Hudební skladatel Jiří Teml slaví osmdesátku
autor: Scena.cz
zvětšit obrázekS jubilantem Jiřím Temlem (*1935) jsme se setkali po koncertě, na kterém byla prováděna jeho skladba „Hommage a Michelangelo pro varhany, žesťový kvintet a bicí.“ Bylo to v sále Martinů na HAMU, na půdě školy, kterou on nikdy nestudoval. Přesto je tu váženým a ceněným hostem. V roce 2012 dostal od Ochranného svazu autorů (OSA) ocenění s tím, že byl v tom roce nejhranějším soudobým českým hudebním skladatelem v oboru symfonické hudby. Jak je vidět, v tomto případě spíše slyšet, skutečný talent si najde svoji cestu.
S tímto příjmením jsem se setkal i na plakátech, jinak jsem Teml. Dokonce jsme dělali takovou soutěž na zkomolení jmen. Zajímavé je, že nejvíce nesprávných variant bylo právě na ta nejkratší jména. Už ze mě udělali všelicos, pouze Lempl tam nebyl. Templ – to je nejčastější chyba. Asi si to lidé odvozují od slova templáři.
Zažil jsem všechno, úspěchy i neúspěchy, a vím, že se tyto věci střídají. Není možné, aby člověk vytvořil vždycky to nejlepší a aby vše bylo chápáno správně.
Ono je to trošku jinak. Napsal jsem řadu skladeb, na které jsem sám zanevřel, ale když jsem si je potom pustil po mnoha letech, tak jsem zjistil, že to není až tak špatné.
(Smích.) Nevím, zda je to správné přirovnání. Ale vysloveně, že by mě někdo vypískal, to se nestalo. Takový přesvědčivý neúspěch mě nepotkal.
Asi se dá - zkusil jsem všechny možné žánry, také různé hudební formy, dokonce i opery. Z toho dvě dětské, z nichž Kocoura v botách se chystají provést v Plzni. Taky jsem složil muzikál „Čert a Káči.“ Zatím do šuplíku jsem napsal i jevištní skladbu na libreto choreografa prof. Daniela Wiesnera, inspirovanou životem a dílem Franze Kafky. To bude asi obtížné to někde prosadit a uvést.
Je to úplně rovnocenné. Všechno jsou to „moje děti.“ Každá skladba má jiné kvality, přináší něco jiného.
Hodně. Kolem dvou až tří set, včetně malých písniček, instruktivních skadeb a skladeb pro sbory.
Mám to vše nahlášené a evidované v OSA (Ochranném svazu autorském).
To jsem já nemohl říct.
Dostal jsem Výroční cenu OSA za rok 2013 za vážnou skladbu roku „Koncert pro varhany a orchestr č.3“
Vždycky to souvisí s určitými znalostmi, které korespondují s konkrétním duchovním prostorem. Léta jsem hrál při bohoslužbách, mnoho z těch kostelů znám. Skladby samozřejmě nevznikají v tom prostoru, ale jsou v něm většinou inspirované. Hodně jich paradoxně vzniká v tramvaji mezi Modřany a Palackého náměstím.
Toto platilo spíš pro Antonína Dvořáka, který napsal Humoresky přesně podle jedoucího vlaku. Pro mě je to čistě mechanismus tvorby za jízdy. Ještě mám jeden mechanismus. Bohuslava Martinů napadaly skladby na procházkách po Paříži. Já, když jsem léta bydlel v Karlových Varech, tak jsem chodil do restaurace sv. Linhart. Kdykoli jsem seděl u klavíru a nevěděl si rady, tak jsem se sebral, šel jsem na procházku lesem a tam jsem stoprocentně na to řešení přišel.
Jezdím, ale málo.
Modřanská rokle, tam chodím pro věci, které mi u klavíru nenaskočí.
Vůbec ne. Vyřešili to s panem profesorem Janem Horou. Skladbu jsem psal pro jeho jiného žáka asi tak před pěti lety.
Mám krásný zážitek z nedávné doby. Probíhal festival Svátky písní v salesiánském prostoru, kde jsem byl poctěn jako jubilant. Každý z účinkujících sborů měl na repertoáru jednu nebo více mých skladeb. Jsou to sbory, které jsem psal pro různé soutěže a jsou staré třicet až čtyřicet let a děti to stále zpívají. Dříve se hodně psalo pro děti. Teď tomu tak není, protože zpívat o zvířátkách, květinkách, to ta dnešní počítačová generace už tak nebere.
Ta je hodně zvukomalebná. U mnohých mých symfonických skladeb se snažím o to, aby ty věci byly barevné. Nebyla to jen harmonická a melodická konstrukce. To totiž souvisí s mým zájmem o výtvarné umění. Mám plný byt různých obrazů a reprodukcí.
Takový zvukový cluster, který tam vlastně trčí a do toho jdou ty sólové hlasy, bicí. Tam varhany mají vysloveně jen tu barevnou úlohu. Dokonce jsou tam jen takové tečky, až trošku bizarní rejstřík, a to všechno má být to Hledání tvaru.
To není žádné tajemství. Jediný časový úsek, kdy komponuji, je dopoledne. To mám ještě v té hlavě nabito. Ráno se osprchuji, zacvičím si, pak si tak hodinku čtu a následně do oběda komponuji. Odpoledne už to nejde. To dělám spíš mechanické práce jako opisování, instrumentace a tak…
To se měnilo. K hudbě jsem se dostával velmi těžce. Jsem v určité míře skladatel-samouk. Neabsolvoval jsem konzervatoř ani HAMU. Učil jsem se tak, že jsem konzultoval s naším vynikajícím skladatelem Jiřím Jarochem. Můj přístup ke komponování se měnil. Ze začátku jsem seděl u klavíru a zkoušel různé věci. Dnes vím, že skladba se nejdříve musí udělat v hlavě, teprve pak se může napsat. Obojím způsobem lze komponovat, ale u toho klavíru se zaměříte spíše na mechaniku. Spojují se vám určité spoje, které umíte, které jsou praktické. Kdežto v té hlavě si můžete vymyslet obrovské množství věcí a ty se pak snažit přenést na papír.
Přesně tak. Což je čím dál horší, o tom raději nebudeme ani mluvit.
V hlavě slyšíte takový ten výsledný tvar. Např. hudba začne v tichu, postupně se přeruší, nastoupí nějaký emotivní prvek, postupně graduje, začne se znova… Tento tvar, formu, musíte mít hotovou. Pak to dosazujete harmonicky a přesně melodicky. To už je potom řemeslo. To hlavní vzniká u mě v té tramvaji.
(Smích.) To vám všechno zní v hlavě. Samozřejmě, že ne úplně přesně do posledního detailu, ale víte, že tam bude cinkání.
To je základ. Jsou specializované soubory. Smyčcové kvarteto, klavírní kvarteto, dechové kvinteto atd. Musíte se rozhodovat, pro jaké nástrojové obsazení to budete psát.
Popravdě - je to krajně nepraktická věc. Vymyslíte si třeba skladbu pro harfu, hoboj a bicí. Jendou se to zahraje, ale pak už to nejde reprízovat. Už takovou skladbu mám. Pro jednoho vynikajícího amerického varhaníka – Karla Paukerta (Český varhaník, hobojista a umělecký kurátor. Emigroval do USA – žije v Clevelandu v Ohiu. Pozn. red.) Letos také oslaví osmdesátku. Ten si u mě objednal skladbu pro varhany a bicí. Byla provedená tady i tam. Pak už se ta skladba nehrála. Tak jsem bicí odstranil a vše nahradil pouze varhanami. Skladba se v této úpravě hraje dodnes.
Životopis a zkrácený seznam děl Jiřího Temla na wikipedii zde
Ukázky děl na Youtube.com: zde
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Maso Krůtí chystá inscenaci Recyclus Coitus
Soubor Maso Krůtí, královny něžného punku, chystá na květen v Divadle NoD premiéru svého doposud největšího di celý článek
HUDBA
Peter Nagy 65
Peter Nagy 65
65. narozeniny a 40 let na scéně oslaví oblíbený zpěvák, interpret hitů jako například Kristí celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Oceněné drama Píseň jmen
Píseň jmen
Tim Roth a Clive Owen jako přátelé, do jejichž dětství vstoupila druhá světová válka. Oceněné ka celý článek