Scéna.cz 

Linda Svidró Schneiderová: Pedagogická práce mě bavila vždy…

Na pozici baletní mistryně Pražského komorního baletu nastoupila během léta Linda Svidró Schneiderová, tanečnice, která má bohaté oborové zkušenosti nejen z Čech, ale i mnohaletého působení v zahraničních souborech, například Nederlands Dans Theater II. V PKB povede tréninky a zkoušky, a bude působit také jako asistentka choreografů - aktuálně Tomáše Rychetského, který pro soubor připravuje novou premiéru (Requiem za nekonečno, premiéra 22. října 2017 v pražském Divadle na Vinohradech – pozn. red.).

Lindo, jedná se o vaši první spolupráci s Pražským komorním baletem?
S Pražským komorním baletem jsem spolupracovala již před lety v době mého absolutoria na konzervatoři. Bylo to období, kdy měl soubor vedle choreografií Pavla Šmoka velmi bohatý repertoár (od Christophera Bruce, Patricka Delcroix a dalších). Já ráda vzpomínám na hostování v baletu Jochena Heckmanna. Pak jsem odešla do zahraničí a mohla sledovat práci PKB jen zpovzdálí.

S Pavlem Šmokem jste se tedy jistě mnohokrát setkala osobně. Vzpomenete si ale, kdy to bylo úplně poprvé?
První setkání s mistrem Šmokem bylo asi v mých dvanácti letech – nesla jsem mu kytku na jeviště a on mi políbil ruku – to bylo něco, nemohla jsem z toho zážitku usnout (úsměv).

Zastihla jsem vás během příprav nového představení na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. O co se jedná?
Je to již čtvrtý rok, kdy budeme reprízovat operu Rusalka v režii Jiřího Heřmana. Balet je v inscenaci velmi zapojen a já jsem navíc byla choreografem Janem Kodetem požádána, abych dělala i asistentku choreografie. Otáčivé hlediště v Českém Krumlově je pro mne úžasné „přírodní“ divadelní prostředí. Ne náhodou jsme se tam s manželem před třemi roky vzali (úsměv).

Vyrůstala jste v tanečním prostředí. Kde jste udělala své první taneční krůčky a rozhodla se, že tanec bude vaší cestou?
Určitě mě v dětství inspirovala práce obou rodičů v Tanečním centru UK, prostředí nadšených lidí, kteří veškerý volný čas, v náročných podmínkách komunismu, věnovali scénickému tanci. Vedle studia na konzervatoři Taneční centrum Praha mě inspirovala i práce otce v Baletu Národního divadla, kdy jsem viděla všechna představení snad tisíckrát: Amerikána, večery Jiřího Kyliána, Friedemann – Psycho (s výkony Petra Zusky a Nelly Danko), Čajkovského (s mým tehdejším obrovským vzorem Zuzanou Parmovou) a samozřejmě Někdo to rád horké. Poslední a pro mne nevyčerpatelná inspirace - mít možnost pracovat v Nederlands Dans Theater II – toto prostředí a systém práce nastartovalo celou moji taneční kariéru.

Už dlouho tíhnete také k pedagogické práci. Kdy jste tyhle sklony v sobě objevila?
Možná to mám tak nějak v krvi po rodičích a prarodičích – pedagogická práce mě bavila vždy. Velice brzy jsem se stala v souborech, kde jsem tančila, i baletním mistrem a asistentkou choreografie. Nedávno jsem počítala, že jen Attilovi Egerházimu jsem tančila a asistovala přes třicet choreografií.
Navíc ráda učím na konzervatoři Taneční centrum Praha a spolu s manželem Viktorem umělecky vedu soubor konzervatoře Balet Praha Junior, tak snad má moje nadšení pro pedagogiku i nějaké konkrétní výsledky.

Děláte i asistentku choreografie Tomáše Rychetského, která bude mít premiéru na podzim ve Vinohradském divadle, že? Jak vás baví tahle práce?
Práce s Tomášem? Nádhera, jak přístupem k choreografii, tak stylem práce ve studiu. Loni jsem asistovala choreografii Markovi Svobodníkovi z Dekkadancers, nastudovala jsem ji s tanečníky jak v Jihočeském divadle, tak potom s DEKKA. No musím objektivně říci, že to, co začalo před mnoha lety jako Rychetský - Konvalinka, teď ještě Vinklát - Pechar - Svobodník je rozjetý vlak, který JEDE!! Krásná a vysoce profesionální práce.

Zní to jako velký pracovní kolotoč. Máte ale i báječnou rodinu. Klobouk dolů před každou maminkou, které se tak krásně daří kloubit péči o děti s profesními aktivitami. Je to opravdu náročné…
Je to role určitě nejnáročnější, ale taky ta NEJ NEJ NEJ. Nikdy bych neměnila. Velké díky patří našim rodičům, bez jejich pomoci bychom to nezvládali s takovým úsměvem.

A zatančíte si vlastně ještě někdy sama na nějakém jevišti? Máte občas příležitost?
Ano, jsem ta maminka, co si užívá mateřskou „dovolenou” a odskakuje si odpočinout na jeviště. Loni to bylo hostování v Baletu Jihočeského divadla a představení s Baletem Praha Junior ve Vinohradském divadle. To jsem tančila choreografie od Attily Egerháziho s mým manželem Viktorem – na živou hudbu s violoncellistkou, zpěvačkou a orchestrem – to byl ten pravý odpočinek (úsměv).

Neměli bychom nezmínit, že váš muž Viktor je ze stejné branže a mimo jiné tančí i v Pražském komorním baletu. Zajímalo by mě, jak se vám spolupracuje. Jak funguje partnerství profesionálních umělců „na sále“?
Jsme taková ta „láska z baletního studia“. Tančili jsme spolu mnoho rolí - a pak přišla jedna osudová - choreografie Petra Zusky Les Bras de Mer, které jsme tak nějak změnili smutný konec na: „premiéra v Budapešti, první dítě, „dovolená v Jugoslávii“, svatba a druhé dítě“. Mezitím desítky inscenací a dalších rolí. Doufám, že v tom budeme ještě pokračovat (úsměv).

Linda Svidró Schneiderová je absolventkou konzervatoře Taneční Centrum Praha, tančila v Baletu Praha Junior a hostovala v Pražském komorním baletu. V roce 1999 odešla do zahraničí, kde účinkovala v Nederlands Dans Theater II., Baletu Gulbenkian Lisabon, Lanonima Imperial Barcelona, Baletu Pécs... Jako přední sólistka Hungarian Ballet Theatre získala v roce 2008 (jakožto Češka v Maďarsku) cenu Euro-Pas za nejlepší tanečnici roku. V roce 2009 se vrátila do České republiky spolu s maďarským choreografem Attilou Egerházim do baletu Jihočeského divadla na pozici sólistky, baletního mistra, asistentky choreografie a zástupce šéfa baletu. Vystudovala vysokou školu obor Teorie a dějiny divadla, magisterská studia ukončila na oboru Mediální komunikace a marketingu. Nadále se věnuje pedagogické práci na konzervatoři Taneční centrum Praha a spolu s manželem Viktorem umělecky vede soubor Balet Praha Junior.

Zpracovala Johana Mravcová.