Scéna.cz 

Možná zápis do Guinessovy knihy

Šanci zápisu do Guinessovy knihy rekordů má možná turné Státní opery Praha do Japonska (24.10.-24.11.). Během třicet dva dnů uvedl pražský soubor dvaadvacetkrát Verdiho Aidu v 21 městech téměř po celém Japonsku od jihu na ostrově Kjušu ve městě Kagošima až k severu na ostrově Hokkaido ve městě Sapporo. Při cestování letadlem, rychlovlaky Hikari a Kodamo a autobusem ujel soubor celkem 5 445 kilometrů. Vystupoval v sálech, jejichž kapacita se pohybovala od 1600 až do 2700 míst a které byly téměř všechny naprosto vyprodány. Sály jsou budovány jako víceúčelové k pořádání divadelních představení i koncertů a vynikají vesměs naprosto perfektní akustikou.
Letošní turné bylo v pořadí již čtvrtým hostováním Státní opery v Japonsku. Poprvé byla uvedena Kouzelná flétna v roce 1996, podruhé opět Kouzelná flétna v roce 1998 a potřetí Kouzelná flétna a Netopýr v roce 2000. Inscenace Aidy, kterou dirigovali střídavě italský dirigent Giorgio Croci a Jiří Mikula v režii Petara Selema, se setkala s mimořádným ohlasem a přijetí některých představení, jako například v tokijské slavné hale Bunka Kaikan, ve Festivalové hale v Osace nebo ve městě Okaja byla doslova manifestační. Vysoce zaujal výkon orchestru, sboru i baletu, oceňováno bylo výtvarné řešení – zcela funkční mobilní scéna Hafize Abdela Farghaliho, která umožňovala mimořádně rychlou montáž a demontáž naprosto nezbytných při prakticky denních střídání měst. Plné absolutorium si zaslouží jak česká tak i japonská jevištní technika. S obrovskými ovacemi se setkali všichni sólisté, zejména obě Aidy - Anda Louise Bogza a Jordanka Derilová a obě Amneris - Galia Ibragimová a Jiřina Přívratská, ale i ostatní pěvci, představitelé Radama – Francesco Petrozzi a Nikolaj Višňakov, Amonasra – Johannes von Duisburg a Richard Haan, Ramfise – Jurij Kruglov a Oleg Korotkov, krále - Milan Bürger, posla - Lubomír Havlák a kněžky - a Mária Haan.

Magnetem šesti představení ve městech Osaka, Nagoja a Tokio (čtyřikrát) byl slavný argentinský tenorista José Cura, kterého japonské publikum mělo možnost již poznat právě v roli Radama v roce 1998 při jednom z prvních představení v nově postavené tokijské opeře. Jeho výkon byl pěvecky i herecky naprosto impozantní. José Cura se projevil i jako vynikající kolega, když například na všech akustických zkouškách dbal na to, aby byly dostatečně hlasité odposlechy orchestru a aby si všichni sólisté měli možnost prověřit akustiku v nejednou extrémně velkých prostorech jeviště a hlediště. Mimořádně spokojen byl s výkony Jordanky Derilové a Galii Ibragimové.
Turné bylo precisně organizačně připraveno agenturou Konzerthaus Japan. Její ředitel pan Kobajaši plánuje již dnes další hostování Státní opery Praha, a to s inscenacemi Tosky v titulní roli s Marií Guleghinou a s inscenacemi Kouzelné flétny a Netopýra. Večery s Curou, Bogzou a Ibragimovou posunuly jednoznačně Státní operu Praha mezi světovou operní elitu.