Scéna.cz 

Býk a kráva v Hellerau

Nedlouho po svém dokončení v roce 1911 začalo zahradní městečko Hellerau nedaleko Drážďan a jeho umělecké centrum Festspielhaus přitahovat umělce a intelektuály z celé Evropy. Oproštěné formy Domu umění architekta Heinricha Tessenowa se staly ikonou moderny a výzvou konstruktérům tradiční podoby divadelních budov.
Po době krátkého vzepětí do počátku první světové války následoval pro Hellerau dlouhý méně příznivý historický vývoj. Až po pádu komunistického režimu a znovu sjednocení Německa nastalo nové oživení. Nejdříve se přistoupilo k sanaci Domu umění, tak aby se zde mohlo opět hrát, později se objevil návrh vytvořit zde experimentální umělecký prostor evropských parametrů - vlastně něco podobného, co tu už v minulosti jednou fungovalo - Evropské centrum umění.

Přestože projekt se zdárně rozběhl a v Domě umění se konají až tři stovky představení ročně - tanec, nová média, nová hudba, divadlo, výtvarné umění- větší díl práce mají organizátoři teprve před sebou. Opravy poškozených objektů, rozšiřování, vybudování zkušební scény, studií a ateliérů, ubytování pro rezidenty a nové návštěvnické centrum.
Lesk hvězdných jmen v programové brožuře, vyprodané hlediště, nabídka festivalů, rezidenčních pobytů nebo workshopů dokazují, že se daří obnovovat zašlou slávu docela úspěšně. Tak se stalo, že novodobá pověst Hellerau se donesla až do Prahy a již více než rok odtud vyrážejí nadšenci pod křídly Divadla Archa na taneční představení. Naposledy tomu tak bylo na konci druhého prázdninového týdne, 11. července, na premiéru "Torobaky", velkolepého završení letošní sezóny. Jde o společné dílo dvou mimořádných tanečních a choreografických osobností z odlišných kulturních okruhů a vzdálených koutů planety - Akrama Khana původem z Bangladéše, mistra indického tance kathak, a zástupce horkokrevných Španělů a rytmů flamenca Israela Galvána. Název představení "Torobaka" jako by chtěl naznačit, že obě civilizace možná zase tak ohromná propast neodděluje. Skládá se ze španělského výrazu toro - býk a baka - kráva v jazyce hindi. Pozornější pohled do minulosti odhalí překvapivé souvislosti - flamenco jsou přece lidové melodie španělských cikánů, kteří do Evropy přišli z indického subkontinentu!
Torobaka v sobě zahrnuje i elementární protiklad mužského a ženského: "zástupce " první části jména - Israel Galván je toreadorem ale i býkem v aréně, naproti tomu "reprezentant" krávy Akram Khan se vyznačuje gracilnosti a jemností výrazu chrámového tanečníka (tanečnice).Každý z nich vložil do věci své fyzické i muzikální dědictví a oba namíchali multikulturní elixír nevídané síly. Poskládali jej ze synchronního, stejného pohybu a přesto konaného po svém, z "duetů", sól, "logicky" navazujících i naprosto vychýlených úseků, úchvatných, exaltovaných, "porušených" humorem. K tomu živé vstupy zpěváků flamenca a doprovod tradiční indické hudby, vše někdy nerozeznatelně promícháno a převráceno, ozvláštněno novotvary. Dialog "býka" a "krávy" je veden vstřícně, empaticky, eroticky, sklouzává do konfrontace, útočnosti, souboje, kde ale nejde o vítěze.Brilantní modernistické variace flamenca, závratné "ptačí piruety", smršť zvuků a víry pohybů, vibrace neutuchající energie, zklidnění v zámlkách, explodující s novou silou.
Pánové v polodlouhých tmavomodrých tunikách, jeden v tanečních střevících na podpatcích buší rytmus do prken, druhý nezaostává a dupe stejně intenzivně bosýma nohama, nohavice obalené rolničkami. Oba bleskově a eskamotérsky směňují a přeznačkovávají vlastní zboží, takže jeho původ už nelze rozlišit.
Dějištěm je kruhová aréna, aréna corridy, ale i vymezený chrámový prostor, přetvářené různobarevnými světelnými proudy. Poryvy na scéně strhávají veškeré přítomné do příjemného rauše, kde není požadován intelektuální výkon, zůstává jen bezprostřední prožitek…