Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Komorní filharmonie Pardubice

Komorní filharmonie Pardubice prožívá první léta nového tisíciletí ve výborné umělecké kondici, v náročné a cílevědomé umělecké práci. Po loňském rozsáhlém turné po USA orchestr v minulých měsících absolvoval úspěšné zájezdy do Švýcarska, Holandska a Německa a také na domácích pódiích patří k nejžádanějším hudebním tělesům s výjimečným interpretačním kreditem. Proto jsme se zeptali ředitele KFP dr. LUDVÍKA KAŠPÁRKA, co chystá orchestr během své nadcházející 33. koncertní sezony a vůbec, co je nového v Pardubicích.
Především jsme museli zřídit další abonentní řadu o pěti koncertech. Dosavadní oba velké cykly jsou totiž zcela vyprodány a my chceme uspokojit i další hudební příznivce. Nesmírně mě těší, že kulturní veřejnost města a kraje projevuje o naše koncerty takový zájem, že takříkajíc bere orchestr za svůj. Proto na nás leží velká zodpovědnost volit přitažlivou dramaturgii a přivést podle našich možností do Pardubic špičkové interprety.

Jak se tyto záměry projevují v nadcházející sezoně?
Po několika letech opět přijal pozvání k dirigentskému pultu orchestru jeho někdejší šéf a miláček pardubického publika, Libor Pešek. Otevře abonentní sezonu v polovině září s díly M. Ravela, P. I. Čajkovského a W. A. Mozarta. Chtěl bych zdůraznit, že pracujeme v příznivé atmosféře, v dlouhodobě stabilizovaném prostředí: stále nové impulsy přináší tělesu současný šéfdirigent, znamenitý Leoš Svárovský, hlavním hostujícím dirigentem je Angličan Douglas Bostock, s nímž kromě veřejných koncertů pravidelně nahráváme pro dánskou firmu Olufsen Classico. Bostock v poslední době zaznamenal na mezinárodním poli značný vzestup a jeho vztahu k naší filharmonii si velmi vážím. Naše sezona však nabízí i další prvotřídní jména: z českých dirigentů to jsou Jiří Stárek a Ja-roslav Krček, ze zahraničních Ital Riccardo Frizza a Jin Wang z Číny. Umělce první kategorie čteme i mezi sólisty: Eugen Indjic, Kateřina Englichová, Michal Kaňka, Roman Novotný.

Musím se nyní zeptat na dramaturgickou skladbu vaší abonentní sezóny. Nepohybujete se příliš v tradičních vodách?
Snažíme se o vyváženou dramaturgii. Samozřejmě, že repertoárové možnosti komorního orchestru jsou menší než v případě velkého symfonického tělesa. Doménou určitě zůstávají autoři hudebního klasicismu, hrajeme i staré české mistry Pichla a Koželuha, do programů našich koncertů určitě patří G. Fr. Händel či C. Ph. E. Bach. Z tvorby romantiků musíme pečlivě vybírat kompozice vhodné pro naše obsazení – Dvořákovy a Brahmsovy serenády, ale také Schuberta a Schumanna. To vše jsou díla, která publikum miluje, proč mu je tedy neposkytnout. Zásadou ovšem je, že vždycky na špičkové interpretační úrovni. Horší je to s hudbou 20. století a tvorbou současných skladatelů. Provádění těchto děl nás stále více finančně zatěžuje, poplatky za půjčovné notového materiálu nám často doslova znemožňují hrát více moderní hudby. Přesto uvedeme vedle Debussyho také Ravela a Honeggera, z českých umělců kromě B. Martinů zazní hudba J. Smolky, J. Boháče, J. Filase či O. F. Korteho.

Existenční podmínky některých uměleckých těles v naší republice nejsou zrovna růžové. Jaká je situace u vás v Pardubicích?
Nevyskakujeme si, ale náš zřizovatel, statutární město Pardubice, věnuje orchestru a jeho rozpočtu v rámci svých možností maximální pozornost. Ovšem na investice od magistrátu v ročním rozpočtu většinou nedostáváme nic. Když však vyvstane nějaká akutní potřeba, jako je například nyní nové koncertní oblečení nebo v příštích měsících nový klavír, řešíme problémy s financováním sice i řadu měsíců, ale zpravidla úspěšně. Bohužel nedobře se vyvíjí vztah s naším dlouholetým partnerem, jímž je chemický závod Synthesia. Má ekonomické problémy a zdráhá se s námi uzavřít novou sponzorskou smlouvu. Teď – podobně jako ostatní moji kolegové, ředitelé orchestrů – hledím s úzkostí k ministerstvu kultury, zda obhájí ve vládě pro orchestry alespoň minimální dotaci na rok 2002. Přitom tu letošní, již schválenou, jsme ještě nedostali. A ještě něco: pořád se hovoří o bídných a stagnujících platech ve školství a zdravotnictví, ale divadla, orchestry či muzea jsou na tom ještě hůř. To jsou minoritní obory, o nichž jako by ani nestálo za to mluvit! Prožívám ty nejhorší pocity, když podepisuji tristní platové výměry hráčů, z nichž většina má vysokoškolské vzdělání nebo absolutorium konzervatoře. To se ale již týká celkové atmosféry ve společnosti a laxního vztahu státu ke skutečným uměleckým hodnotám.

1.10.2001 Hana Jarolímková | rubrika - Rozhovory

TIP!