zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Zemřel Radoslav Nenadál

Radoslav Nenadál

autor: Česká televize  

zvětšit obrázek

(*30. října 1929 Šumperk – †17. července 2018 Praha)
Vzpomínám na 80. léta minulého století, kdy jsme s kamarádkou objevily vtipné prózy Radoslava Nenadála, které plasticky popisovaly zvláštní svět a titěrné rozmíšky lidí za zdmi vědeckých kanceláří, ale i pražských staroměstských domů. Radoslav Nenadál, literární vědec, excelentní překladatel z angličtiny a spisovatel, zkrátka uměl. V době totality patřil k těm, kdo přinášeli kvalitní překlady děl především amerických autorů. Ale zároveň jako autor dokázal přesně popsat jakousi backstage doby, kam politický systém zasahoval jen vzdáleně, a kde probíhal život malých starostí a velkých, nikdy nenaplněných ambicí. Teď Radoslav Nenadál odešel do míst, kde se určitě setká s mnohými z těch, jejichž díla překládal. Jeho knížky ale zůstávají s námi…

Radoslav Nenadál se narodil jako syn důstojníka v Šumperku, do školy chodil v Hranicích na Moravě, ve Valašském Meziříčí a Hradci Králové. Nakonec rodina zakotvila v Praze, kde po absolutoriu gymnázia vystudoval angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1948–52, PhDr. 1953). Od roku 1964 na své Alma Mater na katedře anglistiky, germanistiky a nordistiky učil anglický jazyk a anglickou literaturu. Později se specializoval na americkou literaturu. V této oblasti dosáhl titulu CSc. 1984 prací K pojetí hrdiny v současném americkém románu, a v roce 1990 byl jmenován docentem. V té době odešel do důchodu, a věnoval se nadále psaní a překládání. Mezi autory, kterými se zabýval, patřili mj. E. Hemingway, H. S. Lewis, James Thurber, Truman Capote, James Irving, Elia Kazan, a celá edice Spisů W. M. Thackerayho). Jeho nejúspěšnějším počinem v této oblasti byla legendární Styronova Sophiina volba, která u nás vyšla v jeho překladu 8x(!) I když překládání patřilo k jeho nejrozsáhlejší práci, nemůžeme pominout ani jeho odborné statě ve Světové literatuře, Literárních novinách či Literárním měsíčníku.
Povídky začal psát už od 70.let, ale teprve v polovině 80.let vyšel první výbor pod názvem Rakvářova dcera a jiné prózy. Následovaly další – Dušinky, Přijď zpět/ Anebo radši ne, Škorpion, Ovčáci čtveráci, Hynku, Viléme, Kubelková… Tragikomicky laděné minipříběhy lidí v průběhu historie – od okupace po normalizaci, až po „novou dobu“, s důrazem na osobní zvláštnosti jednotlivců a mnohdy bizarní příběhy jejich života. Dokázal proniknout do duše tzv. malého člověk, stejně jako měl prostudovány specifické typy vědců a vědkyň z prostředí v němž se pohyboval (román Gaudeamus. Tudy chodil K.) Někdy s dosti krutým satirickým ostnem, jindy s laskavým humorem sledoval osudy lidí ve společnosti, v niž se většina z nich cítí outsidery. Specifickým tématem jeho života byla též homosexualita (My tě zazdíme, Aido, povídka Šaplin ze souboru Berany, berany, či Pouť na horu Říp ze sbírky Hynku, Viléme, Kubelková...), které propojoval s obecnějším tématem vydělení z většinové společnosti, hledáním a obhájením své identity. Jednu z jeho próz Sešitky chrámové pěvkyně inscenovalo v dramatizaci G. Skály Východočeské divadlo Pardubice, a povídka Lázňařky byla uvedena v Českém rozhlase.

20.7.2018 10:07:15 JaSop | rubrika - Zprávy