější je se v tom soukolí dobře zapsat. Rovněž se musíte rozhodnout, jak moc si z toho všeho chcete vzít. Pomalu jsem začal chápat, že pokud budu pozorný a vnímavý, tak si od kolegů mohu vzít hodně.
  • Když se na to podíváme očima mladého kluka, který se narodil, studoval a žil v Praze, a najednou si vzal uzlík a odešel z domova… Jak jste to všechno pobral?
    Tehdy mi bylo 23 let. Další nabídku jsem odmítl a tak jsem nasedl do vlaku směr Ostrava. Všechno se to událo tak nějak live, jako mladý jsem si potřeboval vyzkoušet, zda zvládnu dálku. Bez rodinného zázemí, vaření od mamky, bez kamarádů a spolužáků, prostě za důkladného odloučení. Samozřejmě s mobilní komunikací za zády. Rozhodl jsem se postavit na vlastní nohy. Měl jsem svou vlastní práci v jiném městě, než jsem vyrůstal celý život, bez nikoho. Díkybohu se mi to podařilo a hodně mi to prospělo.
  • Měl jste tedy možnost poznat, jak se v Ostravě koukají na Prahu…
    Časem jsem tam pochopil, že si musím stát za svými názory, nenechat se jenom vláčet tím vším, kde jsem, a s kým jsem. Nepopírat sám sebe, to byla má cesta. Mám pocit, že tímto směrem jsem se vydal až v Ostravě. Důležité také bylo, že jsem si od kolegů bral, jen to, co mi prospělo. Ti vás začnou brát, pokud máte svůj názor. Nemusí s vámi souhlasit, ale víc vás potom respektují. Mnoho tamních lidí, by rádi bydleli v Praze.
  • Ostravský kraj je oproti Praze drsnější - doly, skládky hlušiny, hutě…
    Ostraváci jsou možná zemitější, jsou daleko zásadovější, mají vyhraněnější názory, možná jsou v něčem konzervativnější. Méně jsou otevřenější, protože těch kosmopolitních vlivů tam není tolik.
  • Zmínil jste, že jste se naučil nepopírat se… Domnívám se, že herecká práce je o popírání se sama sebe?
    Určitě ne. Divadlo je o určité spolupráci lidí, každý tam něco přináší, a vy se musíte naučit respektovat ostatní a nepopírat sebe. Pokud popřete sebe, tak budete plnit jen to, co po vás někdo chce a budete vláčený a nezajímavý. Osobitost herce je důležitá, a když se podíváme zpátky, tak je to ještě víc vidět na hereckých osobnostech, co tu byly dřív. Není to jednoduché objevit sám sebe.
  • Dostali jsme se k hereckým zkušenostem, v jednom z rozhovorů jste zmínil i své životní křižovatky. Pokud Vám to nebude vadit, můžete přiblížit, jak to všechno zvládáte?
    Všechno je to o domluvě a vzájemném respektování všech zúčastněných, nejen dvou dospělých lidí, ale v našem případě i toho třetího. Dítě není nějaká věc, která by se dala přivlastnit, nebo si na ní můžete uzurpovat nějaké právo. Dítě má rodiče, vždycky vzchází z nějakého vztahu. Samozřejmě je smutné, pokud se ten vztah z jakýchkoliv důvodů zadrhne. Dítě má tátu i mámu, má rodiče, a i přes všechny peripetie nesmí přestat fungovat slušnost a respekt. Pokud se tyto dva základní pilíře naruší, pak se to nikdy nedá dohromady.
  • Předpokládám, že nyní se na to všechno díváte s odstupem…
    Tehdy nám bylo méně, nyní jsme starší, ale musím přiznat, že celou dobu jsme se snažili, aby to mezi námi mělo nějaké řešení, které bude nejlepší pro syna, a zároveň nás nestravovalo. I když ne vždy to bylo jednoduché, ale dohodli jsme se, postupně jsme se dopracovali k prospěšným východiskům. Synovi se snažíme dávat lásku všichni zúčastnění. Fungujeme spolu, a to je dobře.
  • Když se vrátíme k divadlu, máte za sebou již několik repríz inscenace Idiot, kde ztvárňujete Knížete Myškina…
    Máme za sebou Dostojevského, kde jsme se snažili najít jiné stránky v nás, protože vždycky je ta postava něco víc, než vy sám. Sbíráte inspirace nejen v sobě, ale kde se dá. Pokud mám v sobě blok, tak se bojím otevřít něco, co může bolet. To je na divadle nejzajímavější – něco bolí, něco ne. To je krásné…
  • Bolí například bojové scény?
    Nejen ty, ale hlavně ty slovní, třeba přestřelky…
  • Ve vaší práci tady v Městských divadlech pražských dominuje Pavel Khek…
    To je pro mě to pravé setkání. Mám pocit, že většinou potkávám někoho pro něco, že si máme co říct, něco si předáme. Poprvé jsme se setkali při práci v Ostravě, v inscenaci Faust, kde jsem hrál menší roli. Dílem náhody bylo, že jsem se Pavla zeptal na případnou spolupráci v Praze, a postupem času to vyšlo.
  • Máte za sebou několik společných inscenací, už na sebe slyšíte?
    Doufám, že ano. Pavel má krásnou duši, rozervanou.
  • Přiznejte, dokážete se při práci třeba navzájem poslat k šípku?
    Věřím tomu, že ano. Oba jsme temperamentní lidé, což mě baví. Pavel temperament na jevišti nějakým způsobem vyhledává, to k jeho práci patří. Zatím mezi námi nebyl nějaký zásadní konflikt. Když jsem dle mého něco řekl, dejme tomu přes čáru, tak nemám problém říct: „Promiň.“ Když se tvoří a pracujeme s emocemi, pak je vzbuzujeme nejen na jevišti. Zejména v posledních fázích zkoušek, to už je taková kumulace energie, hysterie a všeho, to se musí brát všechno normálně, pak je to prospěšné. Ve zdravém vztahu také není jen pořád hezky.
  • Kníže Myškin, sice už má dávno po premiéře, ale jak prožíváte generálkový týden?
    (Hmmmm). Těším se, až to dotáhneme do konce. Mám z toho vždycky zdravé obavy, které ze mě po premiéře vždycky spadnou. To je takový kámen, který se do premiéry zvětšuje, a těším se, až bude pryč. K tomu je to velmi intenzivní období, kdy se na inscenaci nejvíce pracuje, poslední týden, kdy je možné leccos vychytat, napravit, doladit. Moc místa v hlavě na něco jiného už nezbývá, ale to moje blízké okolí už ví.
    Nakonec je to krásné, nervozita skončí, bude to pryč. Práce na Idiotovi je něco hlubokého, co se vás dotkne. Tuto roli nezapomenu, ať už se stane cokoliv.
  • Když si probereme výčet vašich rolí, tak většinou jsou hodně depresivní, o rozervaných duších…
    Inscenace Oněgin a Idiot – pozitivní postavy s velkými ideály. V obou titulech hrajeme proti sobě s Jirkou Hánou (titulní Oněgina a Aleš Bílík Lenskij; Idiot Aleš Bílík a Rogožin Jiří Hána – pozn. red.). To jsou blízké postavy. Hlavně jsme si dávali pozor, abychom ve výrazu nebili stejní – Oněgin a Idiot. Oněgin – mladý kluk, který se bláznivě zamiluje, neví co se životem. Kníže Myškin, už něco pochopil, snaží se to ostatním sdělit.
  • Vy osobně už víte, co se životem?
    Celkem mi připadá, že ano… Doufám, že už nejsem tak ztracený.
  • Vy jste byl někdy ztracený?
    Určitě. I ta Ostrava. Pak jsem zjistil, že mám syna, bez kterého nemůžu žít. Bylo toho dost, takové dospívání. Teď je to taková fáze nalézání, nevím. Stojí za to, za něčím jít, za něco bojovat, v co člověk věří, než se rozmělnit do všeho, do tisíce různých střípků.
  • Zmínil jste kolegu Jirku Hánu, ale když se podíváme na obsazení dalších inscenací, jste tam stále titíž…
    Už si z toho trochu děláme legraci, jsme jedna parta, ráno jdeme na zkoušku, večer na představení, a jsou tam pořád ti samí lidé. Mám pocit, že už nějaké zkušenosti spolu máme, že to zúročujeme. Napadlo mě, jak silné to muselo být, když na jevišti stál Voskovec s Werichem - napojení dvou hereckých partnerů, když je silné, tak je to silný zážitek pro diváky.
  • Pro diváka je propojení energie důležité…
    Kdybychom na sebe neslyšeli, tak bychom nehráli takové hry. Právě Idiot je o tom, kdy by herci měli hrát hodně pospolu. Divadlo je o velké provázanosti, o hlubokých myšlenkách a poselstvích, bez toho to nejde. I když legrace je také na místě.
  • Na jevišti nehraje herec – osamocený monolit…
    Musíte uvěřit sám sobě, tomu, co děláte. A k tomu se dopracováváte nějakou dobu, ale vždycky na to dojde. Vždycky musíte uvěřit. Druhá věc je vnímat všechny kolegy a inscenační tým okolo, to je také velmi důležité.
  • Zmínili jsme Vaši spolupráci s Pavlem Khekem. Nemáte hlad po jiném režisérovi?
    Asi ne, nemáme zatím žádnou ponorku. Nemyslím si, že budu celý život dělat s Pavlem Khekem, ale zatím tomu tak je. Uvidíme, co bude od nové sezóny, kdy se v divadle mění vedení.
  • Před Vámi je inscenace Tančírna.
    Máme za sebou taneční tréninky, hlasové korepetice. Máme skutečně tančit na úrovni, aby se neříkalo, že herci tančí na jevišti…
  • …ať Vám dobře dopadne i tanec v životě, není jednoduché všechno strávit, ale o tom je to zrání a sbírání zkušeností, jak jste zmínil. Pražců a zastávek je v duši hodně.
    Hodně o tom všem přemýšlím. Někdy ani o některých zastávkách nevíte. A to je na tom všem to velké dobrodružství…
  • Máte k tomu ještě dar se z toho dostat na jevišti, být někým jiným.
    Když to tam dokážete dát, tak je to dobře. Takové role prostě potřebuji. O Myškinovi jsem měl ze začátku jinou představu, hodně staženou. Nakonec jsem objevil, že mám v sobě naakumulováno tolik energie, která by chtěla ven, a to je dobře. Všechno, v čem tady hraji, jsou silné věci – Idiot, Oněgin, ale i Čapek, Noc bláznů. To všechno miluji, snažím se na každé roli najít to dobré, mít všechno rád. Patřím k hercům, který je otevřený k druhým lidem.

    www.mestskadivadlaprazska.cz

    25.6.2018 20:06:09 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  • Časopis 26 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama


    Časopis 26 - sekce

    HUDBA

    ZAZ na cestě

    ZAZ na cestě

    ZAZ na cestě
    Francouzská neošansoniérka zpívá v Montrealu, Riu i v Ostravě. Zpěvačka s pseudonymem "Zaz" je celý článek

    další články...

    OPERA/ TANEC

    Dynastie Straussů

    Dynastie Straussů

    Dynastie Straussů (1+2/12)
    Rakouský životopisný seriál o mužích, pod jejichž taktovkou roztálo nejedno žens celý článek

    další články...

    LITERATURA/ UMĚNÍ

    Příběhy slavných... Karel Effa

    Karel Effa (Zlomený vlastenec)

    Zlomený vlastenec
    Velký herec malých i větších rolí a muž s neopakovatelnou fyziognomií i projevem Karel Ef celý článek

    další články...