Scéna.cz 

Hudební rozhledy – červenec 2009

Tváří 18. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov se stala jedna z nejlepších a nejslavnějších sopranistek světa, Renée Fleming. Superlativů a komplimentů, které kdy byly napsány, či vysloveny na její adresu, je nepřeberné množství, které by už vydalo na samostatnou publikaci. Posluchači i odborná kritika oceňují především její hlas z „tekutého zlata“, vytříbený hudební cit i herecký výraz. Pro všechny její příznivce je tedy jistě výborná zpráva, že se 17. července tato operní star osobně zúčastní slavnostního festivalového zahájení a 18. července vystoupí na operním galakoncertu v českokrumlovské Pivovarské zahradě. Doprovázet ji bude Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Johna Keenana z Metropolitní opery v New Yorku.

Letošní, již čtyřiašedesáté Pražské jaro předložilo posluchačům v průběhu 23 dnů téměř šest desítek programů. Organizátoři vydali 46 688 vstupenek, z nichž prodáno bylo 40 009, tedy 85 %. Neprodáno jich zůstalo jen necelých 7 tisíc, což je asi 15 %. Zcela či téměř vyprodáno bylo 30 koncertů, z nich osm zakončovaly ovace vestoje. Podle vyjádření ředitele festivalu ing. Romana Bělora si jen dva až tři koncerty na sebe vydělají. Jestliže příjmy z prodeje vstupenek představují cca 18 % celkového rozpočtu, museli bychom k dosažení tzv. úplné návratnosti vložených finančních prostředků zaplatit za nejlevnější vstupenku nikoli 150, ale 750 korun! Sub specie těchto suchých čísel je určitě na místě ocenit práci početně skromného štábu festivalu, který ani v době, která umění příliš nepřeje, neztratil vnější lesk a cenný vnitřní obsah.

Vídeňská státní opera oslavila v květnu 140 let od otevření operního domu, který podle plánů architektů Augusta von Sicardsburga a Eduarda van der Nülla svou vídeňskou stavební firmou postavil český architekt a mecenáš Josef Hlávka. Do oslav se tak zapojilo i pražské Národní muzeum, které pro ochoz na druhém balkóně připravilo (ve spolupráci s Českým centrem ve Vídni, Velvyslanectvím ČR ve Vídni, Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových a Ministerstvem kultury ČR) výstavu s názvem Josef Hlávka – vídeňský stavitel, český architekt, evrop¬ský mecenáš. Autor výstavy, Karel Ksandr, připomněl především Hlávkových 140 vídeňských staveb a k vidění tu bylo mj. také pamětní stříbrné zednické náčiní a replika zlatého klíče k opeře, kterou předal při otevření operního domu staviteli sám císař.

Varhanní skříň na kruchtě baziliky sv. Markéty v Praze-Břevnově upoutá každého svou neotřelou architekturou, která nemá srovnání s žádnými varhanami na našem území. Tato skutečnost vedla k domněnce, zda autorem návrhu varhanní skříně nebude samotný K. I. Dientzenhofer, který se kromě stavby kostela a klášterních budov prokazatelně podílel též na vnitřním vybavení (hlavní oltář, iluzivní malby bočních oltářů, oratoř v presbytáři apod.). Dokonce se stal jakýmsi uměleckým poradcem opata Löbla a na základě jeho dobrozdání se nakupovala různá paramenta či preciosa. Na architekta-nevarhanáře také ukazuje ne zcela ideální řešení varhanní skříně. Žádný varhanář by tehdy bezdůvodně nenatočil hlavní píšťalové prospekty k oknům, kde se snáze rozlaďovaly dopadajícími slunečními paprsky.