Scéna.cz 

Wolfgang Amadeus Mozart: Arias for Male Soprano

I když o mozartovské nahrávky nikdy není nouze, vydat výběr z jeho árií pro mužský soprán (tzn. psaných původně pro kastráty) je rozhodně zajímavý nápad. Jestliže donedávna byli špičkoví kontratenoristé na světových operních scénách či koncertních pódiích spíše výjimkou, v posledních letech jejich počet vzrůstá a lze už v jejich řadách vysledovávat i užší specializace. Mezi ty, kteří se věnují především tvorbě skladatelů 18. století, patří také mladý Američan Michael Maniaci, kterého nám představuje recenzovaná nahrávka.

Maniaci je odchovancem Julliard School a hudební konzervatoře v Cincinnati, je držitelem už několika amerických cen pro mladé pěvce a úspěšně debutoval v předních operních domech v USA i v Evropě, včetně new¬yorské MET, benátské La Fenice, barcelonského Liceu a Dánské královské opery v Kodani. Pokud jde o koncertní činnost, pravidelně spolupracuje především s dirigentem Martinem Pearlmanem a jeho souborem Boston Baroque, hrajícím na dobové nástroje. S tímto ansámblem Maniaci také natočil své mozartovské CD.
Do výběru se vešly ukázky ze tří oper, Idomeneo, Lucio Silla a La clemenza di Tito, a dále motetto Exsultate, jubilate. Dramaturgii nahrávky je nutno pochválit, formální i náladová škála jednotlivých čísel je natolik pestrá a odlišná, že nehrozí nebezpečí stereotypu, který někdy v posluchači podobné monotematické typy recitálů vyvolávají. Snad jen závěrečná „chrámová“ árie (psaná v roce 1773 pro slavného kastráta Venanzia Rauzziniho), dnes poměrně populární, mohla být možná nahrazena některou mužskou sopránovou árií z dalších oper (hned např. v Mitridatovi, králi pontském jsou tři kastrátské party). Árie doplňují dvě ouvertury, k Idomeneovi a k La clemenza di Tito. Ale užít slovo „doplňující“ je téměř trestuhodné. Obě jsou totiž provedeny s takovou bravurností, s takovou jiskrou a s takovou stylovou vybroušeností, že jen pro ně si CD zasluhuje pozornost. V předehře k Idomeneovi dirigent Pearlman výraznou akcentací předznamenává dramatičnost budoucího děje, v předehře k Titovi si spolu se svými hráči zjevně vychutnává jak vnitřní vzrušivost, tak triumfální lesk. Také v doprovodech jednotlivých zpěvních čísel se bostonští vyznamenávají – jako příklad uveďme první z Ceciliových árií nebo výkon sólového klarinetu (Nina Stern?) ve druhé árii Sextově.
Michael Maniaci má patrně před sebou velkou kariéru. Už dnes jeho hlas vyniká technickou lehkostí, značným rozsahem a po výrazové stránce zřetelným nábojem. Na jeho barvu je však nutno si zvykat, není z těch, kteří uchvátí hned od prvního okamžiku (jako třeba u Philippa Jarousskyho). Přispívá k tomu mj. ostrost nejvyšších tónů, nepřeslechnutelné vibrato (a to i tam, kde by slušel rovnější tón), prudce nasazované forte anebo místy (asi zatím a vinou mládí) málo samozřejmosti v pěveckém projevu. Nejméně přesvědčivě tak vychází Idamantes z Idomenea – možná také proto, že dnešním uším už zní lépe v tzv. vídeňské, tedy tenorové verzi. Přínosem jsou nesporně obě árie nešťastného senátora Cecilia z opery Lucio Silla, obě efektní, první vzrušenější, mimořádně náročná rozsahovými skoky, druhá niternější, nesená ve dvou kontrastních částech. Ukázkově vycházejí Maniacimu obě árie Sexta z La clemenza di Tito. Zdá se, že jeho hlasu lépe vyhovuje mezzosopránová poloha než vyslovený soprán. Zde zní jeho hlas nejlahodněji, barva zesametovatí, tóny se zaoblí. Umění koloratury a ornamentiky, jež předvádí už v operních áriích, pak jen potvrzuje v koncertantním Exsultate, jubilate na závěr nahrávky.

TELARC TEL-31827-02 PROMO
Wolfgang Amadeus Mozart: Arias for Male Soprano
Idomeneo (předehra a árie Idamanta), Lucio Silla (dvě árie Cecilia), La clemenza di Tito (předehra a dvě árie Sexta), Exsultate, jubilate.
Michael Maniaci, Boston Baroque, dirigent Martin Pearlman.
Nahráno v Mechanics Hall ve Worcesteru (USA) 5.–7. 2. 2009, hudební režie Thomas C. Moore, zvuková režie Robert Friedrich.
Celkový čas 61:01. Zdroj Hudební rozhledy 08/10 - Jaroslav Someš