Scéna.cz 

Impromptus - Sasha Waltz & Guests

Dva tanečníci lišící se dynamikou svého projevu jakoby na počátku představení Sashy Waltz Impromptus poukazovali na jeho dvě odlišné ale zároveň i na sebe navazující a související linie. Střetávají se zde úseky abstraktní založené na specifickém vyjádření hudební předlohy - Shuberových čtyř písní a momenty, kdy hudba nebo zpěv umlknou a následuje tvrdý konceptuální „komentář“.
Nechce se ani uvěřit, že by proslulá německá choreografka tak najednou změnila svůj styl a přeorientovala se na čistý „tanec“. Sedmero tanečníků jejího souboru Sasha Waltz & Guests – tři muži a čtyři ženy - jako sólisté, seskupeni do párů nebo do proměnných útvarů se vznášejí ve vzduchoprázdnu, ve stavu bez tíže, bez opory, jejich pohyby neslyšně pomalu plynou, neozývá se dech namáhaného organismu ani dopady nohou, těla se navzájem „obtékají“ v podivném magickém souznění s hudbou.

Obraz dotváří téměř „puristická“ scéna v neutrálních barvách - zavěšený zešikmený obdélník a dvě oddělené taneční plochy nestejné úrovně s nepatrným sklonem – tak aby po nich mohla stékat tekutina, jak se později ukáže. V popředí na černém povrchu jakási pomačkaná folie, která vytváří iluzi ledové tříště (scéna - Thomas Schenk, Sasha Waltz). Aktivně zasahuje do tvorby atmosféry osvětlení, snad v každé minutě měnící intenzitu, úhel a tón (Martin Hauk). Tanečníci a tanečnice v prvních chvílích jakoby pocházeli odněkud z minulosti – muži v dlouhých kalhotách, ženy v půvabných šatech s rozpuštěnými vlasy a některé dokonce i poněkud při těle.
Kdo se nechá takto ukolébat, se však brzy přesvědčí, že ani tentokrát to nebude žádná relaxace. Poté co klavíristka (Christina Marton) dohraje určitou pasáž, nastává prostor pro „dovysvětlování“ – a tady se může odehrát cokoliv. Ticho je přerušeno drásavým zvukem křídy (?), kterou interpreti zběsile malují kruhy na bílou plochu, barva rozředěná vodou poslouží jako „rituální“ nátěr těla a různé praménky stékající z jeviště jako instrument vytvářející abstraktní výtvarné dílo. Po pěvecké árii dámy v bílých šatech (Judith Simonis) se zatoulají na scénu dva ztracenci v gumácích, v nichž šplouchá voda - svou chůzí „komponují“ hudební odpověď pěvkyni, která se jen udiveně ohlédne. V jiné tiché pauze tanečnice odkládají oděvy a vstupují do lázně v pozadí, omývají se a rozstřikují vodu kolem sebe. V tomto „šikmém“ kosmu, kontrastujícím se světem hudebního řádu, už nemůže nic překvapit, spíše si jen v duchu lze pomyslet, kam až to půjde. Autorka má ale ohled, neponechává pozorovatele utopené v chaosu a na závěr jim naservíruje porci intenzivní krásy ve dvou „milostných“ duetech.

Přes různost „realit“ je představení dokonalým celkem, v němž vládne jedno jediné pravidlo - naprostá profesionalita ve všem - od tanečníků po scénografii i hudební interpretaci. V tomto přesně narýsovaném díle má Sasha Waltz stále po ruce to, co ji proslavilo, avšak zdá se, že sahá dále a hlouběji.
„Impromptus“ souboru Sasha Waltz & Guests uvedené 3. června v Hudebním divadle v Karlíně poskytlo hned na zahájení 27. ročníku Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla Tanec Praha 2015 špičkový zážitek.

Sasha Waltz - Impromptus - trailer HD