Scéna.cz 

Ostře sledované vlaky: Dvě éry, jeden příjezd

Divadlo Pod Palmovkou uvedlo nové nastudování inscenace OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY v režii Jakuba Krofty. Po čtyřiceti třech letech se tak na jeviště vrací příběh, který se vryje do paměti stejně hluboko jako pára stojícího vlaku. V roce 1982 jej zde uvedl Pavel Háša – a tehdy, jako člen Klubu mladého diváka, jsem měl to štěstí být u toho. Dnes se kruh symbolicky uzavírá.

1982: Poezie světla a paměti
Tehdejší inscenace Pavla Háši působila jako lyrický sen o válce a dospívání. Scénograf Michal Hess vytvořil prostor realismu přetaveného do poetického modelu – postel, schodiště, věž i železniční konstrukce se stávaly metaforami těla, duše a paměti. Hessova scéna žila světlem a zvukem: přijíždějící vlak se objevoval pomocí kontra světla namířeného proti divákům, doprovázený zvukem ocelových kol. Jednoduché, a přitom ohromující – průjezd vlaku se stával průjezdem času, života i smrti. Háša dokázal propojit intimní lidský příběh s poezií všednosti, s ironií i něhou, kterou měl Hrabal v krvi. Byl to svět, kde se trapnost stávala poezií.

2025: Symboly, projekce a chladná absurdita
Kroftovo současné nastudování je vědomě odtažité. Scénograf Jan Štěpánek volí chladnou stylizaci, čisté linie a projekce. Jeho svět je klinicky přesný, geometricky sevřený, s minimem detailů, které záměrně potlačují lidskost. Dominantou je gigantický holub – groteskní a znepokojivý symbol nehybnosti i absurdity války. Na scéně se střetává sterilní běloba nemocničního prostředí s černotou uniformní moci. Motiv Hrmova selhání – „předčasné ejakulace“ – se objevuje opakovaně, tentokrát v rovině absurdní grotesky. Krofta ho čte jako metaforu bezmoci člověka, který v systému nedokáže dospět, a přesto se pokusí o hrdinský čin. Při srovnání obou výprav je rozdíl zásadní: Hess pracoval s imaginací, Štěpánek s projekcí. V roce 1982 divák „viděl vlak v sobě“. Dnes vidí vlak na zdi.

Hrma mezi trapností a hrdinstvím
Postavy jsou interpretovány současným jazykem, ale zůstávají věrné Hrabalovu duchu. Dlugoš Teodor (Hrma) vytváří citlivý portrét mladíka, který hledá sám sebe v čase války, trapnosti i první lásky. Petr Reif jako Hubička působí zkušeně a přirozeně; jeho vztah se Zdeničkou (Barbora Vágnerová) přináší potřebný kontrast mezi humorem a vášní. Scéna s razítky („Odesláno“, „Vyřízeno“) zůstává výbušná i po desítkách let – ne kvůli erotice, ale kvůli absurditě moci, která trestá smích. Máša (Kateřina Hrdinová) je ideál čistoty a něhy, ale i ona se ztrácí v chladném prostoru moderní scény. Hrma v ní nenachází lásku, ale odraz vlastního vnitřního neklidu. Jeho naplnění přichází až v závěrečné sabotáži – v okamžiku, kdy překoná sám sebe, i když za cenu smrti.

OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY zůstávají příběhem o dospívání v čase války, o trapnosti i odvaze. Háša s Hessem v roce 1982 nabídli poezii světla, ticha a lidskosti. Krofta se Štěpánkem v roce 2025 přinášejí obraz světa, kde člověk mizí v systému a scéna mluví za něj. Jeden svět hřál, druhý mrazí. Ale oba se dotýkají téhož okamžiku: chvíle, kdy projíždí vlak – a my cítíme, že čas běží neúprosně dál. Divadlo Pod Palmovkou tak vzdává Hrabalovi hold nejen inscenací, ale i samotným návratem k divadelní paměti. Ostře sledované vlaky po letech znovu odjíždějí – z jiné doby, z jiného nádraží, ale se stejnou silou. Dvě éry, jeden odjezd.

Bohumil Hrabal, Václav Nývlt: Ostře sledované vlaky
Dramatizace Václav Nývlt; režie Jakub Krofta; dramaturgie Ivana Kleistielová a Ladislav Stýblo; výprava Jan Štěpánek; zvukový design a hudba Vratislav Šrámek.
Osoby a obsazení: Hrma (Teodor Dlugoš); Hubička (Petr Reif); Přednosta (Igor Bareš); Přednostová (Hana Seidlová); Rada Zedníček (Jakub Albrecht); Doktor, odbojář 1 (Jaroslav Blažek); Máša (Kateřina Hrdinová); Viktorie, paní Svatá, pokojská (Barbora Kubátová); Sestřenka (Lucie Michálková); Zdenička (Katarína Mišejková); Krejčí, leutnant, pobočník (Tomáš Vardan); Odbojář 2 (Jolana Běhounková).
Divadlo Pod Palmovkou, premiéra 17. října 2025.

📘 www.podpalmovkou.cz