Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Michal Štípa - sólista baletu ND v Brně

Třiadvacetiletý sólista baletu Národního divadla v Brně Michal Štípa je nositel prestižního ocenění Philip Morris. Na domovské scéně tančí hlavní role v Louskáčkovi, Romeovi a Julii, Labutím jezeru, Bajadéře. Od počátku sezony 2003/2004 hostuje také v Národním divadle v Praze jako Princ v Labutím jezeře a Jean de Brienne v Raymondě. Setkání v rámci NetHovorů se uskuteční 5. listopadu 2003 od 17:00 h.

Jaká byla vaše cesta k baletu?
Máma navštěvovala brněnskou baletní školu I. V. Psoty, jenže měla úraz a musela s tancováním skončit. Byl to její nesplněný sen. Aby se jí aspoň nějak naplnil, přivedla k baletu mě. V šesti letech jsem začal docházet do stejné školy jako před lety ona. V roce 1990 jsem udělal přijímací zkoušky na konzervatoř, o osm let později jsem školu absolvoval. Balet mě bavil od prvních krůčků, protože jsme měli dobrou paní profesorku.

Rychle jste se v brněnském ND dopracoval k sólové smlouvě a k velkým příležitostem. Počítal jste s rychlou cestou vzhůru?
Asi od třetího ročníku na konzervatoři jsem se začal vybarvovat, jako že by to se mnou mohlo k něčemu být. Od šestého jsem pravidelně hostoval v divadle. Když jsem v roce 1998 nastoupil do divadla, ani jsem nepocítil žádný zásadní zlom.

Jako jednomu z mála se vám povedlo získat dvakrát Cenu Philip Morris. Nejdříve tu malou určenou začínajícímu tanečníkovi, který je v angažmá prvním rokem. A v loni i tu hlavní určenou nejlepšímu klasickému tanečníkovi České republiky. Taková věc vás musela povzbudit, ne?
Když jsem se dozvěděl, že dostanu velkého Morrise, vysloveně jsem si sedl na zadek. Radost byla ohromná.

Máte svoji nejmilejší roli?
Ještě při studiích se mě ptal ředitel konzervatoře, jestli bych chtěl tančit Romea. Odpověděl jsem mu, že mně tenhle balet nijak nepřirostlo k srdci. Pak jsem přišel do divadla, Romea jsem začal tančit a najednou mě to ohromně vzalo, choreografie i Prokofjevova muzika.

Mezi těmi, kdo se věnují klasickému baletu, a zastánci moderny, je značné napětí. Pociťujete ho taky?
Úplně moderní věci bych sice dělat nechtěl, ale třeba choreografie Libora Vaculíka tančím a baví mě to.

Najdete si čas na koníčky?
Občas mám takové období, že opakovaně chodím do ZOO, jdu tam třeba v sobotu, a v neděli hned nanovo. A zajímají mě historické filmy a literatura.

Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Zdraví, štěstí, láska. A to vzájemně souvisí.

28.10.2003 16:10:58 Saša Hrbotický | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

CD boxy (1), Festivaly (3), Koncerty (3), Z éteru (2), Zveme ... (2)

reklama