Scéna.cz 

Arcivévoda Ferdinand II. Habsburský

„Arcivévoda Ferdinand II. Habsburský. Renezanční vladař a mecenáš mezi Prahou a Innsbruckem“ – tímto dlouhým názvem současné výstavy Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně je ve stručnosti, zcela jasně a výstižně, charakterizován její obsah. Dvě sedmičky na konci důležitých životních etap druhorozeného syna našeho prvního habsburského krále Ferdinanda I. zadaly podnět k organizaci rozsáhlé výstavy, s jejímiž přípravami se započalo, jak bývá u podobně rozsáhlých projektů zvykem, již před několika lety.

V roce 1547 přijel mladičký arcivévoda Ferdinand do Čech, aby z pověření svého otce spravoval zemi a zastupoval zde zájmy habsburské dynastie. O dvacet let později – v roce 1567 - již jako zkušený vladař a otec rodiny je povolán zpět do Rakouska, aby se ujal vlády nad Tyrolskem. Důvody k oslavám jsou proto jak na naší straně tak na straně rakouské (tím větší, že slaví výročí více zakulacené- 450 let). První část projektu byla realizována ve Ferdinandově tyrolské rezidenci - zámku Ambras nad Innsbruckem. Nyní se výstava - přirozeně s určitými obměnami akcentující české prostředí - přesunula do Prahy.
Arcivévoda Ferdinand je pro nás ve srovnání se svým otcem poněkud okrajová postava. V obecném povědomí je spojován s letohrádkem Hvězdou a dorazí-li někdo na Březnici nebo Křivoklát, zapamatuje si romantickou zápletku kolem jeho sňatku.
Výstava jej představuje jako oslnivou osobnost, pravého renezančního kavalíra s širokými zájmy, ale také muže, který se pro lásku k vyvolené ženě dokáže „vzdát trůnu“ .
Koncepčně je expozice rozdělena do sedmi sekcí, z nichž tři první pojednávají o Ferdinandově výchově v dětství a mládí, o jeho působení v Praze, osobním životě – manželství s neurozenou ale krásnou a moudrou Filipínou Welserovou, narození dětí a následně přesun do Innsbrucku.
V jednotlivých komnatách se předkládají návštěvníkům pestré exponáty, z nichž četné pocházejí z rakouských zdrojů nebo ještě nebyly vystaveny. Jsou zde portréty - rodiče Anna a Ferdinand, mladí arcivévodové, bratři Maxmilián a Ferdinand, sestra Eleonora provdaná za mantovského vévodu, portrét půvabné Filipíny, který dokazuje, že pověsti nelhaly, její a Ferdinandovi synové Karel a Ondřej, portréty z rukou různých vynikajících i méně vynikajících mistrů, které ale působí i díky malému prostoru velice bezprostředně a navozují až intimní přátelský vztah se zobrazovanými. Ten je š tě upevní čistě soukromé listy – přirozeně vedle státnických listin, které nám ukazují vznešené šlechtice z normální lidské stránky – dopis, který doprovází Ferdinandovu zásilku plodů z královské zahrady otci, modlitební knížka Filipíny nebo kuchařka, kterou si přinesla po své matce a do níž si zapisovala poznámky.
Vzhledem ke stálému tureckému nebezpečí musel Ferdinand také táhnout do války a bojovat. Vyznamenal se např. při obléhání Sigetu a jeho vojevůdcovské portréty nejsou tedy pouhou stylizací.
Zbraně a zbroj ho však zajímali nejen jako nutná ochrana před nepřítelem ale také jako objekty jeho sběratelských zájmů. Samostatná sekce proto zahrnuje různá brnění a meče, včetně té nejnákladnější a nejluxusnější tzv. „orlí zbroje“.

Ferdinand nebyl jen pouhým shromažďovatelem věcí, ale prokázal přímo vědecký přístup muzeálního pracovníka, když nechal exponáty ve své zbrojnici a kunstkomoře zakreslit, zdokumentovat jejich původ a majitele, zinventarizovat a prezentovat podle určitých kategorií. Kunstkomora na zámku Ambras je také považována za nejstarší dochované muzeum na světě.
Jak to ve tam skutečnosti vypadalo, ukazuje replika instalace na výstavě. Předměty jsou rozděleny do vitrín zvlášť barevně upravených např. podle materiálů – zlato a zlatnické práce (ty nejcennější jako Celliniho slánka, které nemohly vycestovat, jsou k vidění alespoň na fotografiích), stříbro, nádoby z exotických dřev, drahé kameny, sklo, vzácné přírodniny – korály, lastury, železo –např. jeden z nejpozoruhodnějších předmětů, dnes běžné vybavení kutilů - kapesní multifunkční pouzdro s upevněným pilníkem, nožíkem, pilkou a dlátkem. Několik oddílů zahrnuje hodiny a hodinky a vědecké měřící pří stroje & ndash; pravítka, skládací úhelníky a jiné, jejichž účel není úplně jasný.
Ferdinand ovšem sbíral také obrazy, rukopisy i knihy. Jak v Praze tak v Innsbrucku pro něj pracovali umělci a řemeslníci a v tomto jej pak napodobil jeho synovec Rudolf II., který část sbírky získal po Ferdinandově smrti. Také Rudolfův Španělský sál na Pražském hradě (dnes Ruolfova galerie) měl svého předchůdce právě na Ambrasu.
Zvláštní místo v plošném řešení výstavy je vyhrazeno stavebním aktivitám v Praze, na Hradě a především stavbě letohrádku Hvězda s neobvyklým půdorysem. Na projektu se podílel sám Ferdinand, i když ne snad přímo jako kreslíř, tak zajisté ideově. Projevil se tu jako myslitel s tehdy módním zájmem o platónskou filozofii. Pozoruhodné je album s návrhy fontán nebo originál kovového nástavce a kresby té nejznámější, umístěné před Letohrádkem v Královské zahradě.
V zadní místnosti se schodištěm, kde jsou vystaveny knihy a rukopisy, se mohou návštěvníci pozdržet před velkým projekčním plátnem a shlédnout dokumenty zabývající pojednávaným úsekem historie.
Výstavu završuje na balkóně sekce věnovaná slavnostem a zábavám. Příležitosti k velkolepému teatrálnímu aranžování průvodů, her, turnajů, hostin - jak ukazují dobové malby - skýtaly svatby, korunovace, slavnostní vjezdy, předávání řádů atd. Některé nebyly určeny očím veřejnosti ale týkaly se pouze určitého okruhu jako např. pijácké rituály v Bakchově jeskyni - dokumentují je poháry a kovové křeslo.
Poslední „slavností“ která uzavírá Ferdinandův život a které už se zúčastnil jen „pasivně“, byl jeho pohřeb. Na dlouhém pruhu papíru je zaznamenán snad každý účastník smutečního průvodu, který měl přísná pravidla a který mířil do dvorského kostela v Innsbrucku, kde byl také arcivévoda Ferdinand Tyrolský v roce 1596 pochován.

Národní galerie a všichni organizátoři výstavy jak z naší tak rakouské strany přidělují výstavou, která takto provádí návštěvníky celým Ferdinandovým životem a představuje jej z nejrůznějších hledisek, arcivévodovi pozici v naší historii, která mu právem náleží. Odhalují v něm skvoucí osobnost, jejíž lesk by mohl zastínit i tolik populárního Rudolfa II.
Jak bývá už tradicí, neopomíjí Národní galerie na svých výstavách děti a i tentokrát je pro ně připravena speciální prohlídková trasa, hry a dílny. Součástí doprovodného programu jsou vedle komentovaných prohlídek i např. vycházky do Letohrádku Hvězda a tvůrčí víkendy.
Výstava zasvěcená arcivévodovi Ferdinandovi II. Habsburskému probíhá ve Valdštejnské jízdárně do 25. února příštího roku.