Scéna.cz 

Kolosální ženy u Kolosea - podzimní výstavy v Římě

Kroky každého návštěvníka Říma zamíří zcela jistě ke Koloseu. V těchto dnech se vedle této monumentální stavby, mezi Konstantinovým obloukem a ruinami Fora Romana rozvalují na zeleném palouku ohromná těla žen. Jsou bílá z vyhlazeného mramoru nebo nablýskaná z bronzu. Koule, ovály, vejce s vtesanými čistými jednoduchými liniemi ženských figur. Je v nich starobylost idolů, masívnost, ladnost a půvab. I když jsou to lidské bytosti, jejich sférická kompozice symbolizuje základní kosmické tvary, věčný svět, z něhož objekty povstávají. Sochy u Kolosea a ještě na několika dalších historicky významných místech v Římě vytvořil sochař Jiménez Deridia z Kostariky v rámci přípravy rozsáhlého projektu La ruta de la Paz – Cesta míru, který předpokládá umístění monumentálních soch na kulturně důležitých bodech po celém americkém kontinentu od Kanady po Chile.
Jiménez Deridia nacházel ve své vlasti inspiraci v předkolumbovském uměním, zvlášť neolitických kulturách.V Itálii na něj nemohlo nemít vliv antické umění a jeho pokračování v tvorbě renesančních mistrů. Vystudoval Fakultu architektury na univerzitě ve Florencii a přestěhoval se do malé vesnice nedaleko lomů v Carraře. Že nasál lokálního uměleckého ducha do dostatečně, dosvědčuje jeho socha svatého Marcella Champagne pro niku v bazilice sv. Petra.
Ve svých dílech se vztahuje ke starobylé paměti lidstva, balancuje mezi srdcem a rozumem a pohrává si s racionálním řádem.

Dnešní Řím žije konfrontacemi moderního a starobylého umění. Dalším případem je výstava Carravaggio/Bacon. Plátna mistra světla a stínu Caravaggia, od jehož smrti příští rok uplyne 400 let (1571 – 1610), jsou postavena vedle děl jednoho z nejvýznamnějších malířů druhé poloviny 20. století Francise Bacona (1902 – 1992) v Galleria Borghese ve vile Borghese (do 24. ledna 2010).

V muzeích na Kapitolu se lze ponořit hluboko do minulosti nejen ve stálých expozicích ale i např. na výstavě věnované císaři Flaviu Vespasiánovi (69- 79 n.l.) – mimo jiné budovateli Kolosea - a dynastii Fláviovců (69 – 96 n.l.) - jeho náseldníkům Titovi a Domitiánovi (do 17. ledna 2010).

105 děl, z toho 30 originálních kreseb včetně dvou autoportrétů zapůjčených z Casa Buonarotti ve Florencii přibližuje činnost Michelangela jako architekta v Římě v letech 1505 – 1516 a znovu od roku 1534 až do jeho smrti v roce 1564 (do 7. února 2010).

V Palazzo delle Esposizionni přichází ke slovu opět moderna v díle Alexandera Calder (1898 - 1976), jehož pohybující se útvary – „mobily“ patří k ikonám naší doby. 100 děl z veřejných a soukromých sbírek je chronologicky seřazeno počínaje drátěnými sochami akrobatů, zvířat a portrétů, které vznikly ve 20. letech v Paříži, přes mobily, volně stojící sochy – „stabily“ i jeho vlastní kresby (do 14. února 2010).

Pro zájemce o film a divadlo je tu výstava „Gli anni di Grace Kelly“ v Palazzo Ruspoli, na níž jsou vedle dokumentů a fotografií vystaveny mezi osobními věcmi také svatební šaty, ve kterých se z holywoodské filmové hvězdy stala monacká princezna (do 28. února.2010).

Výstava Vypůjčený čas (Le temps emprunté) v muzeu Carlo Bilotti připomíná prostřednictvím fotografií známých fotografů činnost belgického choreografa a režiséra Jana Fabrea. Fotografie i kresby a skici samotného Fabrea zachycují vývoj choreografií od myšlenky až po představení (do 14. února 2010).

Výčet zajímavých výstav by se mohl roztáhnout na několik stránek, ale už tento stručný přehled ukazuje, že kdo už bude v Římě historií přesycen, najde tu vždy něco pro spravení chuti.