Scéna.cz 

Hudební rozhledy v prosinci 2009

Aleksandaru Markovićovi, který má za sebou již celou řadu zkušeností i s těmi nejlepšími orchestry v Evropě, je 34 let a sálá z něho sugestivní energie. Což nepřekvapuje, neboť pochází z Bělehradu a je to na něm znát. Přitom jedná klidně a uvolněně a má chlapecký, srdečný úsměv. Směje se rád a je vidět, že má rád lidi. Do Brna přišel jako šéfdirigent poté, co úspěšně vystoupil s Brněnskou filharmonií a bezděky si získal na svou stranu orchestr i vedení. Tehdy skončil po třech letech jako šéfdirigent Tyrolského zemského divadla a měl před sebou celou řadu hostování i nabídky dvou operních domů v Německu. Ty ale nepřijal a rozhodl se pro Brno.

Série přímých přenosů operních představení z newyorské Metropolitní opery v HD kvalitě v prostorovém šestikanálovém 5.1 zvuku na plátna kin, jejímž manažerem pro země střední a východní Evropy je Martin Cikánek, se kterým si můžete přečíst na dalších stranách našeho časopisu shrnující rozhovor, získala mnohá mezinárodní ocenění a nadále se těší obrovskému zájmu diváků nejen po celém světě, ale i v Čechách a na Moravě. Připomeňme si, že projekt přímých přenosů The Met: Live in HD se v České republice objevil v prosinci přede dvěma lety a od té doby se neustále rozrůstá. V pořadí již třetí sezona přenosů s celkem devíti tituly byla zahájena 10. 10. 2009, a tak se ještě na celou řadu z nich můžeme do 1. 5. 2010 těšit.

I letos přinášíme ohlédnutí za Innsbruckými slavnostmi staré hudby, z nichž letos to bude vedle Haydnovy opery Orlando paladino uvedené v Tyrolském zemském divadle i zhodnocení dvou koncertů s názvy Tastenlöwen a Ein Hoch auf die Musik, uvedených ve Španělském sále zámku Ambras a v cisterciáckém klášteře v nedalekém Stamsu. I když všechny tři projekty stály za to, provedení opery Josepha Haydna mělo tentokrát určitý punc výjimečnosti. Ten večer se totiž shodou okolností jednalo o poslední představení na postu uměleckého šéfa innsbruckých slavností končícího Reného Jacobse, jenž byl s festivalem svázán plných osmnáct let.

„Na počátku 70. let minulého století v rámci semináře katedry skladby pražské HAMU vzpomínal profesor Emil Hlobil před námi, dvacetiletými studenty“, uvádí svoji studii o Josefu Bohuslavu Foerstrovi Otomar Kvěch: „Když jsem byl tak starý jako vy, kraloval všemu Vítězslav Novák. Pak nebylo dlouho nic a potom byli Suk s Foerstrem. A pak zase dlouho nic a nakonec byl Janáček. A dnes? Všemu kraluje Janáček, pak dlouho nic a jsou Suk s Novákem. Pak zase nic, a tam je Foerster.“ V tomto osobitém příměru Hlobil ukázal kromě řady jiných skutečností také na pokles autority Foerstrova odkazu, od jehož úmrtí tehdy uplynulo 20 let. Ani za dalších 40 let se toho však v tomto smyslu mnoho nezměnilo.