Scéna.cz 

RENDEZ-VOUS s Villaumem ve víru tanečních melodií

Inaugurační koncert nového šéfdirigenta PKF – Prague Philharmonia Emmanuela Villauma se uskutečnil v neděli 4. října 2015 ve Dvořákově síni Rudolfina. K provedení houslového koncertu si šéfdirigent přizval svého krajana, francouzského houslového virtuosa světového věhlasu Augustina Dumay, který sklízí velké úspěchy v Japonsku, kde řídí Kansai Philharmonic orchestra a vystupuje zde i jako sólista.
Na úvod zazněl „Náhrobek Couperinův“ (Le Tombeau de Couperin) od Maurice Ravela s francouzskou elegancí a šarmem. Jde o neoklasicistní suitu starých francouzských tanců původně psanou jen pro klavír, my jsme slyšeli čtyři ze šesti částí, které Ravel v roce 1919 dokomponoval pro orchestr – provedení začalo úvodním Preludiem a poté následovaly Forlane, Menuet a Rigaudon. Tyto tance známe z mnoha středověkých filmů nebo pohádek – první dva se tancovávaly na královských dvorech, živý a energický rigaudon i mezi prostým lidem.

Skladba je věnována Ravelovým spolubojovníkům z války. Nemůžeme si nevšimnout, že Ravel je u nás v Česku oblíben a často zařazován do dramaturgie koncertů, hned o týden později zahrál jeho Pavanu za mrtvou infantku Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK.
Poté se objevil na scéně uznávaný francouzský houslista Augustin Dumay a zahrál Mendelssohnův „Koncert pro housle a orchestr e moll, op. 64“ hraný přirozeně krásným tónem bez přehnaného romantizování. Skladba má tři věty – Allegro molto appassionato s rozmáchlými melodickými gesty i lyrickými pasážemi, Andante vyniká svou zpěvností a Allegro molto vivace vyústilo do strhujícího finále. Augustin Dumay nám předvedl brilantní techniku, hrál s jemností v pomalých částech a omračující elegancí v živých pasážích.

Po přestávce zazněly v komornějším složení Webernovy Miniatury – „Pět kusů pro orchestr, op. 10“. Už jsme si zvykli, že se nám dirigenti a dramaturgové snaží úspěšně podsunovat nějakou méně známou a modernější skladbu, která ne až tak lahodí našemu sluchu. Naštěstí Webernovy Miniatury trvaly necelých pět minut, a tak se to dalo snadno přežít. Zajímavostí je, že jedna z částí trvá pouhých 19 vteřin. Webern ve své skladbě uplatnil neobvyklé kombinace nástrojů, spíše než o orchestr jako celek šlo o sólové hráče na smyčce, dechové nástroje, kytaru, mandolínu, harfu, bicí, celestu a harmonium. Skladba od posluchačů vyžaduje pozornost, musí se bedlivě poslouchat a vnímat každý jednotlivý tón. Není to hudba, u které bychom nechali plavat myšlenky a zasnili se.

Na závěr nastala chvíle pro Beethovenovu „Symfonii č. 7 a dur, op. 92“ se slavnou pomalou druhou větou Allegretto. PKF se ji podařilo zahrát jedním dechem a tahem s hypnotickou gradací, obzvláště hezky vyznělo sólo na příčnou flétnu. Zajímavě kontrastní pak byly třetí věta Presto s velmi živými smyčci a čtvrtá věta Allegro con brio zahrána s nespoutanou energií. Dirigent Emmanuel Villaume rozhodně není dirigentem malých gest – právě naopak má gesta energická, přesná a čitelná. Závěrečná věta vyzněla jako efektní monumentální tečka. Beethovenova sedmá je označovaná díky velkému důrazu na rytmus za apoteózu tance - tancem jsme koncert začali, tanečními rytmy jsme i skončili.

Psáno z koncertu 4. října 2015, Dvořákova síň Rudolfina Praha
Zahajovací koncert sezony PKF – Prague Philharmonia; dirigent Emmanuel Villaume, housle Augustin Dumay
Maurice Ravel: Náhrobek Couperinův (orchestrální suita); Felix Mendelssohn-Bartholdy: Koncert pro housle a orchestr e moll, op. 64; Anton Webern: Pět kusů pro orchestr, op. 10; Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 7 a dur, op. 92