Nová generace po čtvrté
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekProjekt Nová generace vstoupil do svého 4. ročníku a mladí tvůrci, studenti HAMU a začínající tanečníci a choreografové měli opět možnost předvést své práce v Divadle Disk.
Ve druhém večeru letošní divadelní sezóny byl program složen ze dvou skladeb, z nichž první byl „Nanosvět“, výtvarné divadlo masek studentů katedry pantomimy a katedry skladby HAMU, Elišky Brtnické, Markéty Pacovské, Jany Klimové, Pavla Richty a Zdeňka Bartošíka, který měl na starosti hudební stránku.
Pod předponou nano si běžně představíme svět nepatrných rozměrů, spojený s fyzikou, elektrotechnikou nebo podobnými vzdálenými disciplínami. Podivný útvar, složený z pružných gumových trubek vyrůstajících ze středu, nasvícený barevnými světly, který očekával diváky na jevišti spíš připomínal mořského živočicha, mořskou rostlinu, mikroba. Útvar začal postupně jevit známky života, pohyboval se v rytmu hudby, rozdvojoval se a zase se spojoval. Spoluhráči mu byli dvě další bizarní formy – larvy, housenky nebo kukly, za nimiž, jak se posléze ukázalo, vězely, neméně podivné bytosti. Navzájem se poznávaly, komunikovaly spolu, projevovaly si náklonnost i odpor. Zajímavé výtvarně, humorné, legrácka, hlavně pro dětské publikum, které se velmi bavilo.
Tanec přichází ke slovu až ve druhé skladbě „Until I find it“, součásti mezinárodní spolupráce Mirky Eliášové a Pavlíny Černé a její skupiny Entre Pasos, z níž vzešly dvě různé choreografie na stejné téma. „Until I find it“ chce zkoumat okolnosti důležité pro rozhodování, jakou roli hraje v momentě rozhodnutí rozum a srdce. Zatímco hlavní hrdina vyjadřuje v tanci rozporné pocity, zda má udělat to či ono, spirálovitě se vzestupně i sestupně otáčí, pohybuje se různými směry - sugeruje představu o způsobu pohybu mikročástic, střídají se spoluúčinkující - žena a muž u opravdového sporáku a připravují opravdový řízek, jehož vůně se táhne po celém divadle. Od sporáku se vrací na scénu nebo provokují obecenstvo. Děj se točí doslovně i přeneseně kolem stolu. Tanečníci přeskupují např. stále rychleji rekvizity položené na stole, zavěšují se na něj, lehají si, podlézají ho a nakonec na něm konzumují hotový řízek. Divákům je naservírována komika, trochu absurdity a na závěr nechybí ani oblíbený motiv převalování v nějakém materiálu- už jsme zažili zrnka kávy, tentokrát jsou to skleněné kuličky, které se dokutálejí až do hlediště.
Interpreti Kateřina Hajná-Šorejsová, Petr Opavský a Tomáš Pospíšil jsou profesionálové a podle toho odvádějí svou práci, s lehkostí, zábavně, se smyslem pro humor. Co je však mimo vůně smažícího se řízku spojujícím článkem choreografie a jak to s rozhodováním vlastně je, není zcela jasné.
TIP!
Časopis 19 - rubriky
Časopis 19 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Hudební tipy 20. týden
13. komnata Kuby Ryby
Hudebník, skladatel, textař, zakladatel nejznámější punk-popové skupiny Rybičky 48, b celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Výtvarné tipy 19. týden
Věčný Egypt: Dědictví
Tisíciletá historie africké země vepsaná do tamní architektury, nekropolí, řemesel i celý článek