Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Zpěvák Drew Harrison má rád v muzice upřímnost

autor: Z webu

Zpěvák Drew Harrison patří mezi interprety, kteří zpívají „jako o život“. Jeho písně nahlížejí do nitra a jsou citlivé a inteligentí. Od roku 1998 Drew putuje po evropských a amerických klubech. Našel svůj druhý domov v ČR, odkud pochází jeho přítelkyně. V pátek 25. června 2004 začíná své letní turné po České republice. v Ostravě. Následovat bude Brno (29.6.), festival Okolo Třeboně (3.7.), Karlovy Vary (7.7.) a Praha – Rock Café (8.7.).
Kromě tohoto turné plánuje v roce 2004 společný projekt s českou originální všežánrovou kapelou Fifh Flesh Field & Henri Dollar. Jejichž jedinečná sehranost, vtipné texty, smysl pro improvizaci mu učarovaly a též osobní přátelství a vyladění na stejnou vlnu - to vše je předznamenáním pro zajímavou spolupráci.

Kdy jste se rozhodl být zpěvákem? Jaká byla vaše inspirace pro toto rozhodnutí?
Začal jsem zpívat hned, co jsem začal mluvit. Opravdu jsem na tom ale začal pracovat, když mi bylo asi osmnáct, kdy jsem se rozhodl, že se tím zkusím živit. Mojí inspirací byly sólové desky Johna Lennona, ale i spousta jiných.
Vzhledem k tomu, že jsem byl teenagerem v 70. letech a žil jsem v USA, zdálo se mi toto povolání jako bezva život, sranda, dobrý prachy, spousta ženskejch, prostě takový věci. Ale kromě toho jsem viděl písničky jako prostředek pro pozitivní změnu, a chtěl jsem být součástí takové věci.

Jste charakterizován jako trubadúr. To si já spojuju s jakýmsi romantickým hrdinou. Jak vlastně žijete?
Jo, tuhle charakteristiku na sebe jsem občas zaslechl. Určitě nejsem romantický hrdina, ale možná takový potulný minstrel. Prostě rád píšu písničky a vystupuju. A dělám to vždycky, když můžu a když chci, a doufám, že to někoho osloví. Pokud jde o způsob života, tak jsem se teď trochu zklidnil. Nikdy jsem nebyl moc divoký, i když mě bavilo žít „na okraji“ – milovat, cestovat, pít a tak. Prostě jen tak si žít – to se mi zdá fajn.

Jak často jezdíte do Česka?
Kdyby bylo na mně, tak bych tady byl pořád a možná, že to tak v budoucnu i bude. Jezdím sem nejméně jednou za rok, a trávím tady spoustu měsíců. Mám tu spoustu úžasných kamarádů a bezvadné zážitky.

Co se vám tady líbí nejvíc?
Musím být opatrný, abych příliš neplýtval chválou. Tak zaprvé, není to pivo – ale slivovice. Né, vážně, je to především kultura a lidi - přinejmenším lidi, se kterými se tu setkávám.
Jak to vidím já - Češi se rádi smějí, mluví přímočaře, rodina je pro ně na prvním místě, a hned vedle toho muzika a umění. A kromě toho jsou v životě velmi citliví, což v Americe někdy postrádám.
Ale neberte mě zas tak vážně. Amerika je ohromná, lidi jsou skvělí, dobře se tu žije a tak vůbec. Je to prostě jen má zkušenost. Z mé perspektivy je to tak , že mi více vyhovuje způsob života v Čechách, mám stejné priority jako Češi.

Jaké je vaše životní motto?
Jak kdy – záleží na situaci. "Kvalitní život","Měj shovívavost s blázny", možná celá píseň "Imagine", a jedno, které mám od kamaráda "Je to co to je a to, co to je, to je.“

Jaké období ve vašem životě bylo nejšťastnější a které nejhorší?
Jsem teď docela spokojený – takže otázka „ kdy jsem byl nejšťastnější“ se pro tuhle situaci nehodí. Můžu říci, že jsem nejšťastnější, když mám pocit svobody, kdy někde nevězím a můžu těkat sem a tam, objevovat, naplňovat duši. Kdo mě zná, ví, že jsem neposedný, a to není myšleno záporně, ale je to prostě tak, že se nenechám držet na uzdě. No, a právě doby, kdy jsem měl pocit, že jsem držený na uzdě, pro mě byly nejhorší. Chcete slyšet detaily? Raděj ne!

Kde berete inspiraci pro své písničky?
Moje písničky vycházejí z toho, co mě baví. Kdysi mě inspiroval John Lennon a myslím, že je to tak stále. Moje písně odrážejí mou životní zkušenost, zážitky. Není to v celku nic nového nebo výjimečně tvůrčího. Je to prostě jen můj pohled.

Jaký druh hudby máte rád jako interpret a jako posluchač?
Mám v muzice rád vášeň a upřímnost, a cítím, že tohle v podstatě existuje v každém žánru. Muzika je vždycky nějaká melodie, a záleží to na tom, jaká melodie nám právě sedne, to se stále mění, proto to záleží na momentálním pocitu. Můžu poslouchat všechno od Motorhead po Tori Amose a nedá se říct, tohle je lepší, a nebo tohle mám raději, vždycky to nějak doplňuje náladu, jakou právě mám. Te´d právě jsem velký fanoušek Bena Harpera a Radiohead. Pro mě jsou těmi, kdo se dobývají někam hlouběji, jsou důrazní v tom, co dělají.

Jaké jsou vaše zkušenosti s divadlem a televizí?
Dělal jsem na několika filmech a divadelních produkcích. A moc se mi to líbilo. Hrál jsem všechno od alkoholiků po intelektuály. A doufám, že si zas někdy zahraju.

Máte jako zpěvák raději blízký kontakt s publikem např. v klubech nebo vám lépe vyhovují velké sály s tisíci diváky?
Měl bych asi říct kluby a hospody. Je to tam takové intimnější. Máte oční kontakt a spojení s lidmi – ať už v dobrém či ve špatném. Nebo že bych měl raději gigantické sály? NO – určitě!

Co můžete říci o své spolupráci se skupinou FISH FLESH FIELD & HENRY?
Jsou to skvělí lidi, talentovaní, a mají dobrý pohled na život i na muziku. Spontaneitu a smysl pro humor. Bůhví co se stane? Co to tam vlastně budujou… Raději to nechci vědět!

24.6.2004 00:06:47 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!