Scéna.cz 

Hudební rozhledy v červnu nejen o Pražském jaru

Červnové stránky měsíčníku pro hudební kultur patří zejména Pražskému jaru. „O většině koncertů z tohoto festivalu se podobně jako o dalších významných událostech měsíce května dočtete v červnovém čísle. To má tentokrát vzhledem k přetlaku materiálů celých padesát šest stránek,“ říká šéfredaktorka Hana Jarolímková.
Šedesátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro s více než šesti desítkami koncertních programů letos zahájila a uzavřela tělesa počítaná k absolutní světové špičce. Smetanovy Mé vlasti se 12. a 13. 5. ujal Londýnský symfonický orchestr se Sirem Colinem Davisem, poslední večer, na němž zazněla Beethovenova „Eroica“ a Dvořákova „Osmá“ patřil Symfonickému orchestru Bavorského rozhlasu s jeho šéfdirigentem Marissem Jansonsem.

Jednou z nejvýznamnějších událostí letošní hudební sezony v Praze bylo bezesporu uvedení kompletní Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův na prknech Národního divadla, kterou s jeho orchestrem a osmi sólistkami v rolích Valkýr nastudovala Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf-Duisburg, kde tvoří toto dílo součást kmenového repertoáru. Poprvé byla v Praze tetralogie uvedena s týdenními a jedním čtrnáctidenním odstupem, podruhé pak v rámci Pražského jara během jediného týdne. Jak se dalo předpokládat, zájem publika byl zcela mimořádný, stejně jako byly mimořádné zážitky, které představení přineslo.
Liberec patří odedávna k místům, kde byl o hudbu a tedy i hudební divadlo vždy zcela nevšední zájem. Budova, v níž dnes působí třísouborové Divadlo F. X. Šaldy (činohra, opera, balet), byla podle návrhu známých vídeňských architektů Fellnera a Helmera postavena poté, co roku 1879 vyhořelo starší Soukenické divadlo, v němž se hrála od roku 1820 převážně činohra. Výsledkem byla stavba v novorenesančním slohu s malovanou oponou mladého G. Klimta a studenta vídeňské uměleckoprůmyslové školy F. F. Matsche, kterou 29. září 1883 slavnostně otevřel Schillerův Vilém Tell s předehrou G. Rossiniho.
S loňským absolutním vítězem Mezinárodní klavírní soutěže Pražské jaro 2004, Ivo Kahánkem, jsme se v redakci sešli v podvečer stejného dne, kdy mu na poslední tiskové konferenci před zahájením Pražského jara šéfdirigent České filharmonie Zdeněk Mácal prozradil, že s ním počítá na konci srpna pro vystoupení v Rudolfinu. Posluchači se s ním však mohli setkat již během května, kdy tento nadějný klavírista, jenž slavil úspěchy i na mnoha dalších prestižních kláních, vystoupil hned na dvou festivalových koncertech: s Penguin kvartetem a Afflatus kvintetem.
„Ani v příštím čísle, byť termínově spadajícím do tzv. okurkové sezony, kdy se toho údajně na kulturním poli příliš mnoho neděje, nepřijdete, vážení čtenáři, nijak zkrátka. Přineseme vám totiž nejen informace z „českých luhů a hájů“, kde patřil k významným událostem vedle tentokrát jazzového vystoupení Barbary Hendricks např. Beethovenův festival v Teplicích, Harantovské slavností historického zpěvu v Pecce či Smetanova Litomyšl, ale rovněž výběr z hudebních událostí konaných mimo hranice naší vlasti, jakými byla např. představení ruských oper v Komische Oper Berlin či Řeckých pašijí v Soluni. Nebude chybět ani další, již osmý díl seriálu o českých operních divadlech,“ uzavírá Hana Jarolímková.