Scéna.cz 

Skladatel Louis Andriessen na Pražském jaru

Po šesti letech bude znovu hostem Pražského jara letos devětašedesátiletý nizozemský skladatel Louis Andriessen. Někdejší žák Luciana Beria patří i v celosvětovém kontextu už několik desítek let k nejznámějším a nejhranějším tvůrcům soudobé hudby. Je autorem rozsáhlého díla včetně orchestrálních skladeb, komorní hudby a několika oper. S oblibou se věnuje rovněž multimediálním projektům s využitím elektroakustické hudby. Na Pražském jaru naposledy zazněla v roce 2002 v podání rozšířeného souboru MoEns v netradičním industriálním prostředí bývalé kotlárny ČKD v Karlíně Andriessenova třičtvrtěhodinová skladba De Staat na Platónovy texty, při jejímž uvedení asistoval u zvukového mixážního pultu sám skladatel.

Letos bude ve skladatelově přítomnosti na koncertu mezinárodního komorního orchestru Ostravská banda v pátek 23. května 2008 v Rudolfinu provedeno novější Andriessenovo dílo La Passione (Pašije) pro soprán, housle a bizarně sestavené instrumentální těleso se sedmi dřevěnými a sedmi žesťovými dechovými nástroji, třemi houslemi, dvěma klavíry, syntezátorem, elektrickou a basovou kytarou, cimbálem a bicími nástroji. Skladba byla komponována v letech 2001–02 pro italskou zpěvačku Cristinu Zavalloni a americkou houslistku Monicu Germino. Právě z podnětu její první interpretky je skladba zhudebněním vybraných veršů ze sbírky Orfické zpěvy italského prokletého básníka Dina Campany (1885–1932), které vyšly už v šedesátých letech v českém přetlumočení básníka Jana Vladislava.

Cyklus šesti vybraných písní s introdukcí plyne v jednolitém, převážně homofonně zpracovaném proudu. Celá skladba trvá přibližně 28 minut. Závěrečná báseň odkazuje k tragickému osudu ruského houslisty, s nímž byl Dino Campana v roce 1914 internován v psychiatrickém ústavu v Tournai ve Flandrech. V duchu postmodernismu prostupují dílem odkazy na snadno rozpoznatelné hudební symboly, úvodní fanfárové motivy odkazují k vstupnímu Pas de quatre Stravinského baletu Agon, závěr Andriessenových Pašijí je reminiscencí na finále Mahlerovy Písně o zemi. Skladba v přednesu obou zmíněných sólistek a známého souboru London Sinfonietta s dirigentem Oliverem Knussenem zazněla poprvé v říjnu 2002 v londýnské Queen Elizabeth Hall. Při jejím festivalovém provedení se společně s americkou houslistkou ujme vokálního partu rakouská pěvkyně Michaela Riener.

Na programu v každém ohledu výjimečného večera souboru Ostravská banda jsou dále skladby amerického skladatele Elliotta Cartera, oslavujícího v letošním roce 100. narozeniny, Petra Kotíka, Miroslava Srnky a pražská premiéra Houslového koncertu György Ligetiho v podání Hany Kotkové.