Scéna.cz 

Hanuš, Eben a Haas

Letmý pohled na dramaturgii tohoto CD, jehož minutáž se blíží délce celovečerního koncertu, by mohl svádět k domněnce, že nás čeká jakési představení nového, netradičně sestaveného tria (hoboj, harfa, klavír) s tím, že – jak bývá typické – jednotlivé aktéry uslyšíme jak ve společném vystoupení, tak střídavě v různých duových kombinacích. Není tomu tak, snad každý soubor, který by chtěl takto postupovat, by se snažil okouzlit posluchače nějakými známějšími skladbami hranými v efektních úpravách než tím, co si pro tuto nahrávku zvolili harfistka Kateřina Englichová, hobojista Vilém Veverka a klavírista Ivo Kahánek. Ti se zde totiž vydávají mnohem náročnější cestou, při níž se zaměřují výhradně na české skladby 20. století, a to vesměs v originálních verzích.

Ne náhodou přitom hned dvě interpretační kreace věnují Janu Hanušovi, který hoboj a harfu ve své tvorbě rád vyhledával. Trio concertante, které Hanuš vytvořil ze svého Dvojkoncertu pro hoboj, harfu a orchestr, dává všem třem hráčům velký prostor ke skutečně tvořivé interpretaci. V uvolněně plynoucím Andantinu to nejsilněji vyzařuje z proteplených hobojových monologových partií, tolik kontrastujících se zvonivými figuracemi nebo osamocenými tóny harfy a rozvířenou zvukovostí klavíru. V rozběsněném Molto vivace 2. věty zní netradiční sestava více jako jeden zvukový blok (je zajímavé, o jak kouzelný témbr dovede harfa na některých místech obohatit zvuk klavíru), i rytmus se tu zpevňuje, ale zase – kolik citu vkládá hobojista do „svých“ kaden¬čních zvolání nebo, jako úlohu plní prosté osamocené tóny v harfě! V závěrečné větě přichází hned na začátku zvlášť jímavý okamžik v podobě něžného vstupu harfy a v podobném plynutí, střídajícím krajně kontrastní modely, se hudba odvíjí dál, i když celkový dojem z této věty jako celku není po kompoziční stránce tak koncízní, jako u vět předešlých. V Hanušově Sonátě quasi una fantasia pro hoboj a harfu, která před námi nastoluje zajímavý kontrast metricky krajně uvolněné fantazijní vstupní věty a rytmicky sevřené věty druhé, vystihují Veverka s Kahánkem v 1. větě ideálně funkci návratu vstupního volného dílu – závěr této věty (přednesený hobojem s trochou nadsázky) má skutečně sugestivní atmosféru). Naopak do Allegra energico 2. věty vkládají oba interpreti podivuhodnou lehkost. Tvořivě rozkrývá Kateřina Englichová Ebenovu sklabu pro harfu sólo s názvem Risonanza (narativní náboj vyzařující z figuračních „otázek a odpovědí“) – jde o tajemně poetickou kreaci, v níž se v úchvatném pianissimu (jakoby za sklem) vynořuje téma menuetu z Mozartova Dona Giovanniho, zastiňované dizonujícími rozklady, aby se teprve v závěru vyhouplo do popředí. Zcela jiného rodu je Ebenův pětidílný cyklus Ordo modalis pro hoboj a harfu, pro který našel autor inspiraci ve starověké harfě a šalmaji a který před námi defiluje jako fantasie na sedm různých modů. I této hudbě dodávají interpreti vše, co jí patří, zvláště hravému Rigaudonu a zvukově vynalézavé Sarabandě s přímo monumentálně cítěným kontrastem mezi světem hoboje a harfy. Při poslechu Suity pro hoboj a klavír od Pavla Haase vnímáme nejen neustále přítomný názvuk svatováclavského chorálu, který závěru Moderata 3. věty evokuje přímo symfonickou monumentalitu zpracování, což je u komorního dua jedinečným úkazem, ale i klíčovou úlohu klavíru, který je tu nositelem pohybu a který dává suitě ucelený tvar, zatímco hoboj sem vnáší náboj permanentně zjitřených monologů. Jde o hodnotnou nahrávku, dramaturgicky odvážnou a interpretačně naprosto přesvědčivou, i buklet, jak se na Supraphon sluší, je vybaven příkladně.

SUPRAPHON SU 3993-2
Jan Hanuš: Trio concertante pro hoboj, harfu a klavír, op. 59b, Sonata quasi fantasia pro hoboj a klavír, op. 61, Petr Eben: Risonanza pro sólovou harfu, Ordo modalis pro hoboj a harfu, Pavel Haas: Suita pro hoboj a klavír
Kateřina Englichová – harfa, Vilém Veverka – hoboj, Ivo Kahánek – klavír
Nahráno ve dnech 11., 18. – 19. a 30. listopadu 2008 a 19. ledna 2009, hudební režie Jiří Gemrot, zvuková režie Jan Lžičař. Celkový čas 70:42
Zdroj Hudební rozhledy 07/2009 - Miloš Pokora