Scéna.cz 

Dušan Hanák a jeho filmy

Zlatá šedesátá: Dušan Hanák
Významný slovenský režisér vzbudil v šedesátých letech pozornost pronikavými společenskými sondami, v nichž syrová dokumentaristika nebyla v rozporu s poetickým viděním světa (2008). Režie M. Šulík. Dušan Hanák patří k těm vzácným tvůrcům, kteří prokázali vyzrálý talent již na samém počátku studií. Ještě před absolvováním FAMU oslovil nejen pedagogy svými krátkými filmy, které nepostrádaly svěží estetické hodnoty, ani schopnost společensky rezonující výpovědi. Každý Hanákův snímek nesl pečeť jeho citlivě prožívaného vztahu k realitě, který na jednu stranu objevoval v působivých nuancích její poetický rozměr a na stranu druhou vedl k jejímu kritickému zobrazování. Mladý režisér měl především zvláštní slabost pro patafyziky – tedy umělce života a kreativní jedince z okraje společnosti. Zároveň se odvážil s kamerou zachytit tabuizovaná prostředí, jako byl polosvět oficiální prostituce v hotelu Alcron (Alcron – 1963), zázemí artistů, udržujících si za cenu tvrdé práce svobodu uprostřed totalitního režimu (Artisti – 1965), či chrám se zbytky hluboce věřících obyvatel (Omša – 1967). Konflikt s režimem byl jen otázkou času. Ironický dokumentární snímek Prišiel k nám Old Shatterhand (1966), v němž Hanák nahlížel běžnou realitu socialismu pohledem cizince, byl z vyššího rozhodnutí uložen do trezoru. Zákazem byl postižen také jeho první celovečerní snímek 322 (1969), v němž se nejen bilancuje život umírajícího muže středního věku, ale i dvacetiletá zkušenost se socialistickým zřízením. Na plátna se nedostalo ani Hanákovo vrcholné dílo – dokumentární zachycení zanikajícího světa starých horalů Obrazy starého světa (1972). Přesto mu bylo umožněno dále tvořit a v období normalizace se mu dařilo rozvíjet osobitý styl, v němž nacházel harmonii mezi autenticitou a poezií – nejvýrazněji v úspěšném romantickém snímku Ružové sny (1976). Následující film Ja milujem, ty miluješ (1980) se však nesměl promítat osm let, protože postavy byly pro posuzovatele příliš ošklivé a celkové ladění příliš pochmurné. Svoji tvorbu Hanák završil roku 1995 sugestivní a sarkastickou dokumentární alegorií o poválečném Československu Papierové hlavy.
Vysílání: 24.6., 21.20 hod., ČT art
Opakování: 29.6., ČT art

322
Ze života člověka, který ztratil víru, ale neodvažuje se nevěřit. Slovenský film (1969). Hrají: V. Lohniský, L. Winnická, J. Abrhám, F. Mazal, M. Macháček, O. Chodáková, B. Šérová, V. Weiser a další. Režie Dušan Hanák (Ve slovenském znění). Kuchař Andrej Lauko, kterému táhne na padesátku, je člověk smířený s osudem. Kdysi patřil mezi politické prominenty a žil na vysoké noze, dnes má jen pár přátel, sdílí domácnost se svou znuděnou bývalou ženou Martou a věnuje se ponejvíce své práci. Jeho život však přece jen něco rozvrátí – vážná nemoc. Lékař sice Laukovi neřekne přímo, že má zhoubný nádor (číslo 322 je číselným označením této diagnózy), avšak pacient to stejně vycítí. Odmítne operaci a přijímá nemoc jako trest za viny své i viny ostatních. Snaží se na svou situaci nemyslet a vyrazí na výlet do rodného městečka. Jeho žena Marta si mezitím najde novou krátkodobou známost s mladším kolegou Petrem... Snímek s lakonickým číselným názvem je celovečerním debutem dokumentaristy Dušana Hanáka. Vznikl podle povídky Jána Johanidese Potápača priťahujú pramene mora a patří mezi vrcholná díla slovenské nové vlny.
Vysílání: 24.6., 22.20 hod., ČT art