Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Vladimír Fekar: Na fungování s novým šéfem se těším

autor: archiv

S dramaturgem zlínského divadla Vladimírem Fekarem se potkáváme o prázdninách na festivalech amatérského divadla. Na Jiráskově Hronově bývá jedním z lektorů Problémového klubu. Nicméně, nová divadelní sezóna je za dveřmi, a tak jsem se zeptala na plány Městského divadla Zlín v období 2017/2018.
Bude to první sezóna pod uměleckým šéfováním slovenského režiséra Patrika Lančariče. Ten v našem divadle už připravil inscenaci Agent František ve službách Sherlocka Holmese, divadelní adaptaci prózy Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, jejímž autorem je Hugo Vavrys, alias Vavrečka, dědeček Václava Havla. V dramaturgickém plánu figurovala v naší linii her s vazbou na zlínský region; Hugo Vavrečka pracoval pro Jana Antonína Baťu, ve Zlíně strávil několik let a významně se na rozvoji firmy ve třicátých letech podílel.
Lančarič přichází na místo Hany Mikoláškové, která završila velmi výraznou a pro divadlo úspěšnou pětiletku. Během ní rostla návštěvnost, ale nejen to, divadlo nyní vyniká interaktivitou, mnoha doprovodnými programy, je kontaktní, soubor byl posílen o mladé herce a herečky a jsem přesvědčen, že nyní zdravý mladický drive. Hana je navíc muzikantka, výborná saxofonistka, i proto dokáže kolem sebe sdružovat lidi, kteří jsou múzičtí. Výběr uměleckého šéfa Patrika Lančariče pro nás znamená rozvíjení všech Hančiných pozitivních impulzů. Ale samozřejmě, že chlapská a ještě k tomu slovenská energie přinese něco nového, nové tázání po smyslu divadla, nové hledání témat, nové tvůrčí týmy.

Znamená to, že se nechystají žádné převratné změny?
Skutečně není snahou dělat zásadní revoluci. Následující sezóna je zatím přechodová. Dramaturgický plán jsme vytvářeli ještě převážně bez Patrika. Přesto, že se na něm moc nepodílel, před soubor už bude předstupovat nejen v roli režiséra. Troufám si říci, že Zlín si ho získal také proto, že zde svůj vlastní region tak systematicky podrobujeme divadelnímu zkoumání a že je mu takové uvažování o divadle blízké. Ne náhodou druhou inscenací, kterou se souborem připravil, byl druhý díl volné baťovské trilogie. Po prvním dílu, který se jmenoval Baťa Tomáš, živý v režii Dodo Gombára, nazkoušel Patrik Lančarič v minulé sezóně inscenaci Já, Baťa o životních peripetiích Jana Antonína Bati. Patrik určitě bude usilovat o zachování kontinuity titulů s regionálními tématy a autory. Do této volné řady připravujeme divadelní verzi úspěšného románu zlínského spisovatele Antonína Bajaji Zvlčení. Ten román se dočkal překvapivého ocenění dokonce v Rusku; Bajaja s ním zvítězil ve čtenářské anketě s názvem „Vyberme si nejlepšího zahraničního spisovatele“. Anketu organizovala knihovna Majakovského v Petrohradu. Zvlčení bude režírovat Dodo Gombár, pro něhož je Zvlčení do jisté míry tematickým navázáním na mimořádně úspěšné Žítkovské bohyně, které budou mít v letošní sezoně už derniéru.
Pro ty, kteří Zvlčení nečetli: Po smrti hajného Butory se na valašskou chalupu, ve které žil, sjíždí také pražská větev rodiny. Moravská i česká část rodiny jsou nuceny komunikovat, smrt je znovu spojí, nastává příležitost si mnohé vyříkat. Druhou linií, která se pak prolne s první, je příběh vlčí smečky, která do míst, kde stojí Butorova hájovna, doputuje. A pak dochází k osudovému setkání vlků a lidí. Místo v tom románu hraje podstatnou roli, podobně jako například višňový sad u Čechova. Postavy se v románu permanentně poměřují s kořeny, z nichž vzešly.

Zdá se, že podobně jako u inscenací Žítkovské bohyně nebo Já, Baťa a dalších znovu půjde o velké plátno.
Dá se to tak nazvat: bude tam hrát téměř celý soubor. Co se týče takřka celosouborových inscenací, bude mezi ně patřit i Zamilovaný Shakespeare. I jeho uvedení má alespoň trochu vztah ke Zlínu, vždyť autor scénáře Tom Stoppard odtud pochází. Z větších inscenací nás čekají ještě Euripidovy Trójanky v režii Jana Antonína Pitínského. Našim záměrem je propojit tři Euripidovy hry, které se věnují osudu trojských žen: Trójanky, Andromaché a Hekabé. Euripides zachycuje příběh královny Hekaby po smrti dcery Polyxeny, a příběh Andromaché, když se dostane do zajetí, stane se majetkem Pyrrha Neoptolema a řeší konflikt s Hermionou, jež je ještě stále právoplatnou manželkou Pyrrha. Jsou to tři časové roviny.

Máte na tyhle věci – většinou tříhodinovky a více - vychované diváky?
Věřím, že ano. Ale dramaturgický plán musí být vyvážený a nabídnout i méně náročné tituly. Máme ovšem zkušenost, že například Žítkovské bohyně, která trvaly 3.50 minut, diváci přijali, stejně jako další dlouhé tituly, například Rok na vsi. U inscenací, které mají takovou délku, je velmi náročné udržet pozornost příběhem samotných postav, musí zaujmout dramatičností, naléhavostí, divadelní vynalézavostí. Ke zlínskému divadlu, které má druhé největší jeviště v republice, tento typ inscenací jednoznačně patří. Samozřejmě, že diváci vyhledají spíš Noc na Karlštejně. Ale vyplatí se střídat to.

Tím jsme si udělali tzv. oslí můstek k divácky atraktivním lehčím titulům. Co chystáte?
I v lehčím repertoáru jdeme cestou novinek, Jistý Peter Black napsal detektivní komedii Smrt v hotelu Alexandria. Příběh se odehrává v nedalekých lázních Luhačovice ve wellnessu. A když už je to detektivní komedie, tak ryze autorská, což je v podstatě také docela odvážný krok. A další z titulů je komedie Francise Vebera Drahá legrace, ve které je hlavní postavou Pignon.

Znamená to, že tato komedie navazuje na Veberovu slavnou komedii Blbec k večeři?
Ne tak úplně. Veber s postavou zachází spíše jako s typem hrdiny. Může mít různá povolání, ale má podobné chování: je ve společnosti outsiderem a pokouší se vydrápat ze situace, do které se zapletl. Tahle komedie u nás dosud nebyla uvedena. Je poměrně nová – z roku 2012 a byla dokonce zfilmována. Základní zápletka je v dnešním světě posedlém penězi aktuální. Od Pignona odejde manželka, protože jako totální loser nemá prachy. Když Pignon shodou okolností hlídá byt svého známého, přijde tam chlapík z berňáku, protože majiteli bytu na něco přišel. Pignon ovšem začne toho chlapíka ukecávat, aby na něj dal nějaké udání, přestože nic neprovedl. Protože jestliže berňák po někom jde, zákonitě vzniká dojem, že musí mít někde peníze a stává se zajímavým. V duchu této absurdní komiky zvýší zájem manželky i svých známých. Veber mistrně pracuje s tématy, jež jsou tzv. ve vzduchu. I když jde v zásadě o komedii bulvárního typu, ukazuje se, že i provozní komediální titul může nést současné téma.

Myslíte v dramaturgickém plánu i na klasiku?
Na repertoáru budou dvě inscenace podle Dostojevského románů. Na základě románu Zločin a trest vznikl taková divadelní analýza zločincova myšlení s názvem Raskolnikov – přešetření. Překvapením patrně pro diváky je, že takto rozsáhlý román a složitou postavu ztvárňujeme prostřednictvím loutek. Režisérem inscenace je Jiří Jelínek. Jako vědomý dialog k tomuto komornímu nastudování uvádíme Idiota v režii Saši Minajeva, který bude mít premiéru v září. Dramatizace Kateřiny Menclerové, která z našeho divadla odchází na post dramaturgyně do divadla Petra Bezruče, se myslím vydařila. Inscenace má navíc překvapivou a sugestivní scénografii, velmi jsem zvědav na její přijetí.

Jak to vypadá s klubovou scénou?
Na klubové scéně připravujeme projekt s pracovním názvem Masaryk – Štefánik. Tímto titulem vědomě upozorňujeme na sté výročí vzniku republiky, které bude na podzim roku 2018. Přijde nám přirozené, že právě naše divadlo, které je na pomezí českých a slovenských hranic, se tím tématem budeme zabývat československy. Tvůrci inscenace budou čeští i slovenští, vznikne to i s částečným slovenským obsazením. Čeká nás mimořádná koprodukce se slovenskou stranou.

Pokud si pamatuji, zaměřovali jste se i na scénická čtení?
Ano. Děláme je nyní jako bienále. A v následující sezoně budeme číst české texty. Jsem v komisi, která má za úkol číst texty z dramatické soutěže Aura-pontu. Náš festival Setkání – Stretnutie se zaměřuje na původní divadelní novinky a vyhlašuje vítěze této Dramatické soutěže. Je tedy vhodným místem pro taková čtení. Vybrali jsme dva texty z loňského ročníku, které budou prezentovány v lednu a březnu příštího roku. Přímo pro festival vznikne poslední, třetí scénické čtení textu, který vzejde z finále letošního ročníku. Zároveň před premiérou scénického čtení dojde k předání ceny.

Zlínské divadlo se ovšem v minulé sezóně nejvíce proslavilo kabaretem Ovčáček čtveráček…
Už před začátkem sezóny, 31 srpna 2017 bude premiéra druhého dílu kabaretu pod názvem Ovčáček miláček. Scénář opět napsal Petr Michálek, dříve dramaturg a nyní píšící ředitel. Herecké složení bude podobné, ale už je vysloveně zamýšleno pro Velký sál.
Myslím, že je velmi podstatné, že je divadlo přes ředitele Petra Michálka otevřené a vstřícné k dalším kulturním nebo společenským aktivitám. U nás probíhá například Zlínské jaro, organizované zapáleným týmem kolem Tomáše Pasterného. Je to festival, který se věnuje demokracii a lidským právům. Přijde mi logické, že se i v našich inscenacích takovými věcmi zabýváme. To, že vznikl Ovčáček čtveráček a nyní jeho pokračování Ovčáček miláček, podle mého názoru odráží nejen politické kejkle, ale také atmosféru současného Zlína.

Vy jste ve zlínském divadle už hodně dlouho. Zažil jste tu několik šéfů. Jak vnímáte osobně tuto novou proměnu?
Na fungování s novým šéfem se těším. Věřím, že si budeme rozumět. Poprvé jsme se potkali na JAMU, když byl jako student VŠMU na stáži na naší škole v ateliéru Petera Scherhaufera. Pro festival Encounter připravoval pouliční divadlo, v němž účinkovali Poláci, Nizozemci i studenti z JAMU. Ocitl jsem se tam v roli herce, což už samo o sobě pro mne byla trochu stresující záležitost. Ta funky uvolněnost, se kterou lidi různých národů vedl, pro mne znamenala silný vjem, že režie nemusí vznikat tzv. na sílu. Vedle toho jsem viděl jeho inscenaci hry Julie Barče-Ivana Dvaja, kde mne fascinovalo, jak dokázal vést studenty herectví k suverénnímu a charismatickému mužskému projevu v podstatě v prázdném jevištním prostoru. Na JAMU to tehdy nebylo k vidění. Vždy když jsme se někde na festivalech potkali, tak jsme si tento společný zážitek připomínali a já si říkal, mohl by u nás ve Zlíně někdy pracovat. Trvalo dlouho, než se to podařilo. Nakonec se dobře zapsal u souboru a našel společný jazyk s ředitelem Petrem Michálkem při "námluvách" na místo uměleckého šéfa po Hance. A tak nám začíná nová etapa. Snad stejně úspěšná, jako ta předešlá.
To, že jsem dramaturgem v divadle soustavně od roku 2003 až doposud znamená, že vnímám kontinuitu divadla a vlastně se ji pokouším předávat následujícím uměleckým šéfům. Je několik linií, které jsme rozvíjeli už za Doda Gombára a další šéfové v nich pokračovali, je několik tvůrčích týmů, které se stali součástí profilování tohoto divadla dokonce už za Mirka Plešáka. Pojmenovával jsem si to tak, že regionální divadlo, je-li v zásadě zdravé, pracuje na principu sněhové koule, odpadává to, co se neujalo, ale co už se uchytí, tvoří pevný základ sněhové koule. Revoluce nejsou pro zdravý organismus třeba. Vitamíny ovšem rozhodně.

28.8.2017 00:08:18 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!