Scéna.cz 

Don Quijote, pustá zem a divadelní krajina stvoření

Soubor Činohry Národního divadla Praha uvádí site specific projekt DON QUIJOTE. PUSTÁ ZEMĚ. Nejde o inscenaci, kterou by bylo možné jednoduše ohodnotit. Projekt Činohry Národního divadla ve Státní opeře je site specific divadlem poezie, které vtahuje diváka do samotného středu světa – přes čtyři světové strany, čtyři živly a čtyři proměny prostoru. Don Quijote tady není směšný, ale prorocký. A prázdnota není konec, ale začátek.

Prostor jako znamení

Režijní tandem SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) se vrací k metaforickému autorskému divadlu – divadlu poezie. Základem textu je dílo M. de Cervantese a T. S. Eliota v úpravě SKUTRu. Diváci jsou zváni na „pražskou točnu“. Celé představení se odehrává v prostorách Státní opery Praha, kdy diváci sedí na točně jeviště. Celý příběh se odehrává ve čtyřech částech – hlediště s orchestřištěm, zadní a postranní části hlediště. Tím autoři deklarují čtyři světové strany. Každá z nich má své prvky – hlediště okouzluje svou zdobností, ostatní tři části jsou z větší míry stylizované scénografem Martinem Chocholouškem. Zadní část – les s domem položeným na bok. Jeden portál coby bar, druhý portál evokuje jeskyni, kde inscenátoři využili i provozní výtah.

Don Quijote na českých jevištích

Příběh Dona Quijota provází diváky českých jevišť v několika nastudováních – činoherních, baletních, ale i v muzikálové verzi. Jedna verze se hrála s loutkami. Postava Dona Quijota stále inspiruje české divadelní tvůrce napříč žánry a formami. V České republice se tento titul dočkal kolem čtyřiceti nastudování. Za všechny uveďme muzikálovou verzi Městského divadla Zlín (2006) – Zdeněk Julina v titulní roli, důraz na lidskost a tragikomiku; Divadelní léto pod plzeňským nebem (2016) – Kamil Halbich, režie Vilém Dubnička, industriální open-air inscenace; Jihočeské divadlo, České Budějovice – interaktivní inscenace Quijote! s přesahem do současnosti; Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – klasický balet Don Quijote (Minkus); Divadlo Kalich, Praha – muzikál Muž z La Manchy s Mariánem Vojtkem.

Poezie a archetypy

Text Cervantese a Eliota v úpravě SKUTRu je esencí duchovní pouti. Na jevišti se zjevuje nejen Don Quijote, ale i Hamlet (Petr Vančura) nebo Faust (Ondřej Pavelka). Pustá země jako druhé citované dílo evokuje prázdnotu – ovšem pompéznost hlediště Státní opery je s tímto v rozporu. I když… možná právě vnější okázalost zakrývá vnitřní prázdnotu. Režijní tandem SKUTR umí číst v poetickém textu. Předat poselství divákovi. To vše s hereckou alchymií, kde se mísí přesné režijní pokyny s hereckou improvizací.

Kostým, hudba, světlo

Kostýmní návrhářka Simona Rybáková oblékla ženské postavy do pánských kalhot na kšandách, které doplňovaly světle modré košile a bílé trička. Muži měli podobné kostýmy s pletenými lýtkovými návleky, evokujícími výstroj pěšáků z 1. světové války. Jen Vladimír Javorský a Marek Daniel mají pláště. V další části představení vyniknou kostýmy – šaty s potiskem textu: buď knih nebo novin.

Hudba Petra Kalába vytváří místy až mystickou atmosféru. Jindy je v rytmu ragtime, nebo se jedná o baladu v podání Vladimíra Javorského a dalších.

Zajímavou složkou je světelný design Karla Šimeka, který si mistrně pohrál s atmosférou zejména v hledišti, kdy využil nejen osvětlení v lóžích, ale i bezpečnostní osvětlení schodů na prvním balkoně. Rovněž jeho práce s barvou světla (bílé až oranžové), v kombinaci s dýmy, vytváří další významovou vrstvu inscenace.

Síla herců

Herecké výkony jsou obdivuhodné. Vladimír Javorský coby šéf, tedy Don Quijote, podává rytíře bez bázně a hany. Dostatečně asketického a přímého. Marek Daniel skvěle improvizuje zejména na scéně před „forbínou“. Dokáže hrát jeho sluhu s gustem a energií. Pavla Beretová zaujme svou barvou hlasu i pohybovými kreacemi. Lucie Trmíková je dostatečně mystická a hluboká ve výrazu i náročných textových pasážích. Petr Vančura přechází do zralého muže a dodává představení velkou dávku energie. Ondřej Pavelka je rovněž mistrný, zejména ve scéně licitování o orgasmu. Denisa Barešová a Marie Poulová vytvářejí dvojici, která navzájem souzní. Mrazivě silný je jejich výstup ve scéně s rudou mašlí.
Tanečník Adam Rameš dotváří inscenaci pohybem evokujícím tanec smrti – až k vyvrcholení, kdy leží na lávce se symbolickými hřeby.

Svědectví o stvoření

Diváci se stali svědky divadelního stvoření. Pustá zem se naplnila postupnými odkazy na vznik života na Zemi. Inscenátorům se podařilo roztočit diváky – doslova i obrazně. Zapojili je do koloběhu jevištních akcí, tedy koloběhu života. Divadelní poezie kulminovala s vírou – od antických božstev po monoteistické stvoření.

Ticho po představení. Ale ono neodeznívá. Ono pulzuje. Přechází se mnou do prostoru mého světa. Don Quijote. Pustá zem. Tohle je vědomí, že jsem byl svědkem něčeho, co se nedá „hodnotit“. Tohle je zpráva z krajiny, kde divadlo stvořilo svět. Svět, který vznikal z prázdnoty, z ticha, z prachu před oponou, z technického zázemí. Divák se na točně netočil mezi kulisami, ale mezi světy. V jednu chvíli se díval přímo do hlediště, do monumentální, zlaté, světlem dýchající slávy. V jiný moment jsme projížděli kolem zvukaře, osvětlovače, nápovědky, kolem kabelů, kolem pultů, kolem lidského středu divadla. Seděl jsem metr od opony, ale z druhé strany. Neviděl jsem divadlo. Viděl jsem jeho srdce. A v tom prostoru se zjevil Don Quijote. Ne jako karikatura. Ne jako fraška. Ale jako rytíř stvoření. Putující mezi větrem a hlínou, s hlavou u hvězd a nohama v písku. V inscenaci, kde se potkával Cervantes, Eliot, Kristus i bouře. Don Quijote, Hamlet i Faust.

A to je divadlo. A to je Don Quijote. A to je stvoření.

☆☆☆☆☆

M. de Cervantes, T. S. Eliot, SKUTR: Don Quijote. Pustá země

Překlad: Petr Onufer; režie: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský); scéna: Martin Chocholoušek; kostýmy: Simona Rybáková; hudba: Petr Kaláb; světelný design: Karel Šimek;
pohybová spolupráce: Jan Kodet a dramaturgie: Róbert Štefančík;

Hrají: Denisa Barešová, Pavla Beretová, Marek Daniel, Vladimír Javorský, Ondřej Pavelka, Marie Poulová, Petr Vančura, Lucie Trmíková j. h., Adam Rameš j. h.
Psáno z předpremiéry 29. dubna 2025.

📘 www.narodni-divadlo.cz