Scéna.cz 

Dokument Muž na laně uvedlo poprvé v české distribuci kino Aero

Premiéra oscarového snímku MUŽ NA LANĚ, který do českých kin přivedla Asociace českých filmových klubů, nabídla divákům hlubší vhled do problematiky výškových sportů. Odpoledne před projekcí se v parku na pražském Vítkově představila česká skupina nadšenců akrobacie na polyesterových lanech, kterou vede držitel českého rekordu v nejdelším přechodu po laně, Jakub Kwjetoň Hanuš.

Projekce snímku patřila k těm, po níž se člověku chce sdílet své dojmy s ostatními diváky, k čemuž přidružený sál kina Aero vytváří téměř ideální podmínky. Šílencům, jimž je obvykle věnován poslední spot večerních zpráv, zde patřil devadesátiminutový dokument. Jeho základ tvoří dětský sen charismatického provazochodce-samouka Philippa Petita. Jeho kreativita vyniká především ve stylizovaných a zrychlených dotáčkách, kde hraje sám sebe o desítky let mladšího. Divák, okouzlen jeho vůlí a odhodláním, hltá sugestivní vyprávění celého realizačního týmu, bez něhož by Philippe Petit nikdy nedokázal projít na ocelovém laně mezi Twin Towers. Režisér James March dal prostor Petitovou živelnému komedianství, které naplňuje film sympatickým, lehce absurdním humorem. V kontrastu k tomu vyznívá absurdita byrokracie zemí, kde se Petit pokusil projít ve scénografii nebe, slunce a mraků napříč krásou architektury vytvořené lidským mozkem a prací. S napětím sledujeme jeho odvážné výkony, kdy např. “dobyl” věže katedrály Notre-Damme, nebo se procházel nad střechami autralského Sydney. Retrospektiva se vrací k pečlivým přípravám na přechod mezi dvěma věžemi v New Yorku 7. srpna 1974.

Konkrétní příběh několika snílků a jedné osudové lásky vznikl až v roce 2008, kdy se americká dvojčata stala tragickým mementem a fenomenální úspěch zničil Philippův vztah s Annie Foreman a rozvolnil stará přátelství s Jeanem Heckelem, Jeanem-Louisem Blondeau a dalšími členy party snílků, kteří dokázali zdánlivě nemožné. Snímek otevírá řadu otázek na téma politiky Spojených Států. Umělce Petita kriminalizovali za jeho počin, neboť dokázal ošálit “dokonalý” bezpečnostní systém obklopující oba mrakodrapy. Dnes Američané, plni sentimentu, dávají dokumentu cenu Akademie.

Dojemně se zapíší do paměti především němé pasáže, kdy se Petit s tyčí prochází v oblacích, jen tak, pro radost svou a k potěšení publika. Citlivá hudba pod níž je podepsán Joshua Ralph, využívá známých podmanivých pasáží filmové hudby Michaela Nymana, která svým minimalismem umocňuje každý vratký krok na pružném laně. Film, který pomáhá udržet životní rovnováhu, určitě stojí za návštěvu.