zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Jakub Hollmann: Není malého daru…

JUDr. Jakub Hollmann

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

„Právo je prostředkem pochopení a řešení složitých společenských vztahů. Umožňuje rozhled a znalost dané problematiky v kontextu,“ uvádí JUDr. Jakub Hollmann na webovém profilu advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný. Naše povídání ale nebylo inspirované advokátní praxí, ani žádným soudním případem či jiným druhem advokátního zastupování. S Jakubem Hollmannem jsme se setkali na slavnostním Vánočním koncertu v Rudolfinu, kde tradičně zazněla Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Podruhé se naše cesty protnuly opět na půdě kultury, dokonce na místě nejvyšším. Ministerstvo kultury hostilo oceněné v oblasti kulturního sponzoringu. Jakub Hollmann byl mezi nimi. Čerstvý třicátník podporuje kulturní dění. Už od vysoké školy si našel vztah k opeře. Rád poslouchá Dvořáka a Smetanu. Společník kanceláře JUDr. Pavel Smutný o něm řekl, že má „velké srdce, velký charakter a velkou inteligenci“. JUDr. Jakub Hollmann dokládá, že mladá generace se dokáže postarat o budoucnost České republiky.

  • Na vystavené fotografii je vidět, že hrajete na lesní roh?
    Přiznám se, že aktivně na žádný hudební nástroj nehraji. Ale je to taková radost, v podstatě mecenášská odměna…
  • Můžete to objasnit?
    Jako generální partner podporujeme festival Prague Proms, který má řadu koncertů v průběhu roku. A právě v rámci tohoto partnerství pěti z nás jednou za rok umožní koncertně vystoupit v rámci institutu náhradníků. Ta fotografie je z předehry Smetanovy Libuše.
  • Jak se to dá zvládnout?
    Máme takový rychlý brífink, kde se dozvíme hlavně to, kdy nesmíme hrát. Ve výsledku je to pro nás silný zážitek. Jednak se člověk ocitne na pódiu, před ním je plný Obecní dům diváků. Jste zkrátka přímo ve středu dění. Orchestr je kolem vás, vnímáte ho zevnitř. To je opravdu velký zázrak. Lesní roh v mém případě, to je vysoká úroveň, ono jen vydat nějaký zvuk, na to musíte vynaložit hodně umu. Hráči mě uklidňovali: „Neboj, stejně se ti to nepodaří, tak jen dělej, že hraješ.“ (smích)
  • Pojďme k tomu, co ovládáte dokonale. Alespoň kolegové na vás prozradili, že jste při studiích práva byl perfekcionista. Předpokládám, že vám tato vlastnost zůstala?
    Otázka je, kdo je to perfekcionista? Pokud se tím myslí ten, kdo dělá odpovědně svou práci, tedy chce mít znalosti na vysoké úrovni, a následně je dává plně k dispozici klientovi, kterého zastupuje, pak je to v pořádku. Ale jak jste sám řekl, to musí posoudit druzí.
  • Jak jsem se dočetl, specializujete se na nadační právo? Co si pod tím máme představit?
    Specializuji se na správu majetku obecně, jednou z možností je i nadační právo. To souvisí s novou úpravou občanského zákoníku, kdy se do českého právního řádu dostal institut svěřeneckých fondů. Předtím to byly pouze obecně užívané nadace. Většinu jejich výhod převzaly právě svěřenecké fondy a dále je rozvinuly.
  • To zní velmi zajímavě…
    Je to v podstatě institut, jehož prostřednictvím se spravuje majetek. Jedním z produktů této správy může být i podpora veřejně prospěšné činnosti. V zahraničí a vyspělých ekonomikách, zejména v zemích Evropy západně od nás, funguje systém svěřenských fondů, resp. trustů celou řadu let, například tradiční jurisdikce lichtenštejnská, švýcarská, francouzská ad., kde se tento institut využívá již desítky let. Kdo si dnes chce správně, dobře a hlavně bezpečně spravovat majetek a kdo chce například umožnit, aby jeho jmění bylo použito pro jím vybraný veřejně prospěšný účel, například na podporu kultury, vědy nebo vzdělání, zřídí si tento institut, který mu umožní za jeho života i dlouho po něm podporovat oblast, kterou si vybere a za podmínek, které si sám určí. Tím pak člověk předchází případným sporům v dědickém řízení nebo sporům vycházejících ze špatně sepsané závěti. Systém kontroly nad fondem je tak sofistikovaný, že lze efektivně zabránit případnému zneužití finančních zdrojů. Prostřednictvím správného nastavení se dá majetek řídit na desítky let dopředu bez ohledu na to, zda je vám třicet, padesát nebo osmdesát let. Ne každý klient je dnes připravený zakládat si svěřenecký fond. Ale česká společnost k tomu jistě dojde snad v řádu tří až pěti let. Osvěta je v tomto směru velká. Když se podíváte do zahraničí – USA, Velká Británie, nebo další země v Evropě, tam je to zcela běžný nástroj.
  • Jak termínu svěřenecký fond máme rozumět? Můžete ho vysvětlit laikovi?
    Představte si, že vy jako osoba, která disponuje určitým majetkem, si založí svůj vlastní svěřenecký fond, což je nějaká entita. Není to ani právnická ani fyzická osoba, čili teoreticky právně je to složitý konstrukt… Do založené entity vložíte určitý obnos majetku a sepíšete k tomu zakládací listinu, což jsou tzv. regule toho fondu. Zde přesně popíšete, kdo je svěřeneckým správcem, tedy, kdo vykonává exekutivu, a kdo je tzv. beneficientem fondu, tím může být fyzická osoba, právnická osoba, nebo prostředky alokujete na určitou veřejně prospěšnou činnost. Podmínky si jako zakladatel stanovíte dle své vůle, je na vás, jakou si zvolíte periodiocitu, na vás je volba subjektu …
  • V čem podle vás spočívá přínos svěřeneckého fondu oproti běžnému mecenášství?
    Kouzlo je určitě v té flexibilitě. Vy máte nějakou představu o tom, jak s vaším majetkem má být nakládáno, za jakých podmínek, v čí prospěch, ale ty podmínky si definujete podle sebe. Pokud budou podmínky naplněné, tak se daný účel splní, pokud ne, bude se čekat, než se objeví jiná podmínka, kterou si jako zakladatel zvolíte sám. Můžete takto řídit majetek ve prospěch svých dědiců, ve svůj vlastní prospěch nebo ve prospěch určitého společenství. Znamená to poměrně silnou kontrolu, dnes asi nejsilnější možnou.
  • Jak o tom hovoříte, myslím si, že to vyžaduje nejen právní znalost, ale možná i všeobecný kulturní přehled, abyste mohl daného člověka nasměrovat. Nebo na to máte další lidi?
    Myslím si, že právo svěřeneckých fondů a trustů je celospolečenský fenomén. Když mluvíte s klientem, tak nemůžete být jen právník, a umět vysvětlit teoreticko-právní konstrukt svěřeneckých fondů, ale je potřeba mu vysvětlit i aspekt sociální, společenský a jiný, protože klienti často o výhodách trustů nevědí. Disponují majetkem, který chtějí spravovat ve prospěch sebe a své rodiny, ale že tam mohou dát nějaké ustanovení, že část majetku může být využita pro veřejně prospěšný účel, vnímá málokdo. Přitom tímto způsobem lze podpořit například vysokou školu, knihovnu, festival, pěvecký sbor nebo orchestr…, je toho celá řada. Dotyčný si dané možnosti zváží, a pokud k něčemu inklinuje, a ty možnosti mu nabídnete, a dokážete se o nich bavit, pak samozřejmě tu správu, kterou si definuje, může stanovit podle své filosofie života a hodnot, kterým věří. A má potom pocit, že jednou definicí, jedním založením svěřeneckého fondu, zajistil i nějakou věc, vůči které je společensky odpovědný.
  • Představuji si, že podobně jako třeba u medicíny, musíte nejprve v právu zvládnout nejrůznější obory, a teprve později se zaměříte na konkrétní specializaci. Jak jste se dostal ke specializaci týkající se svěřeneckých fondů a nadací?
    Máte pravdu v tom, že dnes je právo tak široká disciplína, že být právník s generální praxí tak, abyste odpovědně dokázal zvládat všechny obory práva, je prakticky nemožné. Musíte si vybrat disciplínu, která je vám blízká, a máte tedy motivaci do ní více proniknout a vyniknout v ní. Mě právo trustů a svěřeneckých fondů zajímalo již od dob studií na fakultě. Bylo to téma mé závěrečné práce, a následně doktorátu. Nyní jsem v postgraduálu, kde se zabývám stále stejným tématem. Při tvorbě trustu musíte přemýšlet o kontextu práva, ekonomické situace aktuální i budoucí, hospodářství, kultuře, ale i o vývoji rodinného života klienta, pro kterého službu děláte. Opravdu stojí za to se k tomu přiblížit a věnovat se tomu. Není to činnost, kterou bych si mohl dovolit jako hlavní náplň, řada klientů přichází a potřebuje komplexní radu týkající se různých problémů. Není možné říct, že se věnuji jen právu trustu a ne právu trestnímu, nebo právu veřejných zakázek. Musím znát věci v širším kontextu, ale toto pokládám za budoucnost a je dobré být na ni připraven…
  • Byl jste ke kultuře veden odmala?
    U mě to tak nebylo. Ke kultuře jsem se dostal díky okruhu mých blízkých přátel a kolegů v kanceláři. Divadelní a hlavně operní kolbiště jsem začal objevovat až kolem pětadvaceti let. To jsem hlavně začal poznávat hlouběji operu. Dnes už, myslím si, ji dokážu nějakým způsobem hodnotit, byť se nepovažuji za odborníka.
  • Domníval jsem se, že začnete filmem, knihou, a vy skočíte rovnou do opery…
    Na literatuře jsem vyrostl, určitě je to základ. Naopak, k filmu moc neinklinuji. Obecně mám rád hudbu, zajímá mě opera a klasická hudba, protože je to pro mě moment velikého zastavení.
  • Určitě byste asi pro operní začátky nedoporučil Wagnera, nebo ano?
    Čtyři hodiny je minimum, to může být pro začátek někdy náročné. Jak jsem řekl, pro mě opera představuje prostředek, abych se zastavil a dokázal přemýšlet o věcech, které denně řeším, a to trochu pod jiným úhlem, nebo optikou. V advokátní kanceláři řešíme často složité případy, příběhy jednotlivých libret jsou často také složité, vždy ale existuje řešení.
    Opera je pro mě vysoký kulturní zážitek, který může být různě interpretován, záleží na poznání a vkusu každého z nás.
  • Hodně operních děl je vlastně v jistém slova smyslu právním případem, jako například v Jakobínovi emigrace, navracení majetku… podobná témata bychom našli i v mnoha dalších operách.
    Většina libret je vlastně soubor právních skutečností. Osobně inklinuji třeba k Rossinimu, a samozřejmě k Mozartovi. Například Lazebníka sevillského jsem viděl na přeskáčku nejméně desetkrát, a to v Paříži, Praze nebo Drážďanech. Jsou tu samozřejmě další skladatelé, vždy se snažím pochopit jeho dobu, sdělení, poučení. Náš kulturní guru je dr. Pavel Smutný, který mě do opery zasvětil a snaží se rozšířit kulturní obzory nejen mým vrstevníkům. Říká tomu Kindergarten. Jak tvrdí, právník nemůže znát jen předpisy, vyhlášky a zákony, ale naše společnost stojí na vnímání a chápaní souvislostí. Právník musí mít daleko širší životní záběr, a být schopen v souvislostech přemýšlet.
  • Když jste zmínil svého kolegu, požádám vás, abyste představil celou vaši advokátní kancelář Císař – Češka – Smutný…
    Právě triumvirát Pavla Smutného, Jaromíra Císaře a Petra Michala tvoří několik let pevné základy naší advokátní kanceláře. Každý z nich má jiné vlastnosti, které jsou bezpodmínečně nutné pro úspěšný běh advokátní kanceláře, za kterou všichni hrdě stojíme. Být ve společnosti, která vyznává hodnoty, se kterými se dokážete sami identifikovat, je veliké štěstí.
    V kanceláři dnes pracuje na sto lidí, je to velká korporace, která stojí na ideových zásadách prof. Zdeňka Češky. Máme mnoho aktivit, které advokacii doplňují, díky tomu chceme mít nejširší možný záběr a být jedineční.
  • Na Ministerstvu kultury, kde jsme se setkali, mě zaujalo, že jste se coby mladý člověk rozhodl pomáhat kultuře…
    To byla výroční akce mecenášů Bohemian Heritage Fund, což je projekt, který založili tři jmenovaní společníci naší advokátní kanceláře. Nadační fond dává smysl v tom, že ví proč a kam dát peníze. Je to platforma, díky které mohou milovníci kultury a kvalitního umění, a to nejen hudby, pomáhat nadaným umělcům a inscenacím, které by třeba vůbec nevznikly. Jsou to často projekty velmi exkluzivní, v současné době se otevírá spolupráce na ose Praha – Paříž, resp. Versailles, o tom se tu ještě před pěti lety nikomu ani nesnilo. To jsou důvody, proč to má velký smysl, zasloužíme si být stále ve světové kulturní špičce, v porovnání s tím, není malého daru mecenáše. Dnes se mnoho lidí, kteří vydělají peníze, snaží hledat projekty, na které by přispěly, které by podpořily. Někdo podporuje psí útulky, jiný dětské domovy, někdo podporuje umění. Každá podpora má smysl, pokud se ty peníze dostanou ke správnému beneficientovi.
  • Mám takový pocit, že mě termín beneficient nakonec naučíte…
    Čeština má pro to ekvivalent, včetně českého právního řádu, a to slovo je obmyšlený. Beneficient je mezinárodní termín.
    Bohemian Heritage Fund je dle mého ten správný nosič, prostředek k tomu, jak být společensky odpovědný. Společnost každému umožní, aby byl řádně vzdělaný, nebo má možnost získat řádné vzdělání, to nás činí odpovědnými za další rozvoj naší vzdělanosti. Tento společenský revanš si někdo odbude v podobě prostého placení daní po celý zbytek života, pokud je to ale možné, proč se nezapojit více?
  • Jak si například vybíráte projekty, které chcete podpořit?
    Správní rada fondu sdružuje skutečně ideové kapacity, např. Pavel Kysilka, Tomáš Paclík, Ferdinand Trauttmansdorff (bývalý rakouský velvyslanec v ČR – pozn. red.) ad. Správní rada představuje skutečnou heterogennost názorů. Projekty si jako mecenáš nevybíráte. Vy prostě podporujete danou myšlenku, že fond dá finance na tu správnou věc a udělá něco výjimečného. To všechno dokazují velké úspěchy, kterých BHF v České republice a v zahraničí, dosahuje. Když má něco opravdu smysl a nosnou ideu, pak není důvod, proč se také nezapojit. Na všechno stát nestačí, neoplývá dostatkem finančních prostředků.
  • Jeden z úspěšných projektů je např. festival Lípa Musica. Jaký k němu máte vztah?
    Pocházím z Varnsdorfu, ze severu Čech. Dneska má festival Lípa Musica velký smysl především proto, že se podařilo propojit umělce a scény celého pohraničí, jak na území ČR, tak Německa. Dnes s úlevou vidíme, jak má celý region k sobě pořád tolik blízko. Jak jsem řekl, daří se nám rozvíjet témata, a důležité je, že umožňujeme, aby vznikala nová.
  • Máte nějaké místo v rodném kraji, kam rád jezdíte?
    Velkou část života jsem strávil v Českém ráji a to je pro mě kouzelné místo. Když mohu, tak vezmu auto, kolo, a před pár lety i padák, a mizím právě v zákoutích Českého ráje, díky paraglidingu ho znám i ze vzduchu. Pro mě je to místo odpočinku, kde si mohu utřídit myšlenky. Naopak, Praha je místo výkonu povolání, společenského pracovního života. Občas je nutné vypnout.
  • 9.10.2017 08:10:15 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory