Scéna.cz 

Faraónova dcera

Z Blízkého Východu se balet Velkého divadla v Moskvě při svých cestách přesunul do Egypta a pozval diváky cyklu přenosů do kin ke sledování FARAONOVY DCERY, baletu na hudbu Cesare Pugniho původně sestaveného Mariem Petipou a obnoveného francouzským choreografem Pierrem Lacottem.
Původní libreto sepsali společně Jean-Henry Saint-Georges a Marius Petipa podle Románu o mumii Theophile Gautiera, balet měl premiéru v roce 1862 v Mariinském divadla v Petrohradě.
Pierre Lacotte připravoval "Faraonovu dceru" nejprve pro Pařížskou operu, jejíž baletní soubor v té době vedl Rudolf Nurejev. Inscenaci se ale nezdařilo vzhledem k nedostatku finančních prostředků v Paříži realizovat, a tak když se objevila nabídka z Moskvy, chopil se jí Lacotte bez váhání. V roce 2000 byl zrekonstruovaný balet v Moskvě uveden s velkým ohlasem.

Dobrodružná zápletka baletu je podána jako příběh v příběhu - z dobové současnosti 19. století - se anglický lord cestující po Egyptě a jeho sluha přenesou v opiovém snu do egyptského starověku. Stane se to v pyramidě, kde se ukryjí před písečnou bouří a kde je pohřbena Aspicie, dcera význačného faraóna. Ze schématického sledu událostí - setkání, vzájemné okouzlení, hrdinský čin, překážky vztahu, zásah vyšší moci a happy end se díky prostředí starověkého Egypta se daří rozehrát grandiózní divadlo.

Autor to s rekonstrukcí neměl právě snadné, z původní choreografie i hudební partitury se příliš nedochovalo, musel tedy mnohé dotvářet. Jeho choreografie je založena na čisté klasice, obohacené ale o technicky náročné prvky, jejichž obtížnost ale divák ani nezaregistruje, protože je interpreti provádějí s lehkostí a úsměvem. Snad to ani jinak nelze očekávat u takových hvězd jako je Světlana Zacharova - Aspicie a Ruslan Skvorcov - mladý lord Wilson proměněný v Egypťana Taora. Nejen ovšem jejich bravurní sóla - např. duet v prvním aktu se synchronními variacemi- ale také vstupy dalších osobností - Aspiciiny otrokyně Ramze (Nina Kaptsova) a např. Její půvabný taneček se černými služebníky, žáky baletní školy, duet rybáře a rybářky, variace dcer krále Nilu atd. Bohatě jsou zastoupeny sbory a zdá se, že tentokrát jsou na scéně téměř všichni členové Velkého baletu jako faraonovi sluhové, otroci, vojáci, lovci, otrokyně, otroci, tanečnice, rybáři a rybářky, vodní víly a mezi tím i celý dav dalších mladinkých tanečnic a tanečníků z baletního učiliště.

Vedle tance je výrazným vyjadřovacím prvkem i pantomima. Hrát musí do určité míry všichni, zejména ale vznešení vládcové - faraon a jeho spojenec nubijský král, kterému je určena za manželku Aspicie, přestože v tomto díle nepodléhají hlavní protagonisté náročnější psychologii a nezažívají rozporuplné citové stavy.

Monumentální architektura starověkého Egypta a ceremoniálnost života poskytly scénografii příležitost pohrát si s výtvarnou stránkou ještě důkladněji než v jiných exotických dílech. Lacotte zachoval "realistické" zobrazování 19. století - pyramidy se tyčí až k nebi, mohutné sloupy chrámů a síní se ztrácejí v nekonečnu. K tomu příjemné teplé barevné ladění - kombinace okrů - písečná poušť, zdivo pyramid i paláce a azurové modři, v níž září slunce (nebo měsíc) . Jako místo pro ideální dovolenou se jeví rybářská vesnice s panoramatickým záběrem Nilu v celé jeho velebnosti a kráse, kam se ukryjí pronásledovaní milenci. Naopak říše krále Nilu, kam se vrhne v útěku před vnuceným ženichem Aspicie, je ve svých chladných tónech a designu - jeskyně s bílými a modrozelenými krápníky - spíše královstvím ledu. Ruské diváky jistě potěšil živý kůň táhnoucí faraonův povoz, možná trošku zklamal "jen" maskovaný lev na lovu v poušti. Efektní byl i pád Aspicie do Nilu a posléze její návrat do světa.

Všechny komplikace se v závěru vyřeší a dění vrcholí příslibem sňatku. Štěstí si ale Taor dlouho neužije, protože se vzápětí probudí z krásného snu do své původní identity.

Soubor Velkého baletu v Moskvě představil mezinárodnímu publiku v nejrůznějších koutech světa opět jedno ne příliš známé a ne příliš často uváděné dílo. Pokud se diváci nenechají vyrušovat určitými možnými námitkami či pochybnostmi, mohou je přijmout jako umělecký projev minulosti, který má i dnešní době stále schopnost předestřít vrcholné taneční mistrovství a zároveň i pobavit.

Příští exotickou destinací přenosů do kin v Velkého divadla v Moskvě bude 7. prosince Indie, kam se chystá zavést všechny milovníky krásného tance BAJADÉRA.