Scéna.cz 

Hudební rozhledy v září 2009

Mladá německá houslistka Sophia Jaffé, které zanedlouho vyjde i její první recitálové CD se skladbami J. S. Bacha, L. van Beethovena, E. Ysaÿe a J. Suka, poprvé vystoupila na veřejnosti v Berlíně v době, kdy jí bylo sedm let. V roce 1994 vyhrála celostátní soutěž v Německu „Jugend Musiziert“ a v roce 2005 získala 3. místo v náročné Soutěži královny Alžběty v Bruselu. Absolventka hudební akademie Hannse Eislera v Berlíně, kde studovala u prof. Stephana Picarda, má za sebou již řadu úspěšných recitálů a sólových koncertů s významnými hudebními tělesy a opakovaně vystoupila i v České republice. V tomto měsíci ji však budeme moci slyšet znovu, a to na festivalu Rozhlasový podzim, kde zahraje Houslový koncert č. 1 a moll Dmitrije Šostakoviče.

Pokud by někdo před filmovým festivalem v Karlových Varech prohlásil, že kromě očekávaných filmových hvězd Johna Malkoviche, Antonia Banderase a Isabelle Huppertové se objeví někdo formátu skladatele, dirigenta a producenta Quincyho Jonese, určitě by ho nebrali vážně. A přece – na 44. ročník MFF Karlovy Vary, který se konal od 3. do 11. července, Jones nečekaně přijel, ale téměř nepoznán. Dostavil se totiž na charitativní akci Slunečnice, která nebyla přímou součástí festivalu, a tak jeho vedení ani nepovažovalo za nutné dělat mu velkou reklamu. Přitom jde i o jednoho z nejuznávanějších skladatelů filmové hudby (V žáru noci, Mackennovo zlato aj.), který navíc přijel v den pohřbu Michaela Jacksona, jehož starší alba produkoval.

Mnichovské operní slavnostní hry každoročně korunují operní (ale i baletní) sezonu Bavorské státní opery v Mnichově. Začínají koncem června a končí posledního července. Letošní festival navíc zakončil první sezonu nového kompletního vedení, kdy v čele divadla stojí intendant Nikolaus Bachler a dirigent Kent Nagano, který ovšem svůj post generálního hudebního ředitele po Zubinu Mehtovi převzal již od sezony 2006/07. Letošní sezona přinesla sedm operních premiér, Verdiho Macbetha a Aidu, Bergova Vojcka, Pfitznerova Palestrinu, Donizettiho Lucrezii Borgiu, Janáčkovu Jenůfu a Wagnerova Lohengrina, které byly na festivalu uvedeny společně s úspěšnými inscenacemi z minulých sezon. Celkem se tu tedy představilo 15 operních titulů.

V dlouhé řadě rektorů a ředitelů Pražské konzervatoře zaujímá Václav Holzknecht mimořádné a v několika ohledech zcela jedinečné postavení. Vedl konzervatoř nejdéle ze všech, kteří kdy stáli na „kapitánském můstku“ – plných 28 roků, od roku 1942 do roku 1970, za tu dobu prožil a musel vyřešit spoustu politických a společenských otřesů, které tehdy měly až existencionální dosah, a pokud srovnáme jeho aktivity s rozsahem aktivit ostatních vůdčích osobností Pražské konzervatoře, jeví se nám objem jeho činnosti jako nejširší a nejčlenitější. To proto, že se těšil velikému respektu pro svou vzdělanost, hluboké pochopení problematiky a naprosto jasnou orientaci na pozitivní přístupy v rozhodování o klíčových otázkách i o lidech, kteří byli s konzervatoří spojeni.