Scéna.cz 

Baletní pohled k sousedům

Dojet si na výstavu, operu, koncert, taneční představení mimo Prahu nebo i za hranice už patří takřka k běžné turistice. Zájem podchytily brzy mnohé cestovní kanceláře a vypravují průběžně autobusy s uměnímilovnými klienty do všech směrů. Pro příznivce současného tance funguje Divadlo Archa s výjezdy do drážďanského Hellerau ale ti, kdo se zajímají o balet, zatím takového zprostředkovatele nenašli. Díky přenosům do kin ze slavných scén v Paříži, Londýně nebo Moskvě najdou to nejlepší podobně jako v případě opery a dalších forem přímo doma a nikam se trmácet nemusí. Mnoho zajímavého (a někdy zajímavějšího) odehrávajícího se mimo tyto umělecké giganty, jim však zůstane utajeno, pokud se sami nevydají na cesty.

Podívejme se tedy, co se hraje u sousedů a zda by se taková námaha vyplatila. Tak například hned nedaleko za hranicemi v Drážďanech právě uvádí balet slovutné Semperoper ve světové premiéře legendu o Tristanovy a Isoldě v tanečním zpracování Davida Dawsona na hudbu polského skladatele Szymana Brzóska (premiéra 15. února 2015). Koncem května nabídne divákům nově „vizuální smršť“, známé dílo Williama Forsytha z roku 1988 „balet bez děje“ - Impressing the Czar na moderní i klasickou hudbu.

V Lipsku mají od půli února nového Othella. Na hudbu Henry Purcella, Arno Pärta a Dimitrije Šostakoviče vytvořil choreografii Mario Schröder. Na konci června se zde objeví v novém lesku Bernsteinova West Side Story podle choreografie Jerome Robbinse opět v nastudování Mario Schrödra.

Ani Stuttgart není tak daleko jak by se zdálo a v polovině března (13.3.) se zde očekává světová senzace. V rámci komponovaného večera pod názvem Stravinskij Today zamává křídly Stravinského Pták Ohnivák v choreografii Sidi Larbi Cherkaoui. Původem argentinský umělec Demis Volpi vytvořil choreografii k Baladě o vojákovi a program „doplní“ Le Chant du Rossignol Marco Goecka (premiéra Lipsko 2009). Série Crancových choreografií nazvaná All Cranco bude poctou této význačné osobnosti, která po douhá léta udávala tón ve stuttgartském ensemblu. Bude se skládat z Mozartova Koncertu pro flétnu a harfu (1966), z From Holberg´s Time na hudbu Edvarda Griega (1967), Opus 1 podle Antona von Webern a Initials R.B.M.E“. na hudbu Johannese Brahmse (1972) a publikum ji uvidí 30. dubna.

S Jiřím Bubeníčkem je možné se setkat v Dortmundu. Od 14. února je jeho choreografie Piano vytvořená na základě stejnojmenného filmu součástí třídílného programu Drei Streifen. Společně s Jiřím Bubeníčkem se na něm podílejí svými pracemi Demis Volpi a Benjamin Millipied. Vedle filmu jako inspiračního zdroje je v Dortmundu zastoupena dvěma díly i literatura – Zauberberg (Kouzelný vrch) Thomase Manna byl přetvořen již minulý rok do taneční podoby (hudba estonský skladatel Lepo Somera) uměleckým šéfem Baletu Dortmund Xin Peng Wangem, který vytvořil choreografii rovněž k Der Traum der roten Kammer (Sen v červené komnatě) podle stejnojmenného románu Cao Xueqina.

Berlínský Staatsballet dává prostor Nacho Duatovi. Nyní uvádí v jeho choreografii Spící krasavici a na 14. března avizuje Duatovu skladbu na Bachovu hudbu pod titulem Multiplicity. Forms of Silence and Emptyness.

„Severský“ Hamburg je v současnosti dost dobře dosažitelný a neměl by být opomenut. Nejen kvůli Johnu Neumeierovi, kterého jsme mohli u nás osobně přivítat na festivalu Zlatá Praha v roce 2013 a bratřím Bubeníčkům, jejichž jména budou s hamburským baletem už napořád těsně spojována, přestože tam delší dobu nepůsobí. Vedle Neumeierových repertoárových hitů jako je např. Smrt v Benátkách nebo Malá mořská víla (které se dostaly do Prahy s videotékou Zlaté Prahy) měl už v prosinci loňského roku premiéru romantický balet Augusta Bournonvilleho Napoli v úpravě Lloyda Riggnise (včetně jeho nové choreografie druhého aktu). Hamburg se v této části divadelní sezóny vrací se k osvědčeným hodnotám. Znovu přichází s klasickou Giselle koncipovanou v roce 1983 jako poctu Natalii Makarové, Winterreisena hudbu Hanse Zendera komponovanou podle Schubertova cyklu z roku 2001 a Peerem Gyntem na hudbu ruského skladatele Alfreda Schmidkeho, při jehož premiéře v roce 1989 tančil titulní roli Ivan Liška.

Wiener Staatsballet etablovaný v rámci Vídeňské státní opery zahajuje toto pololetí premiérou dvou skladeb Johna Neumeiera na hudbu Richarda Strausse Verklungene Feste (Doznívající slavnost) a Legenda o Josefovi (14.2.). V baletní Vídni jsou patrně oblíbené komponované večery. V dubnu (19.4.) to bude další z nich večer pod názvem Tanzperspektiven, který zahrne choreografie Davida Dawsona („A Million Kisses to my Skin“ na hudbu J.S.Bach), Helen Pickett („Eventide“ na hudbu Phil Glase a jiných), Jeana–Chistophera Maillota („Vers un Pays Sage“ na hudba Johna Adamse) a Patricka de Bana („Windspiele“, hudba P.I. Čajkovskij). Už v prosinci loňského roku tento trend otevřel titul Ballet- Hommage 1; - pocta vyjádřená díly Williama Forsytha („The Second Detail“) Natalie Horecne („Contra Clockwise Witness“) a Haralda Landra („Études“). Několikadílným programem bude osvěžen vídeňský repertoár také v květnu (9.5) – již „historickými“ choreografiemi na klasickou hudbu, které vyšly z rukou umělců činných v NDT Hanse van Manena („Adagio Hammerklavier“), Alexandera Ekmana („Cacti“) a Jiřího Kyliána („Bella Figura“).

Z Vídně je to kousek do Bratislavy, kde Slovenský národní balet plánuje na 17. dubna Korzára nastudovaného Vasily Medvěděvem podle Petipy. Zajímavým počinem bylo určitě na počátku této divadelní sezóny (27. září) zařazení prvního slovenského baletu Angelika, zkomponovaného původně Eugenem Suchoněm jako pantomima. Práce na baletu se ujal italský choreograf Mauro de Candia, který využil konceptu Jozefa Zajka. Třetí novinkou této sezóny se stal v Bratislavě nejznámější balet Oskara nedbala Z pohádky do pohádky v choreografii Jozefa Dolinského, který měl premiéru 7. února.

U našich severních (lépe severovýchodních) sousedů ve Varšavě sáhli rovněž po domácí látce. Polský národní balet představil publiku ve světové premiéře taneční úpravu literárního díla Witolda Gambrowicze Ferdydurke (14. února). K baletu nazvanému Pupa vytvořila libreto Klara Syrewicz a choreografii na hudbu Stanislawa Syrewicze Anna Hop. Podobně vychází z polské historie balet Casanova ve Varšavě, ke kterému zpracoval libreto podle Casanových pamětí Pawel Chynowski a choreografii na Mozartovu hudbu vytvořil Krzysztof Pastor.

Taneční cestování po obvodu naší republiky (s většími i menšími odbočkami) na druhé straně hranic, které by se dalo přirozeně rozšiřovat o další pozoruhodná teritoria, můžeme protentokrát završit třeba zastávkou v krakovské opeře na představení Rossiniho baletu Cinderlla – Popelka v choreografii Giorgio Madia.