Scéna.cz 

Výročí mistra fugy J.S. Bacha

Německý skladatel a varhaník, představitel vrcholného hudebního baroka, mistr kontrapunktu Johann Sebastian Bach. Neexistuje snad člověk, který by někdy v životě nezaslechl velebné tóny některé Bachovy skladby. Hudba, která se dotýká srdce vnitřním obsahem, má pro odborníky i naprostou technickou dokonalost. Proplouvá staletími a je stále živá…
Johann Sebastian Bach se narodil v Eisenachu. V devíti letech osiřel a žil u svého bratra varhaníka. Tím byla dána i jeho budoucnost všestranného hudebníka. Nejprve se stal houslistou ve výmarské dvorní kapli, poté byl varhaníkem postupně v Arnstadtu. Bachův pobyt se zde ale nevydařil. Byl posedlý hrou na varhany a odmítl vést hochy ve školním sboru. Naštěstí získal místo ve svobodném říšském městě Mühlhausenu, tam také napsal první velké kantáty. Po roce byl však Bach nespokojen , údajně s nedostatkem dobré církevní hudby v Mühlhausenu, a rozhodl se odejít. Když mu bylo 23 let, získal dvojnásobný příjem, protože odešel do Výmaru, kde sídlil jeden z největších dvorů v Německu a kde pracoval pro dva vévody - Wilhelma Ernsta a Ernsta Augusta. Bach byl sice velice mladý, ale ve Výmaru zbohatl, navíc tu začala jeho kariéra.

V r. 1714 byl Bach povýšen na koncertního mistra. V dalších třech letech pak vytvořil přepisy koncertů, řadu mistrovských kostelních kantát a spoustu varhanních děl, včetně 18 varhanních chorálů, k nimž se ještě koncem života vrátil. Bachovo angažmá ve Výmaru však skončilo dramaticky. Kvůli žárlivosti mezi oběma vévody byl pominut při obsazování nejvyššího postu, a to kapelníka. Naštěstí mu bylo nabídnuto jiné kapelnické místo v Köthenu, ale Wilhelm Ernst mu nepovolil ihned odejít. Bach se rozzlobil a byl pak za hrubost uvržen skoro na měsíc do vězení. Bach začal na novém působišti v Köthenu v prosinci 1717. Jeho pán, kníže Leopold, byl o devět let mladší a utrácel 1/4 dvorského rozpočtu na svého velkého koníčka - na hudbu. Nyní měl skvělého J.S.Bacha jako kapelníka i jako skladatele. Jako dvorní kapelník v Köthenu dostával plat 400 tolarů, což bylo právě tolik, kolik dostával dvorní maršálek, druhý nejvyšší dvorní hodnostář.
V létě jezdíval mladý kníže Leopold do slavných lázní - do Karlových Varů. Bach ho tam doprovázel dvakrát. Za druhého pobytu v K.Varech Bachovi náhle zemřela manželka Marie Barbora. V šestatřiceti letech se pak oženil s profesionální sopranistkou Annou Magdalenou Wilkenovou, která byla o 16 let mladší a kterou již znal a s níž spolupracoval.
V Köthenu pak Bach pokračoval ve studiu klávesové hudby a psal sbírku dvojic skladeb v každé tónině v dur a v moll ve vzestupném pořadí. (C dur, c moll, Cis dur, cis moll, D dur, d moll, Es dur, es moll ...atd ). U každé dvojice předchází fugu, v níž je téma zpracováno systematicky a kontinuálně v každém hlase, preludium, které má často harmoničtější charakter a fugu uvádí. Bach nazval sbírku Dobře temperovaný klavír.
V tomto období Bach složil i další, dnes velmi známé skladby, t.j. orchestrální svity, koncerty, dnes známé jako Braniborské koncerty, a další, převážné orchestrální díla.
Rozpočet na hudbu v Köthenu byl snížen, když byl kníže Leopold požádán o vojenskou pomoc Prusku. Bach si požádal o prestižní post kapelníka a kantora v kostele sv.Tomáše v Lipsku. V osmatřiceti letech byl ustanoven na toto místo, které z něj vlastně učinilo ředitele hudby v celém městě. Zůstal v něm až do konce života. Zde se opět začal převážně věnovat skladbou duchovní hudby. V prvních letech v Lipsku psal Bach kantátu každý týden a za šest let zde napsal ohromující počet asi 190 kantát. Během tohoto období zkomponoval m.j. Magnificat, Janovy a Matoušovy pašije.
Po roce 1734 se Bachova už stagnující situace v Lipsku zhoršila, když nový rektor sv.tomášské školy chtěl věnovat menší pozornost církevní hudbě. Jejich spor nakonec rozhodl saský soud v Drážďanech, a to po té, co byl Bach jmenován čestným kapelníkem a skladatelem saského kurfiřta.
Na sklonku života byl Bach fascinován rigorózní a složitou hudbou italského skladatele Palestriny ze 16. st. Zejména některými jeho díly v přísném stylu zvaném style antico . Jedním z nejlepších příkladů vlivu style antico na Bacha je jeho mše h-moll. Mše za jeho života nebyla provedena.
Na konci života Bach pracoval na třech projektech, z nichž každý představuje souhrn jeho uměleckých aspirací. Mše h-moll, 18 lipských chorálů a Umění fugy.
Bach na konci života onemocněl šedým zákalem a prakticky oslepl. Počátkem roku 1750 byl operován, ale později téhož roku byl stižen mrtvicí. Zemřel 28.7.1750 v Lipsku ve věku 65 let...