Scéna.cz 

Johann Sebastian Bach: Braniborské koncerty

Když se v Čechách začalo se zaměřením na barokní tvorbu prosazovat to, čemu se nejdřív říkalo sebevědomě autentická interpretace historické hudby a později skromněji úsilí nebo snaha o autentickou historickou interpretaci, vytratila se z koncertního repertoáru i z nahrávacích plánů trvalých zvukových záznamů nadlouho významná rozsáhlá díla, mj. všechna Händelova oratoria a kantáty či Mše h moll Johanna Sebastiana Bacha, z orchestrální tvorby do té doby velmi oblíbená Händelova Vodní hudba či Hudba k ohňostroji, z Bachovy tvorby Braniborské koncerty aj. Autenticisté hráli dlouho jen skladby jednodušší a kratší, nejdřív hlavně ze 17. století, na orchestrální skladby vrcholného baroka si příliš netroufali. Orchestry a dirigenti, kteří se nevydali směrem úsilí o autentickou interpretaci a chtěli zůstat svobodní v pojetí historických skladeb, přestali tento repertoár veřejně provozovat, protože nechtěli riskovat kritické útoky za to, že jej hrají po staru. A ti, kdo se dali na takové úsilí, dlouho na jmenovaná díla neměli. Časem je začaly provozovat špičkové zahraniční osobnosti a soubory, specializované na baroko, u nás tento výpadek trval dlouhá desetiletí.

Teprve teď přišli nejvytrvalejší a nejlepší čeští specialisté na interpretaci barokní hudby, usilující o autenticitu, severočeský soubor Musica Florea a jeho dirigent Marek Štryncl, se soubornou nahrávkou Braniborských koncertů Johanna Seastiana Bacha. Tento obrovský úkol si zkomplikovali, jak jen mohli. Nejen že používají starých nástrojů a replik, na které se některé sólové partie těchto děl hrají velmi obtížně, ale zvolili i velmi náročné tempové řešení rychlých vět. Dirigent Marek Štryncl věnoval tomuto problému značnou část poměrně dlouhého – dvouapůlstránkového – textu, nazvaného Slovo dirigenta a otištěného ve čtyřech jazycích v bookletu. Vysvětluje tu, o které prameny se opírá při volbě temp rychlých vět; dostává se tu totiž někdy až na samu mez hratelnosti. Na některých místech zejména prvních dvou koncertů se tak setkáváme s výkony skutečně hrdinskými, které si jistě vyžádaly náročnou přípravu. Usilovná snaha o skutečně koncertantně zápasivý výraz i tady působí sympaticky, ač rozeznáme, jak tu obrazně řečeno „třísky lítají“ a pochopíme, proč v zájmu celkového výrazového působení nebyly tu a tam některé detaily dotaženy. Hráči souboru umí opravdu mnoho a je co obdivovat. Jak hluboký hudební potenciál a fantazii mají, je patrné ve větách mírnějších a středních temp, kde se přece jen nemusí hrát „o život“ a kde je víc času na tvorbu tónu a klenutí melodických linií. Nahrávka sympaticky působí i živostí témbrů, jimiž se úsilí o historickou autenticitu nejvýrazněji odlišuje od zvuku, který jsme znali z interpretace této hudby na moderní nástroje. Tyto na některých místech nestandardní situace znamenitě zvládl nahrávací tým Českého rozhlasu v čele s hudebním režisérem Jiřím Gemrotem a zvukovým režisérem Jaroslavem Vašíčkem. Nahrávka zaplňuje už dlouho bolestivě prázdné místo mezi vrcholnými hodnotami historické hudby v repertoáru českých kompaktních disků.

SUPRAPHON SU 3942-2 v koprodukci s Českým rozhlasem, 2 CD
Johann Sebastian Bach: Braniborské koncerty, BWV 1046 –1051, č. 1 F dur, č. 2 F dur, č. 3 G dur, č. 4 g moll, č. 5 D dur, č. 8 B dur, Musica Florea, řídí Marek Štryncl; Nahráno ve studiu 1 Českého rozhlasu v Praze 27.–28. 6. a 5.–6. 11. 2006, hudební režie Jiří Gemrot, zvuková režie Jaroslav Vašíček; Celkový čas 89:55; (CD 1 – 40:06, CD 2 – 49:49) (Zdroj Hudební rozhledy 09/2008 - Jaroslav Smolka)