Scéna.cz 

Hudební rozhledy 02/2010

Dosavadní mezinárodní úspěchy mexického tenoristy Davida Lomeliho, který vystoupí 17. března ve Státní opeře Praha a s velkým ohlasem se již představil např. v roli Rudolfa v Bohémě ve švýcarské Basileji, Alfred v La traviatě v San Francisku či Vévoda mantovský v Rigolettovi v opeře v Dijonu, signalizují, že světová operní scéna v něm získala další výraznou osobnost. Ostatně, deník Jerusalem Post vzdal v červenci 2007 Lomelimu po jeho hostování v roli Rodolfa v Pucciniho Bohémě v Tel Avivu vysokou poctu: „Mexičan David Lomeli, nejlepší Rodolfo od dob Pavarottiho, je považován za jednoho z největších tenoristů naší doby“. Jeho slibnou kariéru bezpochyby odstartovalo v roce 2006 dvojí vítězství v soutěži Operalia Plácida Dominga: zvítězil jak v kategorii opera, tak i zarzuela, což se před ním nikomu nepodařilo. Navíc byl prvním Mexičanem v historii soutěže, který ji vyhrál.

Smetanovo trio, jehož členové vystupují rovněž pravidelně jako sólisté, a o němž jsme si povídali takřka v předvečer jeho výročí, má bohatou tradici, na kterou přesně v únoru před deseti lety navázal Jan Páleníček spolu s klavíristkou Jitkou Čechovou a houslistkou Hanou Kotkovou. Ten nejpůvodnější soubor tohoto názvu byl založen Janovým otcem, pianistou Josefem Páleníčkem, houslistou Alexandrem Plockem a violoncellistou Františkem Smetanou v roce 1934. Historii ansámlu, jehož obsazení prošlo řadou změn, ponecháme autorům příslušných hesel; připomeneme jen, že Smetanovo trio, v němž dnes s Janem Páleníčkem hrají houslistka Jana Vonášková-Nováková (od roku 2003) a pianistka Jitka Čechová, představuje v domácím i evropském měřítku interpretační špičku a že navazuje na ideál, který vytvořili jeho předchůdci.

Ve velkém stylu se odehrála 16. prosince v Obecním domě oslava 75 let od vzniku Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK. Těleso, jehož záhadná zkratka FOK není nic jiného než zkratka pro Film – Opera – Koncert, založil na podzim roku 1934 dirigent a organizátor Rudolf Pekárek. Ještě před jubilejním koncertem, řízeným kvůli nemoci šéfdirigenta Jiřího Kouta Zdeňkem Mácalem, který pak orchestr vedl i na lednovém zájezdu v Japonsku – se konala v Cukrárně Obecního domu malá slavnost. Zúčastnili se jí nejen členové současného vedení v čele s ředitelem Iljou Šmídem, ale např. i nejstarší žijící člen orchestru, violista Josef Brabec, nejvěrnější abonent Pražských symfoniků, ing. Karel Vambera a host nejvzácnější – vdova po dlouholetém šéfdirigentovi tohoto našeho předního orchestru, který v jeho čele působil plných třicet let, paní Míla Smetáčková.

Podíváme-li se do Brehmova atlasu zvířat na pojem liška obecná a její výskyt, zjistíme, že se nachází leckde na světě, ale ne v Jižní Africe. A přece jedna taková šelmička jménem Bystrouška na pár týdnů útočiště na samém jihu afrického kontinentu našla. Bylo to koncem listopadu loňského roku, kdy opera v Kapském městě poprvé obyvatelům města pod Stolovou horou představila roztomilé Janáčkovo dílo Příhody lišky Bystroušky. Režie v klasickém až konzervativním duchu se ujal Kanaďan Josua Major, výpravu a vtipné kostýmy navrhl místní scénograf Michael Mitchell, osvětlení dostal na starost Faheem Baardien a hudebního nastudování se chopil mladý německý dirigent Felix Krieger, umělec, který po studiích klavíru zakončil dirigentské vzdělání u Carla Maria Giuliniho a byl také asistentem u Claudia Abbada. S Janáčkem se však setkal v Kapském Městě poprvé.