Scéna.cz 

Vlastimil Harapes slaví jubileum

„Jako tanečník už se narodil. Všechny tři sudičky u jeho kolébky byly zřejmě emeritní členky Terpsichořina souboru: jedna mu dala do vínku fyzickou krásu, druhá talent a třetí lásku k divadlu i lásku diváků.“ (Vladimír Vašut o V .Harapesovi)

Vlastimil Harapes patří k lidem, kteří na pohled nijak viditelně nestárnou. Kromě obdivovaného tanečníka si za léta své kariéry vyzkoušel i jiné žánry (a je třeba říci, že s podobným úspěchem). Zabrousil do oblasti činohry i muzikálu. Dodneška se mnohým nezasvěceným ve spojení s českým baletem vybaví právě jeho jméno.

Narodil se 24. července 1946 v Chomutově jako šesté dítě, benjamínek a jediný kluk v rodině. Sestry byly o mnoho starší. Byl živé dítě a aby vybil energii, chodil do hudební školy a rytmiky. V roce 1960 ho přijali na pražskou konzervatoř. I když začátky byly krušné, absolvoval s vyznamenáním a v roce 1966 dostal smlouvu do Národního divadla. Zdokonalil se na stáži v Petrohradě u A. I. Puškina, který mimo jiné vychoval takové hvězdy, jako byli Nurejev či Baryšnikov. Klíčovým okamžikem jeho kariéry byl rok 1971, kdy se oficiálně stal sólistou baletu a zároveň zažil první úspěch v Prokofjevově Romeu a Julii. Milovníci baletu nezapomenou na jeho Merkucia ani Romea, kterého tančil dohromady 20 let. Úspěchy přibývaly doma i v zahraničí, stejně jako role, od princů v Labutím jezeře a Giselle až po vynikajícího Spartaka či Fauna ve Faunovu odpoledni. "Pětadvacet let mé profesionální kariéry uběhlo, ani nevím jak," říká Harapes. "A tak jsem to jednoho krásného dne ustřihl v tom nejlepším," konstatoval.
S aktivním tancem skončil ve 45 letech. S Národním se rozloučil v roli Romea v roce 1988, ale ještě vedl baletní soubor Laterny magiky a tančil Odyssea ve stejnojmenném projektu. Vzpomíná, že vždycky měl raději dramatické role, v nichž se dají tvořit charaktery. Kromě tělesných dispozic tanečníka a skvělé techniky v nich mohl zúročit i své herecké nadání. Národnímu divadlu zůstal Harapes věrný ještě dvanáct let jako šéf baletu, kterým byl od roku 1990. Smlouvu měl do roku 2004, ale vzhledem ke změnám ve vedení ND jej o dva roky dřív vystřídal nový šéf baletu.

Nicméně, Harapes odchodu nelituje. "Jsem jediný baleťák na světě, který se přeorientoval na herce, a to jak muzikálového, tak i takzvaně vážného." Nicméně ani s baletem a choreografií neskončil, spolupracuje se souborem Státního divadla v Košicích, zasedá v porotách soutěží.

S herectvím začal už za studií. Po debutu ve Starcích na chmelu se objevil v Markétě Lazarové. Největší popularitu mu přinesly filmy Den pro mou lásku s Martou Vančurovou, Operace mé dcery, Panna a netvor či Jak vytrhnout velrybě stoličku.
Nyní se Vlastimil Harapes věnuje víc divadlu. S Martou Vančurovou hraje v inscenaci Poslední léto, o životě Sarah Bernhardtové. Nezanevřel ani na zpěv, svou další lásku. Kromě toho pomáhá mentálně postiženým v centru Oáza a je čestným předsedou Českého hnutí speciálních olympiád.