Scéna.cz 

Výběr slavných árií v podání Marie Tauberové

Vydání výběru slavných sopránových árií v podání legendární pražské koloraturní sopranistky z desetiletí kolem poloviny 20. století je velkou zásluhou rozhlasové edice CD. Rozhlasové archívy zvukových snímků obsahují nezměrné bohatství jedinečných interpretačních výkonů, jež stojí za zveřejnění na trvalých nosičích, a výkony Marie Tauberové nepochybně patří k nejcennějším z nich.
Na tomto disku jsou soustředěny studiové nahrávky z let 1949-57, tedy z období, kdy umělkyni bylo 38 až 46 let. Tedy výkony interperetačně i hlasově zralé, ale přece jen už z věku, jaký je speciálně pro sopránový kolo-raturní obor vlastně už pozdní. U Marie Tauberové to není nevýhoda. Nevládne tu už sice oním lehounkým hlasem, jaký známe ze snímků jejích raných výkonů (a filmově zaznamenaného zpěvu), ale skvělá pěvecká technika nedovolí, aby jí hlas ztmavl či ztěžkl někam mimo hranice koloraturního sopránu. Je to zpěv jadrný, vyrovnaný ve všech polohách a přitom křišťálově čistě a spo-lehlivě intonovaný.

Marie Tauberová přitom byla ve své době nejen vynikající pěvkyně, ale i ro-zená dramatická umělkyně. Její smysl pro vyjadřování výrazových valérů, odpovídajících duševním stavům jednotlivých postav a si-tuacím děje, je spolehlivý, ba neomylný. K tomu všemu bych rád vyzvedl ještě jednu dnes už vzácnou vlastnost jejího zpěvu. Vše zpívá překrásnou češtinou – obsahově vypracovanou a vý-razově funkční, ale zároveň i svébytně líbeznou. A to platí nejen o vstup-ním a závěrečném Smetanovi či o Dvořákovi. Tauberová zpívá všechen ten italský, francouzský i rus-ký repertoár česky, tak, jak to tehdy bylo běžné i na operních scénách. Vím, že dnešní všeobecný trend ke zpěvu světového repertoáru v původních jazycích nelze zastavit. My jako příslušníci malé národní komunity z úcty k na-máhavému hrdinství cizích umělců naučit se opery Janáčkovy či Smetanovy česky rádi přehlížíme jejich chyby, i když ke kultivované češtině mají daleko. Berme to jako výstražné zrcadlo. Jak asi působí francouzština, ale i ital-ština, angličtina, němčina ve výkonech našich pěvců na ty, jimž jsou tyto jazyky mateřskou řečí? Nejsou to někdy také karikatury? Čeština paní Tauberové je krásná i v překladech. Dramaturgii tohoto CD i dokumentaci Českého rozhlasu ctí, že jsou v bookletu uvedeni také překladatelé. Dramaturgie je důsledná i v tom, že nepoužívá výkonů z operních kompletů, nahraných v Supraphonu, divadle ani v samém rozhlase, ale jen separátně nahraných árií. I když to není velký rozdíl, jejich nahrávací koncepce i celá estetika je přece jen jiná, než u jevištního výkonu či kompletní nahrávky. Na malé ploše árie se i v době vzniku těchto snímků dbalo víc nejen na detaily pěveckého výkonu, ale i na vyrovnanost a kvalitu orchestrálního doprovodu. I když jsou to všechno snímky Pražského rozhlasového orchestru, tj. druhého tělesa pražského rozhlasu (později zrušeného), orchestr tu hraje skvěle. Je to ovšem i zásluha obou dirigentů, znamenitých praktiků.
Maria Tauberová SLAVNÉ OPERNÍ ÁRIE, Bedřich Smetana – Hubička (Barče, 2. j.), Antonín Dvořák – Rusalka (Rusalka, 1. j.), Gioacchino Rossíni – Lazebník sevillský (Rosina, 1. j.), Gaetano Donizetti – Lucia di Lammermoor (Lucia, 3. j.) a Marie, dcera pluku (Marie, 2. j.), Ambroise Thomas – Mignon (Filina), Giuseppe Verdi – Trubadur (Leonora, 4. j.), La Traviata (Violetta, finále 1. j.) a Maškarní ples (Oskar, 3. j.), Giacomo Puccini – Gianni Schicchi (Lauretta) a Manon Lescaut (Manon, 2. j.), Petr Iljič Čajkovskij – Eugen Oněgin (Taťána, 1. j.), Bedřich Smetana – Dvě vdovy (Karolina, 1. jednání), Pražský rozhlasový orchestr řídí František Dyk a Rudolf Vašata