Scéna.cz 

Szidi Tobias: Zpěv jsem si jako dítě při hrách vysnila

Slovenská zpěvačka a herečka Szidi Tobias by měla zahájit novou tradici Studia Dva, a to uvádět na pražské scéně výjimečné osobnosti, pohybující se na hraně mezi divadlem a hudbou. Vystoupí na závěr Metropolitního léta hereckých osobností 14. září 2008 ve Švandově divadle.

Působíte jako herečka i jako zpěvačka. Máte v rodině nějaké umělecké geny od předků?
Moje rodina – otec, matka a sestry pro mě byli od malička jeden velký, fascinující umělecký gen. Pravděpodobně se na mě něco nalepilo, protože jako jediná z rodiny se tím genem živím profesionálně...

Už za dob studií na VŠMU jste vystupovala na scéně SND a později jste se stala členkou Astorky. To jsou velikostí rozdílné prostory - máte raději velkou scénu nebo komorní (jako herečka i zpěvačka)?
Astorka byla v době, kdy mě přijímali, kultovní divadlo, a jejich představení jsem viděla několikrát za sebou. A byly to krásné herecké koncerty. V SND jsem si nenašla místo, a není to v tom, zda je to velký nebo komorní prostor. Přiznám se, že koncerty bych si ráda zahrála i ve větších sálech.

Považujete zpěv za doplňkovou aktivitu k herectví nebo obráceně?
Zpěv je ve skutečnosti to, co jsem si jako dítě při hrách vysnila a na herectví jsme si netroufala ani pomyslet, protože před zrcadlem mi bylo líto, že jsme ošklivá. Myslela jsme si, že herečky musí být vždycky pěkné.

Žijete mimo Bratislavu, na venkově. Proč?
Na domě a v zahradě mám vždycky spoustu práce, ale to je pro mě jen dobře. Miluju náš dům a zahrada se mi umí odvděčit. Takže mám pocit, že to všechno má pro mě velký smysl.

Na jakou roli ráda vzpomínáte? A jaká vás teď bezprostředně čeká?
Měla jsem ráda role ve staré Astorce v hrách Rudolfa Slobody, Smeraldinu v SND s Marianom Zednikovičem ve hře Sluha dvou pánů. Ke každé roli si najdu nějaký citový vztah, ale abych pravdu řekla – už dlouho jsem neměla roli, která by mě v divadle unášela.

Objevila jste se i ve filmu, a dokonce jste za své herecké výkony získávala ceny. Dostala jste nějakou novou nabídku na film či Tv?
Tento rok bychom měli dotočit film Petra Lipovského Meruňkový ostrov (Marhulový ostrov). je to film, jehož scénář muž psal tři roky. Bála jsem se, že ho nikdy nedopíše, protože ho stále přepisoval. Ale on svůj slib dodržel. Promiňte, že vám neřeknu víc, jsem ve stálém očekávání.

Kdy jste začala zpívat šanson? A kdo vás k tomu přivedl?
Zpívala jsem na škole v rámci studia herectví. Měli jsme úžasného korepetitora, který mi nosil šansony a rád mi věnoval čas navíc. Pak jsme byla jeden semestr v Budapešti a dostali jsme učitelku zpěvu, která mě velmi povzbudila. Když jsem se vrátila do Bratislavy, chtěla jsme zpívat a najít si své autory. Myslím, že v té době jsme si začala trochu věřit. Byl to krásný pocit, ale potom to k prvnímu šansonu, a vůbec k první písničce bylo ještě velmi daleko.

Vydala jste už dvě alba, a nyní připravujete nové. Bude něčím jiné?
Vydali jsme dvě CD Divý mak a Punto Fijo. Poslední před pěti lety. Právě nyní nahráváme třetí CD. Na tomto československém CD bude i jedna maďarská písničky, zhodebněná báseň vynikající básníka Sándora Petöfiho. Autorom hudby je stále Milanko Vyskočani a textařem stále Peter Lipovský. A jestli bude nová nahrávka jiná, nevím. Vím ale, že bude živá, pestrá a krásná.

Zpíváte i písně přejaté nebo jen původní?
Na nové CD Michala Horáčka zpívám převzatou písničku od Tanity Tikaram a maďarskou píseň Esik eső csendesen.

Jaký typ muziky máte nejraději? Jako posluchačka i jako interpretka?
Poslouchám různou hudbu a různé žánry: Hapku a Horáčka, Jaromíra Nohavicu, Buty, Idu Kelarovou, Rucharda Müllera, Zuzanu Navarovou, Ghymes, Cézara Evora, Bregoviče...

Na vašem pražském koncertě pro Studio Dva prý vystoupí i další kolegyně herečky?
Doufám, že tam bude moje milovaná Ivana Chýlková. No jasně, že tam musí být. Určitě tam bude!

Co byste chtěla vzkázat posluchačům z Čech?
Mám vás ráda, čeští posluchači!

Sidónia Tobiášová, známá jako Szidi Tobias
(* 28. květen 1967, Kráľovský Chlmec) je slovenská herečka a zpěvačka. Pochází ze železničářské rodiny. Dříve než vstoupila do uměleckého světa, prošla různými povoláními. Pracovala jako dělnice v koksovně, v městské knihovně i v divadle jako nápověda. Vystudovala herectví na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Už v době svých studií hostovala na prknech činohry Slovenského národního divadla. Je členkou souboru bratislavského Divadla Astorka Korzo '90 (Armagedon na Grbe, Sluha dvou pánů, Vražda sekerou v sv. Peterburgu, Les, Hřbitov slonů a v dalších. Zahrála si i v několika filmech (Let asfaltového holuba, Díky za každé nové ráno, Vášnivý polibek, Kruté radosti, Zůstane to mezi námi). Kromě herectví se věnuje také zpěvu, její osobitý vklad do světa slovenského šansonu je nepřehlédnutelný. Má zatím na kontě dvě alba - Divý mak (2001) a Punto Fijo (2003). Spolupracuje také na hudebních projektech české autorské dvojice Hapka-Horáček (spoluúčast na CD Strážce plamene, Tak to chodí).