Scéna.cz 

Novinky z televizní videotéky

I letos se v katalogu televizních filmů přihlášených do soutěže 53. ročníku Zlaté Prahy objevila celá řada tanečních témat, ať už záznamy představení, výroční medailóny nebo díla speciálně vytvořená pro filmovou kameru.

K těm první může patřit Ballet Stuttgart, který jako poctu Stravinskému uvedl komponovaný večer choreografií tří vynikajících tvůrců na Stravinského hudbu. Sidi Larbi Cherkauqui nově uchopil „Ptáka Ohniváka“, Marc Goecke zpracoval „Příběh vojáka“ a Demis Volpi zinscenoval „Slavíka“. Z Berlína vzešel záznam „Spící Krasavice – Šípkové Růženky“ – první dílo Nacha Duata po jeho nástupu do funkce ředitele Berlínského Státního baletu s Ianou Salenkovou a Marianem Waiterem v hlavních rolích, které bylo možné srovnávat s tradiční „Spící krasavicí“ z Mariinskeho divadla v St. Petěrburgu.

Tradiční námět velmi netradičně pojatý představuje „Labutí jezero“ podle Alexandra Ekmana, který je nastudoval pro norskou operu v Oslu. „Labutí jezero“ z Osla i jeho autor nejsou pro nás neznámí, záznam představení už byl na festivalu Zlatá Praha promítán ve velkém formátu a Ekmana jsme mohli vidět v reálu při červnové premiéře jeho „Kaktusů“ na Nové scéně.

Skandinávie byla vůbec v tomto roce silně zastoupena. Švédská televize jako poctu shakespearovskému výročí natočila pořad „Shakespeare – víc než slova“, v němž švédští a angličtí interpreti zpívají a tančí v původní verzi písně a tance ze Shakespearových her.

Jako „vizuální taneční exploze s klasickými složkami i moderními prvky“ je charakterizován další taneční film švédské televize v choreografii Hanse Marklunda pojednávající o královně Kristíně s titulem „V kůži Kristiny“. Patnáctiletému jubileu souboru Tanec na severu v roce 2015 je věnován třetí film ze švédské produkce „Rákosník“ v choreografii Jerome Marchanda sólisty Švédského královského baletu, který složil také hudbu.

K vidění byl nově zpracovaný Oněgin – tentokrát jako „Taťána“ z hamburského baletu v choreografii Johna Neumeiera nebo zcela originální balet „Mata Hari“ z Nizozemského národního baletu v choreografii Teda Brandsena.

Umění a vědu propojila „Symetrie“ tanečně operní experiment holandské televize natáčený ve švýcarském CERNu, středisku pro výzkum elementárních částic a nechybělo ani loučení a sice „Historie Manon“z Pařížské opery podle choreografie Kennetha MacMillena, v níž ukončila svou taneční kariéru Aurélie Dupont.

Podobně jako v minulých letech i tentokrát nabídka tanečních filmů poskytla veřejnosti i odborníkům poměrně bohatý informační materiál o různých podobách tanečního umění, který je jinak obtížně dostupný.