Scéna.cz 

Nejmladší pianisté na Žofíně

Koncert ve Velkém sále Žofína (13. 10.) přivedl na pódium vítěze dvou kategorií třetího ročníku Mezinárodní soutěže Carl Czerny 2001: v prvé půli vystoupili laureáti, jejichž „rok narození“ se pohybuje mezi léty 1988-91, po přestávce pak Žofín patřil čtyřem účastníkům ve vyšší věkové skupině (žádnému z nich dnes není méně než patnáct a více než šestnáct let).
Porota, jíž předsedal v České republice dobře známý prof. Lazar Berman a ve které české pedagogy zastupovala Kvita Bilynská, neměla lehký úkol: vybrat z několika desítek uchazečů (jejich pianistická vyspělost překvapí i toho, kdo už slyšel laureáty předchozích dvou ročníků soutěže) ty opravdu nejperspektivnější znamenalo vážit na lékárnických vahách každý kladný či záporný detail z výkonů ve třech soutěžních kolech. Slyšel jsem ovšem jen laureátský koncert a mohu tedy v obecném smyslu hodnotit jen výkony osmi vítězů.

Už mezi těmi mladšími se objevily výkony, hodné pozornosti a zaznamenání: tak třináctiletý Ukrajinec Andrey Lunev (3. cena) zahrál povinně předepsanou Kalabisovu skladbu (Allegro impetuoso per Piano) nejen s technickou jistotou, ale dokonce i s náznakem po-chopení pro specifičnost Kalabisových tvůrčích postupů, pro motoricky spádný a rytmicky svérázný tep skladby i s překvapivým smyslem pro zvukovou stránku interpretovaného díla. I když skladba pracuje převážně s toccatovým pohybem, přece mi u Luneva trochu vadila jistá výrazová strohost. Nesporná byla kvalita výkonu jedenáctiletého českého laureáta (1. cena) Karla Vrtišky: v Czernyho Variacích na vídeňský valčík prokázal tento sympatický blonďáček dar velmi uvolněného, po technické stránce spolehlivého a v tónovém vybavení příjemně kultivovaného pianistického projevu; Chopinovo Nokturno cis moll, op. 25 mu zase umožnilo přesvědčivě demonstrovat výrazový klid a cit pro kresbu expresivní melodie. Vrtiška si ho dokonce zahrál dvakrát: výstřely z nedaleko probíhajícího ohňostroje nevyvedly z míry jeho, ale spíš narušily soustředění obecenstva, a tak se pořadatelé rozumně rozhodli umožnit mu „reprízu“.
V polovině, která patřila těm o poznání starším, zaujal další český účastník Martin Levický (1986 – 3. cena) způsobem podání Tří skladeb Klementa Slavického: vtipně rozverná Burleska, co do tónu i výrazu lahodně znějící zamyšlené Intermezzo i v závratném tempu suverénně zahraná finální Toccata zároveň ovšem znovu poukázaly na Slavického mistrovskou klavírní stylizaci. Večer vrcholil provedením Beethovenova 1. klavírního koncertu C dur, s je-hož inter-pretací si vítěz této kategorie Thomas Wypior (1985) z Německa poradil bez rozpoznatelných problémů a dobře se shodl s do-pro-vá-ze-jí-cími Virtuosi di Praga (s nadhledem dirigoval Oldřich Vlček).
Účastníci soutěže se rekrutují převážně z tzv. postkomunistických zemí (Rusko, Estonsko, Litva, Kazachstán, Mongolsko, Jugoslávie, Rumunsko, Bělorusko, Uzbekistán, Polsko). Přijelo sice několik účastníků z Izraele, Španělska, Rakouska, Koreje a Německa, ale chyběli například kandidáti z Japonska… Příčiny mohou být různé – v každém případě by se ale asi pořadatelé měli napříště pokusit o rozšíření teritoriálního záběru, a tím i konkurence. Jinak jim ovšem musím s potěšením přiznat výbornou organizační přípravu a poděkovat i za pečlivě vybavené programové materiály.