Scéna.cz 

Karel Berman – Operatic Recital

Když se na jaře roku 1994 poprvé vůbec udílely Ceny Thálie, stal se prvním nositelem Ceny za celoživotní mistrovství v oboru opera dlouholetý sólista Národního divadla v Praze, basista Karel Berman. Fakt, že laureátství právě tohoto umělce bylo přijato celou naší kulturní veřejností s plným uznáním, svědčí nejen o správnosti volby, ale také o tom, že Karlu Bermanovi náleží jedno z předních míst v dějinách české opery druhé poloviny 20. století. Za čtyři desítky let působení na naší první scéně odezpíval desítky rolí a kromě toho úspěšně hostoval na mnoha zahraničních scénách. Ač fyzicky drobné postavy, vynikal mohutností hlasu, pevného, šťavnatého a charakteristicky zabarveného, rozsahem suverénně sahajícího od profondních hloubek až do barytonových výšek. Bez problémů tak zvládal všechny basové obory – basso cantante, basso serioso i basso buffo. Navíc však byl obdařen výjimečným hereckým talentem. Každé roli se v jeho podání dostalo ucelené, moderně propracované charakterizace, stěžejní postavy byly ztvárněny s plnou duševní hloubkou a složitostí, žánrové figurky s výstižnou povahokresebnou zkratkou. A ještě jednou vlastností se Bermanovo umění vyznačovalo – byl to pěvec zpívající srdcem. V jeho hlase jako by se odrážely jak osobní osudy, tak životní síla a nezlomná víra v život.

Tak nám Karla Bermana nyní připomene výběr z rozhlasových nahrávek, který vychází ve vydavatelství Radioservis jako další z profilových CD našich slavných pěvců. Recitál podává ucelenou představu o šíři Bermanova repertoáru, byť sem samozřejmě nemohly být zařazeny zdaleka všechny jeho nejvýznamnější role. (Je nutno se s tím smířit, ale přece jen ukázka některé z jeho wagnerovských postav tu asi chybět neměla.) Na CD dokonce přicházejí ke slovu i postavy, které na scéně Národního divadla nezpíval – např. Basilio z Rossiniho Lazebníka sevillského (v této opeře byl naopak řadu let skvělým donem Bartolem). Verdiho Falstaff a, pokud se nemýlím, i Farlaf z Glinkova Ruslana a Ludmily. Pak tu jsou role, jež jsou naopak s Bermanovým jevištním podáním neodmyslitelně spjaty, jako Bajazet z Myslivečkova Tamerlána, Donizettiho Don Pasquale, purkrabí Filip z Dvořákova Jakobína a především Leporello z Mozartova Dona Giovanniho. Právě jím si vydobyl asi největší ohlas doma i v cizině, takže kdyby za celý svůj život nevytvořil žádnou jinou roli než Leporella, stačilo by to k nepomíjející slávě. Jaký dramatický prožitek dokázal vložit do svých rolí, můžeme poznat z přednesu velké árie krále Filipa z Verdiho Dona Carlose – je nejen dokonale zazpívaná, ale především uchopena herecky, jako monolog. Totéž platí např. i o jeho Bajazetovi (zvláště ve scéně umírání), o Falstaffovi, o odlišení dvou poloh v ukázkách z Raracha ze Smetanovy Čertovy stěny a samozřejmě také o závěrečné scéně Revírníka z Janáčkových Příhod lišky Bystroušky.

Na závěr je třeba upozornit ještě na dva podstatné rysy Bermanova pěveckého umění – na dokonalou srozumitelnost zpívaného slova ( a to při sebevětším tempu, např. rondu Farlafa) a na absolutní zpěvnost češtiny v jeho podání. S výjimkou rejstříkové árie Leporella jsou totiž všechny ukázky z cizích oper uvedeny v českém překladu. Bermanův přednes je také přesvědčivým dokladem toho, jak mateřský jazyk dává pěvci možnost naplnit zpěv co nejpůsobivějším prožitkem.

RADIOSERVIS CRo437-2
Karel Berman – Operatic Recital
Josef Mysliveček: Tamerlán (árie a scény Bajazeta), Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni (árie Leporella), Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský (árie Basilia), Gaetano Donizetti: Don Pasquale (árie dona Pasquala), Michail Ivanovič Glinka: Ruslan a Ludmila (árie Farlafa), Alexandr Porfirjevič Borodin: Kníže Igor (árie Končaka), Bedřich Smetana: Hubička (árie Palouckého), Čertova stěna (ukolébavka a árie Raracha), Antonín Dvořák: Jakobín (árie Filipa), Rusalka (árie Vodníka), Giuseppe Verdi: Don Carlos (árie Filipa), Falstaff (monolog Falstaffa), Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky (závěrečná scéna Revírníka)
Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Praze, Pražský rozhlasový orchestr a orchestr Národního divadla v Praze řídí Robert Brock, František Dyk, Josef Hrnčíř, Alois Klíma, Josef Kuchinka, Jiří Pinkas, Jiří Stárek a Jan Štych, Pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze, sbormistr Milan Malý.
Archivní nahrávky Českého rozhlasu v Praze z let 1954 až 1980. Výběr a uspořádání Jiří Černý, produkce a edice 2009 Vít Roubíček. Celkový čas 73:59
Zdroj Hudební rozhledy 08/ 2009 - Jaroslav Someš