Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Karolína Hejnová o Replay a spolupráci se španělským choreografem

autor: archiv divadla

Ve dnech 18. a 19. dubna uvedlo divadlo Ponec světovou premiéru společného projektu tanečního souboru ME-SA a brazilského choreografa Renana Martinse REPLAY, který boří latinskoamerická taneční klišé. Po deseti letech strávených v Evropě se Renan Martins ohlíží zpět, reviduje svou tvorbu a za pomoci vášnivých, pestrobarevných a přehnaně dramatických útržků vytváří představení, v němž se celkový význam vyjeví až jako podivuhodná skládačka nejrůznějších významotvorných akcí. REPLAY je druhou spoluprací ME-SY a Renana Martinse. Jejich první projekt „Let Me Die In My Footsteps“ byl zařazen na prestižních seznam 20 evropských prioritních představení sítě Aerowaves pro rok 2016. Projekt vznikl v koprodukci: LOFFT – das Theater, Tanec Praha / PONEC – divadlo pro tanec.

O pár slov k taneční inscenaci jsme požádali Karolínu Hejnovou, producentku projektu, která je rovněž spoluzakladatelka Studia ALTA a manažerka roku 2016. Ta pro tiskovou zprávu o premiéře řekla o projektu toto: „Inscenace je metaforou komunikační neschopnosti – nemožnosti nalézt se občas s druhými ve stejném bodě, vzájemně si porozumět. Každý z tanečníků se dost dlouho nachází v jiném momentě nebo v jiné intenzitě než ostatní. Opakujeme pohybová schémata, abychom se společně našli – je to taková Rubikova kostka…” Ale nám prozradila i více.

Čím vás oslovila práce Renana Martins de Oliveira, že spolu tvoříte už druhý projekt?
Renana známe díky doporučení Petera Šavela, slovenského tanečníka žijícího v Bruselu. Poprvé jsme se potkali na podzim 2014 a hned jsme s Martinou věděly, že s ním chceme pracovat víc. Renan je na svůj velmi mladý věk neskutečně ukotvený nejenom jako choreograf, ale i jako člověk. Má za sebou fascinující zkušenosti jako tanečník (spolupráci s Meg Stuart či Annou Theresou de Keersmaeker), a zároveň kontinuálně rozvíjí svou samostatnou práci. Osobně mě na něm nesmírně baví kombinace disciplíny, strukturovanosti, zapálení, přesvědčení a současně prostoru, který nechává pro improvizaci, hledání a náhodu. Zvládám sledovat jenom malý výsek současných mladých evropských choreografů - ale Renan pro mě patří určitě k těm nejzajímavějším. Je plně současný, věří pohybu jako sdělnému médiu, vychází z velmi fyzických principů, díky kterým komunikuje úžasně abstraktní myšlenky…V neposlední řadě je vždycky radost pracovat s blízkým člověkem.

Jak velký je autorský vklad tanečníků do nového kusu?
Velký, zásadní. Renan není typ choreografa, který mi přinesl hotový pohybový materiál, což snad ale v současném tanečním světě nedělá asi už nikdo. Přichází nicméně s velmi přesnou představou konkrétní situace či improvizačních zadání a skrze ně pomáhá tanečníkům nalézt pohyb, který se následně zafixuje a opakováním se hledá jeho přesná forma.

Název "Replay" svádí k představě opakování - co se snažíte oživit, zopakovat, znovu prožít? A daří se vám to?
Snažíme se nalézt obraz, jehož jednotlivé části do sebe zapadají. Replay je metaforou komunikační neschopnosti - nemožnosti nalézt se občas s druhými ve stejném bodě, abychom došli k vzájemnému porozumění. Každý z tanečníků se dost dlouho nachází v jiném momentě nebo v jiné intenzitě, než ostatní. Opakujeme, abychom se společně našli - je to pro nás taková Rubikova kostka. Tak dlouho točíme jednotlivými rovinami, až se snad podaří vyladit celistvou plochu - jakýsi funkční systém.

1.5.2017 16:04:44 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!