Scéna.cz 

Stoprocentní zpívání Dušana Kollára

Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze je od minulého týdne uváděn projekt Rockquiem na motivy Mozartova Reqiuem. Dušan Kollár alternuje basovou roli s Danielem Landou. Kromě zpěvu zaujme Kollár svojí výškou 197 cm. „V některých kostýmech dosahuji i dvou metrů. V každém případě kostymérkám způsobuji velké starosti,“ doplnil s nadsázkou.
Roku 1989 absolvoval VŠMU v Bratislavě - obor herectví u profesorky Božidari Turzanovové a Paľka Mikulíka. Do angažmá nastoupil do Divadla Andreje Bagára v Nitře. Z rolí vzpomíná nejvíce Florinda ve Sluhovi dvou pánů a Lennyho v inscenaci O myších a lidech. Obé ztvárnil v divadle Josefa Gregora Tajovského ve Zvolenu.
Divadlu dlouho věrný nezůstal. Následovalo období svobodného povolání, kdy vyzkoušel profese moderátora, zpěváka a hudebníka. Není divu, vždyť hraje na kytaru, klavír a saxofon. „Považuji se za muzikanta – od všeho trochu a nic pořádně. U ničeho jsem s povahou Blížence nevydržel dlouho. Jako dítě jsem se na přání dědečka učil na housle. Chtěl jsem hrát na klavír, abych mohl nosit jen noty. Nejvíce mi učarovaly bicí. Na gymnáziu jsem se kvůli děvčatům dostal ke kytaře.“
Ochutnávka od všeho trochu souvisí též s jeho povahou a znamením Blížence. V průběhu rozhovoru se na své znamení několikrát odvolával. Přiznává, že při práci upřednostňuje stres, který ho dokáže více vybičovat.
Koncertoval v Norsku. Kam následoval svého otce. Narodil se v Banské Bystrici, ale maminka pochází z Prahy – Žižkova. „Praha pro mě byla vždycky druhý domov,“ upřesnil. Proto pro něj nebyl odchod do Prahy složitý, vždyť zde prožíval skoro každé prázdniny. Muzikálová scéna byla na dosah. Následovaly projekty Hair, Rusalka a poté Hamlet, Krysař a Galileo. Zpěvu se věnuje v Orchestru Karla Vlacha a také v mužském vokálním seskupení Jiřího Korna 4TET.

Než jsme si začali povídat o herectví, zpěvu a muzikálech, vysvětlil nám Dušan Kollár několik nejasností v jeho životě, hlavně jak stíhá to, co na něj prozradil Internet:

Zasedat v Městské radě v Nových Zámkoch jako člen zastupitelstva MUDr. Dušan Kollár.
„Slyšel jsem, že jméno Kollár má základ v maďarštině, tudíž se nemůžeme divit, že Kollár je v Nových Zámkoch. Poslanecký mandát, rozhodně nemám.“

Věnovat se elektronice a automatizaci jako vedoucí oddělení počítačové fyziky na Katedre jádrovej fyziky.
„S tímto panem docentem si mě nemůže nikdo splést. Na herectví jsem šel hlavně proto, že se tam neučí matematika ani žádný jiný technický předmět.“

Hrát basketbal v dresu číslo šest a mít rád víno a irskou whisky.
„Oba druhy alkoholu jsou mi též sympatické. Basketbal už ne, hrál jsem spíš volejball.“

Tolik Vaši jmenovci. Pojďme k dnešní zkoušce Rockquiem. Jak se po ní cítíte?
Zodpovědně.

O čem Rockquiem vlastně je?
Pojali jsme ho jako mši za zemřelé. Nejde o konkrétní příběh a postavy, ale o jakousi vizi. Při premiéře nebylo až tak jasné, že moje postava je člověk, který se málem zabil v autě. Dostává se na hranice neživého světa. Umrlci mu oznamují, co ho čeká v posmrtném životě. Vize končí odjezdem hrdiny v autě. Hrdina smyk zvládl a nehodu přežil. Celé Rockquiem je o jeho prvním setkání se smrtí. Zdvižený prst varuje – dbej na své chování. Za všechny hříchy se nakonec zaplatí. Využij druhé šance, kterou jsi dostal.

Jak se Vás osobně dotýká téma smrti?
Jsem ve věku, kdy nad tím nemusím tolik přemýšlet.

Zhruba osm let se věnujete pouze zpěvu. Nakolik Vám schází herectví?
Zase tolik ne. Myslím, že skloubit zpěv a herectví jde. V muzikálu se snažím, aby postava nebyla jen zpívající, ale i hrající. Naopak je to velká devíza. Můžete více nabídnout.

Kdy jste se dostal k muzikálu poprvé?
Ještě ve čtvrťáku na škole. Tehdy Jožko Bednárik připravoval muzikálové nastudování Shakespearovy inscenace Zimní pohádka, s hudbou od Richarda Müllera. V Nitře neměli nikoho mladého, režisér si mě vybral do role Prince.

Přes všechny chýry, které o panu Bednárikovi kolují, použil jste oslovení Jožko.
Mám ho velmi rád, neboť mi za ten rok dal v divadle možná více než škola za čtyři roky. Opravdu je hrozný ras, ale většinou na ty, na nichž mu záleží. Čím víc péruje, tím více se snaží pomoci.

Hovořili jsme o tom, že v muzikálu nedostává interpret tolik prostoru pro herecké ztvárnění role. Může si muzikálový zpěvák najít vztah k nějaké roli?
Může. Dokonce by k tomu mělo směřovat veškeré úsilí. Osobně považuji za svoji nej… roli - Claudia v Hamletovi. V této záporné roli jsem se cítil velmi dobře. Kolegové se až divili, co ze mě může „vypadnout“.

Pomalu jsme se dostali k Vašemu znamení Blíženci, které zejména přináší dvojakost.
Hraní je mimo jiné i o tom, že musíte předvést rozdílné charaktery než jste sám. Myslím, že díky mému znamení se mi takovéto postavy ztvárňují lépe.

Co Vás čeká v nové sezóně?
Kromě Galilea ještě 4TET s Jiřím Kornem. Budeme dále pilovat repertoár a hovoří se i o CD.

Většina lidí si asi název 4TET spojí se slovem „tety“.
Tak tomu vůbec není. Název vznikl díky lenosti. Jirka Škorpík zapsal na partituru místo Kvartet zkráceně 4tet. Všem se nám tato značka zalíbila.

Když se podíváme na repertoár 4TETu blíže – je to parodie a zábava nebo kumšt?
Myslím, že se snoubí jedno s druhým. Už samy kostýmy lavírují mezi legrací a vážnem. Kumšt ale stojí na prvém místě, neboť zazpívat musíme vždycky dobře, i když má být výsledek komický. Zpívání musí být vždycky na sto procent.

Ze šatny jsme se přesunuli blíže k jevišti. Z různých stran zní ladění houslí, poslední rozezpívání sboristek. Inspice upozorňuje na blížící se začátek představení. Přejeme Dušanu Kollárovi pohodu při zpívání i hraní. Zlomte vaz.