Scéna.cz 

Helena Vondráčková: Umět jen zpívat, to nestačí, to je hrozně málo…

Diamantová kolekce pěti CD Helena, narozeninový koncert na Karlštejně, kniha Roberta Rohála Helena – V proudu času, do toho dovolená u moře a na závěr jubilejního roku koncert v O2 Aréně. Takové je aktuální dění kolem nestárnoucí zpěvačky a herečky Heleny Vondráčkové. Pročítal jsem se seznamem jejích hitů a zjistil jsem, že většina z nich mě nejen oslovila, ale i provázela životem. Helena Vondráčková se úspěšně prosadila nejen na hudebních pódiích, její diskografie čítá na tisíc pět set písní, je mezinárodně nejuznávanější českou zpěvačkou. Na poli muzikálu ji potkaly velké role, a bohatý je i výčet filmových rolí, za všechny připomeňme princeznu Helenu ve filmové pohádce Šíleně smutná princezna (1968)… Při rozhovoru jsme zavzpomínali na pěvecké počátky, zavítali jsme do Divadla Rokoko, a stranou nezůstaly ani ty velké muzikálové role… Dověděli jsme se, že zpěvačka už se připravuje na nový muzikál Muž se železnou maskou…

Když jsme dohadovali termín, kdy se sejdeme, očekával jsem, že řeknete: „Přijďte v devět…“
Ano, to byla moje první zkušenost s divadlem Rokoko. Přehlídka nejlepších písniček a scének od roku 1945 do roku 1965, kde jsem vystupovala. Bylo mi osmnáct.

A následovala Balada z Hadrů, kde jste ztvárnila roli Vykladačky. Zajímalo by mě, zda jste jako věštkyně v té době viděla svou hudební budoucnost?
Tenkrát jsem netušila vůbec nic. Ale byla jsem za angažmá v divadle Rokoko moc ráda.

V divadle Rokoko jste byla přijata jako mladý pěvecký talent. Kdo Vás vlastně učil zpívat? Byl to tatínek?
Ne. Tatínek mě učil hrát na klavír a hlavně mě vedl k muzice. Byl zanícený milovník hudby, dokonce měl svůj orchestr. Ale byl to on, kdo mě přihlásil do soutěže „Hledáme nové talenty“. Když jsem uspěla, a na základě toho jsem se rozhodla, že budu zpívat profesionálně, stal se mým prvním profesorem Konstantin Karenin (více zde), kterého mi doporučil Karel Gott. Tatínek, když zjistil, že mám talent, mě v mém snažení hodně podporoval.

V době Vašeho působení v Rokoku byl jeho šéfem režisér Darek Vostřel. Jakou roli sehrál ve Vašem hereckém formování?
Určitě velmi důležitou roli. Jednak to byl ředitel divadla, takže měl respekt. Byl supervizorem. Učil nás nejen to, abychom hráli, zpívali a tančili, ale hlavně nás vedl k tomu, abychom se chovali opravdu profesionálně. To, abychom věděli, jak se chovat ke kolegům, jak být přesní a dochvilní, prostě takové ty základní a důležité věci, které jsou dobré pro atmosféru v ansámblu. A za to jsem mu nesmírně vděčná.

Houževnatost, cílevědomost, pracovitost Vám vydržela dosud. Ovšem, u sotva dvacetileté dívky to není samozřejmost …
V začátcích tomu určitě tak ani nebylo. K proměně došlo postupem času, když jsem začala všechno intenzivně vnímat, když jsem pochopila, že to bude moje cesta, kterou si ale musím vydobýt. Cítila jsem, že musím nabídnout něco, co jiní kolegové nebo kolegyně nemají. Začala jsem stepovat, a protože jsem deset let hrála na klavír, také jsem téhle dovednosti využívala. Hodily se mi i znalosti cizích jazyků, protože už ve Slatiňanech, kde jsem vyrůstala, jsem chodila soukromě na hodiny angličtiny a němčiny. A francouzštinu jsem měla ve škole, maturovala jsem z ní. Všestrannost nějak ve mně byla. Už jako holka jsem ve Slatiňanech chodila na rytmiku, získala jsem taneční průpravu a taky jsem se věnovala krasobruslení. Dělala jsem zkrátka všechno možné.

Zmínila jste hledání stylu v show byznysu. V době, kdy jste začínala, ovšem asi nebyly takové možnosti jako dnes… Fungovalo to intuitivně anebo jste čerpali ze zkušeností získaných na zájezdech?
Ne. V divadle Rokoko jsme měli naprosto skvělý servis, a myslím si, že by si ho v dnešní době každý přál. Divadlo nám zajišťovalo perfektní choreografii, nejlepší textaře, skladatele, televizní a rozhlasovou prezentaci. Měli jsme to všechno jak na stříbrném tácu, jen to všechno správně využít, být na správných místech, tam, kde se to hodilo. Když si na to vzpomenu, byl to neuvěřitelný super servis.

Není možné zastavit se u všech písniček a alb, které jste nahrála. A přiznám se, které písničky nejvíce utkvěly mně - Přejdi Jordán a Světla ramp.
To je hezké, máte dobrý vkus…

Vaše písničky a jejich interpretace hodně na posluchače působí, mají je rádi…
Je to velká zodpovědnost. Hlavně je to neustálé hledání něčeho nového. Je třeba neustrnout, a pořád mít v hlavě něco nového a zajímavého, co můžete posluchačům nabídnout. Protože ta cesta je dlouhá.

Kromě koncertování a nahrávání musíme zmínit důležitou součást Vaší práce, a to účast v muzikálech. Měla jste opravdu štěstí na herecky i pěvecky zajímavé postavy…– Fantine v Bídnících (1992); Grizabella v Cats (2005); Dolly Leviová v Hello, Dolly! (2006); Caterina de Gherardini v Moně Lise (2009), Evelína v Baronu Prášilovi (2010) a Donna v Mamma Mia! (2015). Je to přece jen něco jiného, ztvárnění muzikálové postavy propojuje interpretaci písní, herecký projev, pohyb, k tomu je třeba i životní zkušenost…
A to je ta všestrannost, široký záběr a spektrum, které musí mít každý, kdo chce dělat muzikál. Umět jen zpívat, to nestačí, to je hrozně málo.

Měla jste to štěstí, že jste si zahrála v jednom z prvních muzikálů po roce 1989, Les Miserábles Fantinu, což je silný příběh …
Tenkrát to byla velká výzva, za tu jsem byla velmi ráda.

Text Zdeňka Borovce je asi nepřekonatelný
Bídníky udělal skvostně…

Ale zpívala jste krásné texty i jiných textařů, např. jako Grizabellu v Cats, v české verzi Michaela Prostějovského…
… a je tu i spousta dalších výborných textařů, jako, Pavel Vrba nebo Eduard Krečmar (např. recitál Listy důvěrné – pozn. red.).

Oslovila Vás některá muzikálové role více než ostatní?
Každá postava je svým způsobem zajímavá, ať to byla Fantina v Bídnících, Caterina v Moně Lise, Evelína v Baronu Prášilovi, Donna v Mamma Mia!… Každá má jiný nádech. Nejtěžší pro mě byla Dolly Leviová v bratislavské Hello Dolly!, protože Leviová, to je vodopád slov. Naučit se to byl pro mě opravdu oříšek. Ale zvládla jsem to, díky Milanu Lasicovi (klepání na stůl), který se mnou vydržel.

Byla to slovenská verze?
To ano, ale roli Leviové jsem zpívala česky.

Muzikál Cats je Vám souzený?
Asi ano, protože jsem už podruhé vstoupila do stejné řeky.

Jaké to je?
Krásné, i když to v Miléniu netrvalo dlouho. Podle mě to byla veliká škoda, je to skvostný muzikál hlavně po taneční stránce. A je tam jeden velký hit, který jako Grizabella zpívám. Divadlo Milénium svým kruhovým jevištěm nabízelo přímý a úžasný kontakt aktérů s diváky. Což, bohužel, v klasickém divadle není možné. Nicméně jsem byla velmi potěšena, že mi Lumír Olšovský nabídl i vystupování v Plzni. Těším se tam… (představení 7. října 2017 – pozn. red.).

Zmínila jste, jaké je mít diváky na dosah. Teď se připravujete do prostoru O2 Arény, tam tomu určitě tak nebude. Ale profesionál musí zvládnout jakýkoli prostor…
Toho se trošku děsím. Už jsem tam sice vystupovala, ale ne v rámci sólo koncertu. Asi bude náročné zvládnout takový prostor, ale beru to jako další výzvu. Těším se.

Na závěr připomeňme Vaše zatím poslední album Dávno vím svý…. Je skutečně silné po hudební i textové stránce, monumentální, místy až melancholické, máte tam skvělé koloratury…
Mám radost, že na Vás tak působí. To všechno jsme chtěli. Důležité na tomto albu je nový tým lidí. Jan Dvořák píše krásné věci, texty i muziku. Rovněž Armin Effenberger, který byl hudebním producentem celého alba a napsal velmi zajímavé písně.. Byla to příjemná práce, bezvadná atmosféra. Byla jsem ráda za Ondru Soukupa, že mi spolu s Gábinou Osvaldovou napsali krásnou píseň, která uzavírá celé album , stejně tak Ondra Brzobohatý a Vašek Kopta. Zkrátka, dobré souznění.

Můžete prozradit, zda při výběru za ta léta v muzikantské branži u vás převažuje spontaneita a cit, s nímž odhadnete skladbu na první dobrou, nebo o tom dlouho uvažujete?
Je to opravdu o prvním pocitu, zda mě to osloví. Jak se říká, v tomto směru jsem ranařka.

V případě oslovení kladete větší důraz na text nebo hudební stránku?
Obojí musí fungovat. Je to propojené.

Kdybyste měla tu moc a možnost něco vzkázat z dnešní doby dvacetileté Heleně, co by to bylo…
Připrav se na to, že cesta, kterou jsi si vybrala, nebude jen procházka po rozkvetlé louce, ale bude to tvrdá práce.

Oficiální stránky zde