Scéna.cz 

Nad duchovními ohlasy

Jedním z tradičních míst konání koncertů mezinárodního festivalu duchovního umění Svatováclavské slavnosti se stala Jubilejní synagoga a jako jedno z pořadatelských míst byla zvolena i pro jeho desátý ročník. Na koncertě 25. září se však bohužel setkalo příliš protichůdně působících prvků, než aby koncert bylo možno označit za zdařilý. Už jeho název –– „Duchovní ohlasy v židovské hudbě“ – se míjel s dramaturgií. Na programu byla díla Petra Pokorného, Gideona Kleina, Arnolda Schönberga, Viktora Ulmanna a Alexandra Zemlinského.

V širším slova smyslu bychom mohli považovat za „duchovní“ inspiraci křehký symbolismus Maurice Maeterlincka nebo milostnou poezii Louďse Labé, považovat však za „duchovní ohlas“ dodekafonní strukturu Schönbergových klavírních cyklů op. 11 a op. 19 žádá hodně velkou výkladovou licenci. I na otázku, zda skladby tohoto koncertu reprezentují židovskou hudbu, bychom vlastně museli odpovědět záporně. Otázku, co je vlastně židovská hudba, klademe z hlediska religiózního nebo etnického. Zemlinskému, Schönbergovi, Kleinovi i Ulmannovi byl židovský původ „připomenut“ teprve zákony Třetí říše a právě ony ztotožňovaly židovský původ se stylovými znaky (v jejich výkladu negativními) tvorby. Všichni čtyři jmenovaní skladatelé se však ve své době podíleli na kultuře střední Evropy. S místem konání – Jubilejní synagogou – neměl tedy zvolený program nic společného. Prostor neposloužil ani akusticky. Nejen, že nemohlo být rozumět, ale nepomohl ani úzkému, rovnému, ostrému hlasu Stephanie Haas. Stephanie Haas nevystupovala v Praze poprvé. Píseň Petra Pokorného Fastnacht je jí věnována a v její interpretaci ji už známe. V dalším programu však tentokrát Stephanie Haas neudělala dobře, zvolila-li namísto šansonového či songového repertoáru (jako byl při jejím nedávném vystoupení v Praze Kurt Weill) náročné písně s velkým rozsahem, vyžadující hlas, schopný dynamických a barevných odstínů. Ať už se jednalo o Tři písně op. 1 Gideona Kleina či Šest sonetů podle Louďse Labé Viktora Ulmanna, byly po této stránce za hranicemi zpěvaččiných možností. V níže položených Šesti zpěvech Alexandra Zemlinského ji ovšem zase překrýval zvuk klavírního doprovodu. Pianistka Gunilde Cramer kromě doprovodu písní zahrála oba výše zmíněné Schönbergovy cykly (Šest malých kusů op. 19 a Tři kusy op. 11) s technickou jistotou, ovšem na špatném nástroji a v naprosto nevyhovujících akustických podmínkách. A tak pro mne nejhezčím zážitkem byly poetické překlady Petra Pokorného v programu.