zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Nina Horáková: Divadlo jsem měla předurčené ve hvězdách…

Nina Horáková

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Do Prahy přišla ze samoty u lesa. Nina Horáková se sice narodila v Olomouci, ale žila, chodila do školy a objevovala svět ve Ptení. Tam ve svých šesti letech poprvé hrála v Ptenském dětském divadle. Při studiu na gymnáziu v Prostějově stihla být členkou dramatického kroužku, ale i prostějovského amatérského divadla Point. V té době se rovněž začala aktivně věnovat zpěvu. Po absolutoriu účinkovala v Divadle Na Fidlovačce, poté získala angažmá v Městském divadle Mladá Boleslav, kde ztvárnila titulní roli v inscenaci Ondina, zahrála si ve Zkrocení zlé ženy, v Baladě pro banditu, Osiřelém západě, Cyranovi z Bergeracu a Chaplinovi. Od roku 2015 je členkou Městských divadel pražských. Sešli jsme se krátce po premiéře inscenace Macbeth, a zároveň při přípravách titulu 60´s aneb šedesátky. Pojďme ale nejdříve na Moravu, kde to všechno začalo…

  • Cesta k divadlu bývá u některých vyvzdorovaná, jak to bylo ve Vašem případě?
    Dostala jsem se k divadlu náhodou. Podle mě jsem to měla předurčené ve hvězdách. Osud byl v mém případě vtipný. Z celé naší rodiny jsem jako malá byla ta nejvíc stydlivá. Když jsem přišla na základní školu do Ptení, mamka si přála, abych chodila do nějakého kroužku. Na tak malé vesnici jich moc nebylo, jen divadelní kroužek a orientační běh. Naštěstí mě máma přihlásila do divadelního kroužku, a tam mě to velmi rychle chytlo. Každý školní rok jsme nazkoušeli jednu novou autorskou pohádku, kde se nejen hrálo, ale taky tančilo a zpívalo.
  • Předpokládám, že Vaše cesta do Prahy na přijímačky nebyla zas až tak romantická?
    Praha pro mě vždycky byla něco magického a velkého. A najednou jsem se měla vypravit do velkoměsta sama, což byl pro holku z malé vesnice trochu šok. Přijímačky jsem si užívala jako jednu velkou hru. Nervózní jsem samozřejmě byla, nechtěla jsem zklamat. Čekání na výsledky byla nejdelší doba mého života.
  • Dopadlo to tedy dobře, byla jste přijata. Kdo byli vaši pedagogové?
    Vedoucím našeho ročníku byl Daniel Hrbek. Po herecké stránce nás vedla Apolena Veldová, Tomáš Pavelka a Tomáš Töpfer.
  • Velkoměsto Vás už pohltilo?
    V Praze už jsem, jak říkám, adoptovaná. Na Moravě mám pořád rodinu, takže tam částí srdce stále jsem, ráda se tam vracím.
  • Po absolutoriu následovalo angažmá v Městském divadle Mladá Boleslav, a krásné role – jednou z nich byla i romantická Ondina, a pak následovalo několik různorodých rolí…
    Tu různorodost mám na divadle nejraději. Dosud jsem měla štěstí, že mě nikdo nezařadil do nějakého hereckého "šuplíku". Režisér Pavel Khek mě začal obsazovat do vážných, ale i komických rolí, dával mi protikladné příležitosti, a to na herecké práci miluji.
  • Když jste odcházela, tak asi v Mladé Boleslavi zamáčkli slzu…
    … také jsem ji zamáčkla. Myslela jsem, že tam zůstanu déle, nakonec jsem musela zhodnotit všechna pro a proti. Vzpomínám na to období a na boleslavské kolegy ráda.
  • Říká se, že angažmá v regionu dá víc, než začínat v top divadle v Praze. Jak to vnímáte po zkušenostech Vy?
    (dlouhé přemýšlení…) Na oblasti se většinou nazkouší během jedné divadelní sezony větší počet inscenací, což pro mladého začínajícího herce v angažmá znamená jednu roli za druhou. Často jsem od pedagogů slýchávala - běžte na oblast, tam se dobře vyhrajete. Zřejmě na tom něco bude.
  • Po startu v Divadle Na Fidlovačce a v Mladé Boleslavi jste se dostala do Městských divadel pražských…
    Absolvovala jsem konkurz na stálé angažmá. Dostali jsme zadání, co si máme připravit a vyšlo to…
  • A naskočila jste mimo jiné do inscenace Bedřich Smetana: The Greatest Hits. Dnes už máte za sebou několik dalších titulů. Tím posledním je Macbeth. Jste jedna z chóru čarodějnic, který celé představení otvírá. A Vy máte první výstup…
    Když režisér hru staví a aranžuje, tak se většinou nejvíce soustředí právě na začátek a konec. Musíte nastavit žánr, atmosféru hry, hned v první vteřině vtáhnout diváka. Téma čarodějnic je v Macbethovi důležité, prolíná se celým příběhem. Hru otevírá pohled na pole po bitvě. Místo mrtvol ale metaforicky využíváme židle.
  • Když se budeme držet výkladu režiséra Pavla Kheka, tak by mě docela zajímalo, jak se jako čarodějnice vnímáte? Můžete působit jako lehké ženy, diskotékové tanečnice, rozmařilé dívky… Jak vnímáte klíč inscenace?
    Jeden z prvních požadavků pana režiséra při prvním čtení byl v tom, že naše čarodějnice nemají být lehké děvy. Jsme tři obyčejné holky na baru, které si z dlouhé chvíle řeknou, že budou "zlobit" a do rány jim přijde Macbeth. Je na divákovi, jak si naše počínání vyloží. Zda opravdu máme nadpřirozené schopnosti, nebo se Macbeth, díky naší pohnutce a sugesci, do své nelehké situace dostane sám.
  • Připravujete novinku - 60´s aneb Šedesátky. Má těsně před premiérou?
    Premiéra byla odložená, tak se těším na září. S živou šestičlennou kapelou to bude určitě nářez…
  • Letos máte pět let od absolutoria, a za sebou na dvacítku rolí… To je docela slušná bilance.
    Po pravdě si to ani neuvědomuji, že to je tak daleko. Začínala jsem v Divadle Na Fidlovačce u Tomáše Töpfera, který mě učil na DAMU. To jsem byla ve třeťáku. Poprvé jsem tehdy stála na profesionálním jevišti. Neustále se považuji za začátečníka. A pak si zase říkám: Ne, ne, ne! Vždyť už nejsem takový mlíčňák.
  • Vnímáte nějaký proces zrání za těch pět let?
    Úplně takto to nevnímám. Každá inscenace, kterou začnu zkoušet, je nová výzva, nová zkušenost. Pořád se něco učím a pořád se učit budu, především od zkušenějších kolegů, ale taky díky přibývajícím životním zkušenostem. Co ale určitě pociťuji je určitý větší nadhled a možná menší stres, když předstoupím před lidi.
  • Používáte výraz mlíčňák, znamená to, že rybaříte?
    Ne, to ne. Jako že kandrdas :D).

    www.mestskadivadlaprazska.cz

    31.7.2017 15:07:34 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  •