zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Antony and the Johnsons vystoupí s Janáčkovou filharmonií Ostrava

Antony Hegarty

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Björk, Bobbyho McFerrina, Animal Collective nebo The Flaming Lips posílí na letošním ročníku festivalu Colours of Ostrava (12.–15. července) další slavné jméno – britský zpěvák a skladatel, výjimečný autor a majitel jednoho z nejpozoruhodnějších hlasových projevů naší planety – Antony Hegarty s kapelou The Johnsons. Na pódiu v Ostravě jej navíc doplní čtyřicetičlenný orchestr Janáčkovy filharmonie Ostrava.

Na Colours v Ostravě Antony and the Johnsons uvedou program Cut The World, meditaci na téma světla, přírody a ženskosti, jenž zahrne písně ze všech čtyř alb – Antony and The Johnsons (2000), I am a Bird Now (2005), The Crying Light (2009) a Swanlights (2010) – a pochopitelně také ze zbrusu nového EP Cut The World (vychází na jaře 2012), to vše v úpravě se symfonickým doprovodem a speciálním světelným designem a scénickými prvky.

K dalším novým potvrzeným kapelám na Colours patří další hvězdy world music - Orquesta Típica Fernández Fierro, dvanáctičlenný orchestr z Buenos Aires řazený mezi největší současné revolucionáře tanga, Celso Piña, akordeonový rebel, který přiveze mexickou cumbiu ostrou jak chilli papričky a samozřejmě, i třaskavou skladbu Cumbia Sobre El Rio z filmu Babel, Shtetl Superstars, radostný, v rytmech ska a reggae rozhoupaný klezmer s dechovou sekcí, surfujícími kytarami a decentním vkladem elektro hip hopu, a Banco de Gaia aka londýnský programátor, producent a multiinstrumentalista Toby Marks.

Antony Hegarty se narodil v roce 1971 v anglickém hrabství Sussex a deset let na to se s rodiči přestěhoval do San Francisca; dnes žije v New Yorku, městě, v němž své hudební snění zrcadlící se v raném poslechu hrdinů anglického synth-popu Boy George nebo Marca Almonda proměnil v prostředí kabaretů, avantgardních divadel a klubů ve skutečnost. Přilnul k hlasům Diamandy Galas, extravagantního Klause Nomiho a především Kněžky soulu: legendární, už nežijící černošské zpěvačky Niny Simone, s jejímž neobyčejným vokálním projevem je Antony Hegarty spojován.
Newyorské umělecké podzemí oslovil zprvu Hegarty s gay divadelním souborem Blacklips, pro který napsal několik her, do nichž zanesl i filmové blouznění Davida Lynche. Následující léta vystupoval sám v newyorských klubech, ale postupně k sobě přibíral výborné hudebníky, kteří mu pomáhali dotáhnout hudebně-divadelní performance. Neušli pozornosti Davida Tibeta z experimentální skupiny Current 93: v roce 2000 jim na svém labelu Durtro vydal debutové album Antony and The Johnsons.
Odtud vedla přímá cesta k Lou Reedovi a jeho dvojalbu The Raven: „surrealistické meditaci nad životem a dílem záhadami opředeného spisovatele Edgara Allana Poea“ za účasti Laurie Anderson, Davida Bowieho nebo jazzového saxofonisty Ornette Colemana. Společné koncerty s Lou Reedem Hegartyho proslavily a když Antony and The Johnsons natočili v roce 2005 nádhernou desku I Am A Bird Now, objevil se na ní Reed po boku Rufuse Wainwrighta, Boy George a Devendry Banharta. Tehdy se přihodilo něco naprosto nečekaného: album s odvážně obnažujícími texty o hledání sexuální identity, zasáhlo Hegartovu původní vlast a v konkurenci Coldplay, Bloc Party nebo Kaiser Chiefs získalo prestižní Mercury Prize. „Antonyho zranitelnost je tak průzračná a silná, až se publikum na jeho koncertech chvěje. A přesně tohle v téhle době potřebujeme,“ řekl tehdy Boy George.
Nepochybovala o tom např. ani Björk: Antony zpíval na jejím albu Volta (2007), ona zase na jeho Swanlights (2010). Skladbou roku 2008 se podle mnohých stala píseň Blind, jedna z pěti, kterými Antony přispěl na album skupiny Hercules and Love Affair. Antony si zazpíval i s Yoko Ono a v několika filmech: Animal Factory od Steve Buscemiho, The Secret Life of Words režírované Isabel Coixetovou, futuristické sci-fi V for Vendetta nebo poctě Leonardu Cohenovi I'm Your Man, dokumentu z koncertu za účasti Bona, Nicka Cavea nebo Jarvise Cockera. Sám mistr Cohen však Antonymu rovněž vysekl poklonu, alespoň slovní: „(Antony) je neuvěřitelný. Když jste svědky jeho výkonu, nemáte nejmenší tušení, co toto vznešené zjevení stvořilo… Vše na něm je tak originální. Ten jeho hlas! A vůbec bytí jeho osobnosti je tolik, tolik působivé!“
Na svých albech The Crying Light (2009) a Swanlights (2010) Antony opustil dosud ústřední transgenderové téma: přemítá nad lidskou budoucností, vztahem k přírodě a životnímu prostředí; emotivně a vznešeně děkuje za naši lásku v sugestivní poezii: „Když zavřu oči a sním, labutě přicházejí s láskou.“ „Miluji dialog s tichem, s tichem okolo not a gest. Je to jako malování. Miluji plochu, která není zaplněná,“ tvrdí Antony Hegarty a přenáší posluchače do své další sféry: malování obrazů a zájmu o vizuální umění. Navrhuje si obaly alb, kostýmy, pódiové scény, spolupracuje s předními módními návrháři, pomocí vtahujících světelných show proměňuje koncerty v nevídané události a desku Swanlights doplnil sto čtyřiačtyřiceti stránkovou knihou kreseb, obrazů, koláží a fotografií. Obrovskou odezvu měla také opera The Life and Death of Marina Abramovič v režii Roberta Wilsona s jeho hudbou, uvedená vloni v Manchesteru.

12.2.2012 20:02:10 Redakce | rubrika - Festivaly

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Články v rubrice - Festivaly

Ska Wars v Malostranské Besedě

Green Småtroll

Reggae vrací úder. Mezinárodní den Hvězdných válek každoročně připadá na 4. května, letos Prahu ale uchvátí po ...celý článek


Levnější lístky na Brod 1995 jen do dubna

Aneta Langerová (Foto: Helena Kadlčíková)

Za necelé čtyři měsíce 17. srpna se v Českém Brodě uskuteční v pořadí 11. ročníku hudebního festivalu Brod 199 ...celý článek



Časopis 18 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Kultovní punkový opus Jubilee

Jubilee

Jubilee
Dokud je hudba dost nahlas, neuslyšíme, jak se hroutí svět! Kultovní punkový opus s mnoha známými p celý článek

další články...