Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

MIMRAJ a další reje

autor: Česká televize

Letošní rok je rokem mnoha výročí souvisejících s pantomimou, tedy uměním, které je u nás poněkud nedoceněné, ale ve světě nám dosud dělá dobré jméno. Jedním z pamětníků je BORIS HYBNER, současný vedoucí katedry nonverbálního divadla na AMU. Je zároveň dramaturgem festivalu MIMRAJ 2006, který začíná 1.srpna 2006.

Jak vůbec přišla ta myšlenka oslavovat výročí pantomimy?
Já jsem samozřejmě nejen pamětník, ale i přímý účastník té éry. Celá moje aktivní část profesního živobytí se odehrála v uplynulých padesáti letech a jsem toho součástí. S pantomimou jsem prožil krásný život, a tak mám pocit, že jí něco dlužím. Velká politická změna v roce 1989 způsobila proti našemu očekávání, že nás namísto toho, abychom s naším „rodinným stříbrem“ dobře hospodařili a systematičtěji se o něj starali, zavalil nás import.
A přitom se naše pantomima hrála po padesát let na všech pěti světadílech po padesát let, ovlivnila strašnou spoustu kolegů na svět,ě a vytvořila tzv. českou školu.
Když jsem před časem našel to datum vystoupení ročníku baletního oddělení Státní konzervatoře vedeného Ladislavem Fialkou - 1.srpna 1956 - uvědomil jsem si, že to byl začátek něčeho velmi významného, co v souvislosti s dalšími věcmi vedlo k zásadním reformám myšlení celé jedné generace. Kromě toho je tento rok ve znamení dalších pantomimických výročí. Například, slavný mim Deburau se narodil v roce 1796 a zemřel 1846. Čtvrtstoletí své existence oslavuje Pantomima neslyšících.

A tak vznikl MIMRAJ. Proč právě tento název?
Pouliční happeningy, kdy ulice prožívala opojení, vzájemný kontakt lidi, to je ze středověku známý mumraj, velmi bohatá zábavná, pestrá několikadenní záležitost. Ta slovní hříčka mimraj ukazuje právě na tohle. V pantomimě přetrvává právě ta magická část divadla. Já mám pocit, že jde spíše o čarování než o exhibici, jenom obyčejnou zábavu. A není náhodou, že už před těmi padesáti lety se pantomima se koncentrovala vždycky v Praze. Jako magické umění patří do magického města.

Jaká bude konkrétní podoba oslavy?
Zahájíme 1.srpna na hospodářském dvoře Klementina. Jde opět o symboliku. Za prvé, právě tady prvně uvedli Fialkovci v roce 1956 svůj Večer tří pantomim, a jen tak mimochodem divadlo tu hráli Jezuiti už v roce 1706.Z původního konceptu jsme si vypůjčili jen název a rádi bychom představili studenty katedry nonverbálního herectví HAMU ve všech oborech, které se u nás studují – bílá pantomima, klaunérie a groteska. Začneme pouličním průvodem Vyhánění nudy z Prahy (Street ritual) a poté bude následovat Večer tří pantomim.
V první části se představí s bílou pantomimou (Pierot holiček) skupina kolem Radima Vizváryho v režii Martina Sochora, v druhé části klaunérie Listí Števa Capka a Jiřího Bilba Reidingera a ve třetí části crazy groteska Mimi masérkou s Miřenkou Čechovou.
Program pokračuje 2. srpna po celý den. 3. srpna se představí inscenace, kombinující pantomimu a činohru o Deburauově životě.

A to je všechno?
Ne. Festival bude pokračovat až do konce roku. Pantomimická představení proběhnou v rámci různých festivalů – Letní Letná, Mimoriál v Kolíně a Next Wave.
A od poloviny září až do poloviny prosince budou každou sobotu v divadle Komedie probíhat večery pantomimy. Kromě toho chystáme různé přednášky, diskuse a vydání knihy o pantomimě. A také připravuju vlastní projekt.

Můžete ho blíže představit?
Bude se to jmenovat GAGMOONI – což jsou čtyři identičtí černí klauni, kteří žijou na Měsíci, .milujou planetu Zemi, což jim bude zatraceně osudné... Dlouho jsme hledal partnery, a myslel jsem na studenty. Ale zjistil jsem, že kalun nemůže být mladý člověk. Klaun je stařec. Jak mě poučil překladatel Martin Hilský – klaun či blázen (clown nebo Fool) byle starý opilý venkovan v Londýně. Protože to je venkovan, působí výstředně oblečený. Protože to je stařec, má na hlavě už jen věneček rozcuchaných vlasů. Protože jel opilý, má červený nos. Komický je proto, že vůbec neví, co si má v tom měst počít a protože neví, co si má počít, tak se opije . Zkrátka starý buran ve městě - je to archetyp z renesance. A tak jsem nakonec oslovil své vrstevníky, někdejší kolegy – Pepu Kotěšovskéhoz Laterny magiky, Rudu Papežíka, který měl svoji skupinu Nonsens, a Mílu Horáčka ze Cvoků. Jsou to všechno ostřílení klauni, kteří nejméně ¼ století brousili svoje klaunství na všech jevištích Evropy.

Je to ta klasická bílá pantomima?
Mě teď zajímá černý klaun. Je to dost černý humor, je to dost divoké, jsou tam všechny možné emoce, a hodně si to pohrává se smrtí, což byla kdysi v pantomimě tabuizovaná věc. Kdysi jsem na jeviště lezl s bílou maskou a s bílou kytarou a vřískal jsem rokenroly. Na sklonku své kariéry tam lezu jako černý klaun s černou elektrickou kytarou. Můj klaun se teď proměňuje – je to bluesman, smutná postava, tajemná bytost

31.7.2006 21:07:29 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!