Scéna.cz 

Baletní večer v Brně

Listopadová premiéra baletního souboru Národního divadla v Brně s názvem Baletní večer na hudbu českých skladatelů přivede na taneční jeviště hudbu Dvořáka, Janáčka, Martinů a Kaprálové v choreografii Zdeňka Prokeše, Hany Litterové a Petra Zusky. Premiéra se uskuteční 19. listopadu 2004 v Janáčkově divadle.
Výběr hudby provedli sami choreografové. Omezili se na české skladatele, zejména na ty, kteří jsou spjati s Brnem. „Symfonická hudba byla podmínkou proto, aby bylo možno tento baletní večer uvést s živým orchestrem a ne s hudbou ze záznamu,“ osvětluje omezení výběru skladeb Zdeněk Prokeš, choreograf a zároveň ředitel divadla. Hudební party nastudoval s orchestrem Janáčkovy opery NDB dirigent a šéf operního souboru Milan Kaňák.
Pod scénografickými návrhy nového Baletního večera jsou do značné míry podepsaní choreografové, kteří spolupracovali s jevištním výtvarníkem Janem Petrem. Kostýmy jsou dílem Romana Šolce. Baletní večer je jako obvykle příležitostí nejen pro všechny sólisty souboru, ale také pro celý sbor.

Sólistka baletního souboru a dnes už i choreografka Hana Litterová, kterou jsme představili na našem portále v rámci pořadu NetHovory, použila pro svou dosud největší choreografickou práci s názvem Symfonické fantazie 2. a 3. větu ze VI. symfonie Martinů.
„Martinů jsem si vybrala proto, že jeho muzika mě oslovuje, je krásná a plná emocí,“ říká Litterová a dodává: „Přečetla jsem si nějaké odborné publikace, protože potřebuji vědět, kdy a proč vznikly právě tyto skladby. Šestou symfonii Martinů napsal, když odešel do Spojených Států a věděl, že domů se už nikdy nevrátí. Všechny pocity související s touto situací a stavem myšlenek jsou v té skladbě slyšet.“
Petr Zuska, umělecký šéf baletu Národního divadla Praha, jehož dominantní prací z poslední doby je taneční ztvárnění Ravelova Bolera, zvolil pro svoji choreografii s názvem D.M.J. 1953 - 1977 notoricky známé Dvořákovo Largo z Novosvětské, 2. větu ze II: symfonie Martinů a sekvenci z Janáčkova Po zarostlém chodníčku. Velká písmena v názvu choreografie jsou podle slov autora dvojsmyslem: znamenají jak iniciály na náhrobku vysněné ženské postavy, tak i připomínají autory hudby, letopočty pak směřují k vymezení let života Zuskovy chimérické hrdinky.
„Chtěl jsem se v dramaturgii vrátit k autorům, kteří jsou páteří české hudební tvorby, ale nepsali vysloveně pro balet. Kaprálovou považuji za zajímavou osobnost a nadanou žačku Bohuslava Martinů, kterou v Brně naposledy inscenovali někdy po válce. Tuto mezeru je třeba zacelit,“ osvětlil Zdeněk Prokeš svoji hudební volbu, která přivede na baletní jeviště skladbu s názvem Partita.

Choreografie Petra Zusky naopak není narativní záležitostí. Výchozím bodem je kontroverze pomíjivosti a věčnosti. Zdeněk Prokeš se i tentokrát drží svého tvrzení, že balet má mít příběh. Líčí tedy život manželského páru v krizi každodennosti, z níž „ON“ vybředá pomocí snových vztahů z šestnácti ženami. Baletní večer na hudbu českých skladatelů navazuje na dramaturgické tendence baletního souboru uvádět nejen domácí autory, ale také na snahu o popularizaci původních baletních inscenací. Premiéra se koná 19. a 20. listopadu 2004 v Janáčkově divadle.