Scéna.cz 

Zemřel Marcel Marceau - legenda pantomimy

„K tomu, aby člověk vyjádřil, co má na srdci, nejsou slova potřeba.“ MM
S podzimem odešla další legenda - francouzský mim Marcel Marceau, patrně nejslavnější představitel klasické pantomimy, přítel a inspirace mnohých českých mimů od Ladislava Fialky po Borise Hübnera a Bolka Polívku.
Marcel Marceau (vlastním jménem Marcel Mangel) se narodil ve Štrasburku 22. března 1923, ale vyrůstal ve francouzském Lille, kde byl jeho otec řezníkem. Jak později Marceau vzpomínal, už v řeznickém krámě prý pozoroval a napodoboval otce a zákazníky, jejich chování a jejich zvláštnosti. Později jej inspiroval především Charlie Chaplin („Nebyl bych ničím bez Charlota!“ řekl). Za II. světové války nejprve Marceau studoval uměleckoprůmyslovou školou , aby se stal malířem. Když přišla okupace Francie, společně s bratrem se připojili k hnutí odporu. Otec byl za války nacisty zabit, Marceau byl hnutím odporu umístěn v dětském domově u Paříže, aby se zde staral o osiřelé děti, Právě tady poprvé inscenoval pro děti pantomimická divadelní představení. V té době začal spolupracoval s Charlesem Dullinem a Etiennem Decrouxem. Poté narukoval jako voják, bojoval v Ardennách a k divadlu se vrátil až po válce.

V roce 1946 organizoval nejprve jako člen okupační armády v Německu hereckou skupinu, která kočovala po posádkách. Po demobilizaci začal hrát v Divadle Sarah Bernhardtové. Když mu bylo 24 letech (prý přesně v den jeho narozenin), vznikla postava Bipa. Chlapík v v dvouřadové vestičce, pulovru, tříčtvrtečních kalhotách v cylindru s červeným karafiátem, s nabíleným obličejem, domalovaným obočím a červený rty - nebyl to klaun ani civilista, ale něco mezi tím. Inspirace pro tuto postavu, která procházela nejrůznějšími prostředími a mohla být v podstatě kýmkoli, vycházela na jedné straně z podoby Pierota, na druhé straně z mistrů němé filmové grotesky. Marceau navázal na tradici celovečerních pantomim z doby Deburaovy a jeho následovníků, a vycházel v inspiraci prakticky ze všech období divadla .- od commedie dell´arte, přes baroko až po nejnovější dobu (mj. zpracoval např. Gogolův Plášť či Nestroyovy Tři paruky). Už od roku 1947 shromažďoval kolem sebe mladé lidi, se zájmem o pantomimu, ale z finančních důvodů se mu nedařilo udržet stálý soubor. V 70. letech založil v Paříži Mezinárodní školu pantomimy. Hrát začínal v Kapesním divadle (Theatre de la Poche) pro 80 diváků, později ale vstupoval i do velkých prostorů pro několik tisíc diváků (v rámci pohostinských představení v USA hrál v halách, kde ho sledovalo až 6000 lidí najednou). Umění Marcela Marceaua je dochováno v několika filmech (první je už z roku 1946) a televizních dokumentech. Marcel Marceau vystupoval ještě po osmdesátce – před dvěma lety uspořádal turné po jižní Americe. Byl přezdíván Chaplinem pantomimy a podle svědectví byl doslova renesančním člověkem – byl hercem, malířem, spisovatelem, pedagogem i vtipným a zábavným společníkem. Získal řadu prestižních vyznamenání, v roce 2001 byl také jmenován mluvčím OSN pro seniory. Marceau, který byl třikrát ženatý, po sobě zanechal čtyři děti. Marcel Marceau zemřel ve věku 84 let – podle slov své dcery bude pohřben na pařížském hřbitově Pere Lachaise.

Tento velký mim byl velkým přítelem Československa po smrti Jean Effela se stal předsedou Společnosti francouzsko-československého přátelství a několikrát naši zemi navštívil. V roce 1968 např. odhalil v Kolíně bustu svého vzoru Deburaua, naposledy navštívil Prahu v roce 2003, kdy uspořádal dílnu pro studenty nonverbálního herectví na HAMU.