zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Rozhovor s Michalem Němcem

Zkouselo se i doma, říká Michal Němec z Jablkoně

autor: Z webu   

Kytarista a zpěvák Michal Němec založil koncem sedmdesátých let pražskou skupinu Jablkoň. O začátcích formace říká: „Byly takové ty panelákovo – kuchyňské. Zkoušeli jsme u mě doma, popíjeli pivo, víno, rum, vymýšleli geniality a blbosti a hrozně nás to bavilo. Rodinu a sousedy to nebavilo. Každý rok jsme chodili na přezkoumání naší způsobilosti ku hraní a zpěvu. Nejhorší byla politika, jednou jsem nevěděl kdo je ministrem kultury v Maďarsku. Průšvih.“ Takové byly doby přehrávek a ideologických zodpovědností.
Skupina Jablkoň vždy měla vždy u členů „odborných“ komisí problémy pro svůj nezařaditelný styl hraní. To se v žádném případě neprojevilo u posluchačů. Skupina si postupně získala přízeň publika nejen doma, ale i v zahraničí. „Nejdál byl Vancouver v Kanadě a bylo tam nádherně, vzali nás i nahoru do divočiny. Viděli jsme hodně krásných míst v Řecku, Itálii, Irsku, hráli jsme třeba v Alpách, na pláži patnáct metrů od moře, na sedmdesáti metrové věži sila v Amsterodamu, na obrovské zaoceánské lodi zakotvené v Antwerpách, ve věznici v Gentu a vůbec všude možně. Všechno má něco do sebe, ale nejhezčí je to stejně u nás. A Praha, na tu nic nemá,“ popsal zážitky ze zahraničního koncertování Michal Němec.

  • Co pokládáš za váš největší dosavadní úspěch?
    Vlastně asi to, že jsme dokázali přežít. Vše ostatní přichází a odchází, tu víc slávy, tu hudby, tu a tam i kasa zachrastí.
  • Kromě klasické skupiny Jablkoň je s vámi spojeno více dalších projektů, které bys rád zmínil a které hodláte i do budoucna udržovat či rozvíjet?
    Je to vcelku jednoduché. Jedna kolej to je taková ta základní, poněkud ulítlá Prajablkoň. Pak je mladší, písničková, té pro orientaci říkáme Malá lesní. A nakonec ta trochu vážnější s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným, tedy Jablkoň & Svěcený. Na tuto kolej patří i Symfonický Jablkoň. Všechno se to trochu prolíná a trochu ne, ale vždycky je to Jablkoň. Mohlo by toho být i víc, ale nedá se to stihnout.
  • Vydali jste další CD, kolikáté je to v pořadí a čím se liší od těch předchozích? Jak jste s ním spokojeni?
    Album je to deváté. Patří mezi písničkové a je poněkud dravější, než třeba Bláznivá a také různorodější. Zpívá na něm několik skvělých ženských hlasů, celkem čtyři. Spokojeni vcelku jsme, ale mezi mé nejoblíbenější nepatří. Těmi jsou Machalaj, Bláznivá a Mumlava.
  • Jaké jsou vaše plány do nejbližší budoucnosti?
    Další CD chystáme, ale teď nám do toho vlezla možnost oprášit Symfonický Jablkoň a tak jde všechno stranou. Smolím noty a nadávám na málo času. Padesát minut symfonické hudby za dva měsíce je to docela záhul. Ale naše čtvrt stoletiny za tu hromadu tónů rytmů určitš stojí. Ať žijem!
  • Co bys vzkázal čtenářům na závěr?
    Dobré nitro milí čtenáři.
  • Ptal se Václav Jansta. Redakčně upraveno.

    27.11.2003 13:11:09 Redakce | rubrika - Rozhovory
  •