Scéna.cz 

FORFEST v Kroměříži

Pravidelně ve třetím týdnu měsíce června se v Kroměříži koná FORFEST, mezinárodní festival současného umění s duchovním zaměřením. Akci pořádá již dvanáct let občanské sdružení Umělecká iniciativa Kroměříž, nepočetná skupina místních občanů, ti však poměrně skromnými prostředky dokáží dosáhnout pozoruhodných výsledků. Festival je členem asociace European Conference of Promoters of New Music, zahraniční umělci jej vyhledávají, akce se těší zájmu jak našeho publika, tak i návštěvníků ze zahraničí, skladatelé pro FORFEST píší své skladby…
Díky podpoře The British Council se uskutečnil vynikající koncert britského klavíristy Andrewa Zolinského. Nadějně se rozvíjí spolupráce s The California State University Northridge z Los Angeles, Kroměříž letos navštívil děkan hudební fakulty této školy William Toutant. Jeho zásluhou se mimo jiné uskutečnil společný koncert ze skladeb studentů hudebních fakult The California State University a JAMU v Brně. Grant Ministerstva kultury Slovinské republiky umožnil návštěvu umělců V. Balžalorského a M. Horak, kteří přednesli zajímavý program ze skladeb současných slovinských autorů. Bylo by možné pokračovat ve výčtu zahraničních umělců i nadále, vždyť letos se FORFESTu zúčastnili hudebníci mj. ze Slovenska, Rakouska, Německa i Francie.

Hlavním a podle mého názoru nejnáročnějším cílem festivalu je prosazování hudby a výtvarného umění v duchovním kontextu naší doby, uvádění „současného umění s duchovním zaměřením“jak je uvedeno v záhlaví všech programů. „Duchovnost“ se zde chápe v nejširším slova smyslu; zahrnuje nejen náboženské pohledy, ale i otázky filozofické, hledání nejskrytějších uměleckých principů a souvislostí. Letos jsme např. mohli na koncertech slyšet nejnovější liturgickou hudbu (rozsáhlé mše Ilji Hurníka, Boba Chilcota a Františka Emmerta, částečné provedení skladby Missa propria Jana Jiráska). Uměnovědné kolokvium na téma „Duchovní proudy v současném umění“ nás seznámilo s dílem slovenské výtvarnice Anny Hanusové, jiná přednáška byla věnována ruské skladatelce Galině Uspolské, jejíž dílo je stále více uváděno na zahraničních festivalech soudobé hudby. Zajímavé podněty přinesla přednáška o rituálu v umění a v koncertní praxi, další příspěvek se zabýval hudbou v katolické bohoslužbě po Druhém vatikánském koncilu. Vždy znovu si při pravidelných kolokviích uvědomuji, jak málo toho víme o duchovních souvislostech, jak je složité se v tak široké problematice orientovat, jak je nesmírně těžké hledat zmíněné „duchovní proudy současného umění“.
Nemá smysl se na několika řádcích pouštět do hodnocení všech koncertů a dalších aktivit spojených s programem FORFESTu. Mezi interpretačně i programově nejzdařilejší řadím už zmíněné vystoupení klavíristy A. Zolinského, dále houslový a violoncellový recitál Marie Gajdošové a Pavla Šabackého, flétnový a varhanní koncert M. Štreitové – Popelářové a Marka Vrábela. Kvalitu světové úrovně přinesl také program pražského souboru Ars Cameralis, v zá-vě-reč-ném koncertu vynikl pěvecký sbor Permoník z Karviné. Velkou nadějí pro budoucnost je „hudebně-terapeutické“ působení souboru „Kojetínská industriální filharmonie“ (letos na FORFESTu uvedl mj. svou „První symfonii“).
Největšímu ohlasu odborné veřejnosti i laiků se těšila inscenace komorní opery „Coronide“, kterou skladatel Vít Zouhar vytvořil zřejmě přímo pro sály Arcibiskupského zámku v Kroměříži, v sou-znění s „geniem loci“ města, jenž je nositelem tak významné kulturní tradice. Roku 1731 byla na kroměřížském zámku na objednávku kardinála Schrattenbacha napsána a provedena opera Coronide. Původní dílo ale dnes neznáme, dochovalo se pouze libreto P. Arcada. Tento text líčí jeden z příběhů Ovidiových Proměn. Láska, pomluva, žárlivost a ukvapené jednání s neod-činitelnými následky, to všechno jsou časté dramatické náměty od antiky až po současnost. Antický příběh mimoděk vyzdvihuje fenomén lítosti, byť pozdní, což je téma, o němž se dnes nerado mluví a už vůbec nediskutuje.
Vít Zouhar podložil původní text hudbou zcela moderní, barvitou a živě pulzující; nejvíce však oceňuji, že hudební složka tak dobře vystihuje citové pohnutky všech postav v odstínech a proměnách, jak je přináší dějová předloha. Takový přístup může být soudobé hudbě jen ku prospěchu, navíc v tomto případě způsob kompozice dobře souzní s barokizující estetikou opery.
Nápaditá režie s odměřenými, ale působivými hereckými gesty, vtipné využití překrásných zámeckých interiérů, osvětlení svíčkami, stylové kostýmy, dokonce i postava přihlížejícího mlčícího herce – „pana kardinála“, to vše vytvořilo dokonalou atmosféru „pravého barokního divadla“ (scénu navrhla Vendula Johnová). Nezapomenutelně je ztvárněn například výstup Coronide a Apidamie („Tutto mi dice“), působivě vyznívá arioso „Aprite, aprite…“ v němž bůh Apollón dává průchod své žárlivosti. Z hlediska pěveckého a hereckého zaujala Jana Synková (dokonalé ztvárnění postavy Coronide), Pavel Maška (Dafni) vynikl např. v lamentosu „Coronide é morta“.
Uvedení opery Coronide patří jistě k největším událostem letošního festivalu FORFEST. V salla terreně Arcibiskupského zámku v Kroměříži připravili umělci souboru Ensemble Damian posluchačům jedinečný, nezapomenutelný zážitek.