Scéna.cz 

Jean-Pierre Melville

Velikáni filmu... Jean-Pierre Melville Bob hazardér
Nade všechno miloval hru. Francouzské drama z Montmartru (1956). Hrají: R. Duchesne, D. Cauchy, G. Decomble, I. Coreyová, H. Vernon, S. Parisová, G. Buhr a další. Scénář a režie Jean-Pierre Melville
Elegán Bob je legendou Montmartru. Jeho největší vášní je hazard. Při hře dokáže na všechno kolem sebe zapomenout. Toulá se po kavárnách a nočních klubech na Montmartru a kolem Pigalle, vždy pečlivě upraven. Všichni ho respektují, včetně policejního komisaře. Má chráněnce, Paola, který je synem jeho přátel. Ale Paolo je příliš mladý a lehkomyslný, než aby udržel tajemství poslední velké "rány", po níž toho Bob hazardér definitivně nechá.

Z katalogu MFF Karlovy Vary, kde byla uvedena Pocta Jeanu-Pierru Melvillovi:
Bob je symbolem nostalgické atmosféry, k níž se budou vracet kriminální filmy šedesátých a sedmdesátých let. Jean-Pierre Melville si napsal původní scénář, v němž se projevila touha, která ho už nikdy neopustila: sledovat osudy lidí, kteří mají panickou hrůzu ze zrady. Na příběhu hazardéra Boba, jenž se pouští nejen do hazardních her, ale zahrává si i s vlastním osudem, sledujeme nostalgický pohled na Paříž, jak ji režisér poznal v mládí. O to víc se soustředil na detailní vykreslení prostředí podvodníků, gangsterů a nejrůznějších postaviček podsvětí. I když původně mělo jít o obraz předválečného světa, po zhlédnutí filmu Asfaltová džungle (1950, r. John Huston) přepsal režisér scénář ve stylu komedie mravů. Film také evokuje život v ilegalitě, který režisér znal ze svého působení v odboji. Pro gangstery stejně jako pro odbojáře je totiž zrada synonymem smrti. A milovat znamená riskovat zradu, nebo se dokonce odsoudit k smrti. Snímek, který sleduje vztah policisty a zločince s hráčskou vášní, vyjadřuje svým stylem obdiv k filmu Román podvodníka (1936, r. Sacha Guitry). Přestože Melville byl v době jeho vzniku součástí produkčních i distribučních struktur, snímek neztrácí nic ze svého osobitého rukopisu. Ve snímku Bob hazardér sledujeme první neopominutelné znaky budoucího autora formálně vytříbených filozofujících žánrových snímků.
Vysílání: 21.5., 22.00 hod., ČT2

Velikáni filmu... Jean-Pierre Melville Osudový kruh
Alain Delon, Gian Maria Volonté a Bourvil aneb drsní gangsteři a nesmiřitelný policajt. Francouzsko-italský thriller (1970). Dále hrají: Y. Montand, P. Crauchet a další. Režie Jean-Pierre Melville
Tři muže vede osudový kruh přímo do náruče smrti. Corey (Alain Delon) se po propuštění z vězení vrací za svou dívkou, která ale mezitím dala přednost jeho parťákovi. Náhoda ho svede dohromady s prchajícím zločincem Vogelem a bývalým policistou Jansenem. Společně vyloupí klenotnictví. Snadný úspěch je povzbudí, a proto začnou vyhlížet další objekt...
Režisér Jean-Pierre Melville měl o obsazení některých rolí zcela jinou představu. Komisaře Matteie chtěl původně svěřit Linovi Venturovi; Jansena, kterého hraje Yves Montand, měl hrát Paul Meurisse a Belmonda viděl na místě Giana Maria Volontého v roli Vogela.
Z katalogu MFF Karlovy Vary, kde byla v minulých letech uvedena Pocta Jeanu-Pierru Melvillovi:
Ústřední zápletkou je dokonalý zločin, jak ho režisér toužil převést na filmové plátno již od roku 1950. Jde o původní Melvillův scénář, jehož děj odpovídá svou strukturou westernu, ačkoliv se odehrává v Paříži. Od začátku jsme drženi v napětí a očekávání, které podněcují přípravy velké loupeže. Osudy všech tří hrdinů se sbíhají ke společnému cíli. Zatímco v úvodu sledujeme scénu útěku, vzbuzující zdání, že se odehrála v reálném čase, postupně dochází ke zrychlení a častějšímu střídání akcí. Že jde o skutečný kruh, to pochopíme až v závěrečné scéně, která se snaží vyvolat stejné zdání dokumentárnosti, a tedy věrohodného zachycení reality. Dalším důležitým prvkem je náhoda, která svede dohromady uprchlého zločince Vogela, propuštěného zločince Coreye a bývalého elitního policistu Jansena. Samotná scéna loupeže je zachycena jako chirurgický zákrok v útrobách klenotnictví. Protagonisté se díky oblečení a rouškám mění na pouhé černé siluety, takže divák není rozptylován „nepatřičnou hereckou mimikou". Více než kdy jindy si uvědomíme, že režisér bravurně zvládá rytmus svých filmů, jehož prostřednictvím s námi manipuluje, ale díky tomu je nám umožněno dostat se nezvykle blízko jeho postav. Není zde nakonec provedení zločinu jen sugestivní dokumentární sekvencí, představující jedno řemeslo se všemi jeho detaily?
Vysílání: 27.5., 21.25 hod., ČT2